KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Co drží šestikoaliční slepenec pohromadě? Pouze touha uchovat si moc za jakoukoli cenu. Neplní program a každá její součást chce něco jiného. Hnutí ANO, SPD a Motoristé nasekali tolik problémů, že jediným smyslem existence, který jim zbývá, je zůstat u vlády. A odnese to celá země…
Rozpočet s obřím dluhem, zvyšování daní, kašlání na vlastní priority. K tomu hromada skandálů od nevydání předsedů k trestnímu stíhání přes válku s prezidentem, popírání vlády práva a dělby moci, útoky na všechny nezávislé instituce, děsné chování, nahrávání Rusákům až ke střetu zájmů premiéra. Přesto, či spíše právě proto, bude tato koalice svírat kormidlo zuby nehty.
Kabinet jako za normalizace v 70. letech
Když nemáte důvod vládnout pro nic jiného než pro vládu samu, utrpěli jste morální prohru. Nicméně u moci i tak můžete zůstat ještě dlouho. Komunisté po totální mravní porážce svého hnutí přesto panovali ještě dvacet let.
Aby bylo jasno, nemluvím o nějaké absolutní etice. Pouze o „vnitřním náboji“, o sebevědomí, o síle přesvědčení, jež dávají vládcům pocit, že stojí na správné straně historie (i když na ní nikdy nestáli). Většina bolševiků tuhle uhlířskou víru ztratila nejpozději po roce 1968 (a to včetně mnoha samotných normalizátorů). Jak jsou na tom asi příslušníci této koalice?
Dokud vaše touha zůstat v křesle je silnější, než možnosti opozice vás z něj vykopnout, můžete žít celkem v klidu. Problémy vám nastanou, když se sami složíte (tohle do značné míry postihlo komunisty), nebo odpor proti vám nabude na síle. Hnutí ANO, SPD a Motoristé spíše zažívají svá 70. léta, kdy vůle KSČ uchovat si vládu léta nedegradovala tolik, jako v osmdesátkách.
ODS vykopla téma, na kterém může jenom ztratit. Proč proboha před volbami otevírá dětský certifikát?
Opozice je slabá a koalice semknutá
K tomu má kabinet kliku, že ODS, STAN, Piráti, KDU-ČSL a TOP 09 jsou zatím línými kapry, ne nebezpečnými žraloky. Nyní reagovali na průšvihy z poslední doby, jež korunoval závěr Evropské komise, že Andrej Babiš vložením Agrofertu do svěřenského fondu možná (opět) nevyřešil střet zájmů a navrhli hlasovat o nedůvěře vládě. Tím ale nepřivodí změnu.
Lze naopak čekat, že koalice se o to více semkne. Možná by bylo chytřejší nechat ji naplno prožít její nové průšvihy, od rvačky o rozpočet po ochromení pozice premiéra právním výrokem z Bruselu. Nicméně politika je o symbolech a oponenti kabinetu cítili, že už je toho moc a oni nemohou mlčet. I za cenu, že vláda využije šanci, aby se zbavila viny a hodila ji na nepřející opozici.
Nakonec tohle je pouze epizoda. O dalším vývoji rozhodne jen a pouze logika moci. Ta má vždy velkou sílu, nyní se však stává jediným hybným momentem. A dokud přes rostoucí odpor společnosti zůstane koalice „nerozborná“, přežije do řádných voleb.
Moc má ten, kdo po ní dokáže skočit
Vláda je primárním cílem každé strany, záleží jen na tom, zda k tomu dostane příležitost a také to, jaké má skrupule a jak zvládá technologii moci. Dovolím si malou exkurzi:
Po volbách v roce 2006 jsme s Mirkem Topolánkem a jeho týmem sledovali v televizi Miroslava Kalouska a Jiřího Paroubka, kteří domluvili koalici s podporou KSČM, a cítili se jako loseři, kteří jsou ze hry.
Situaci jsme zvrátili jen díky tomu, že jsme získali podporu většiny v širším vedení lidovců, které již hotovou a Celostátním výborem schválenou dohodu smetlo se stolu. Spoléhat jen na to, že vládnout s pomocí komunistů „je přece nemravné“ a tedy na něj nedojde, by nás odsoudilo do opozice. Museli jsme rychle jednat – a také mít potřebnou porci štěstí.
Nakonec Topolánkův („nevětšinový“) kabinet padl kombinací dvou faktorů. Martin Bursík nedal na radu premiéra, odstranil svou oponentku ve Straně zelených z ministerského postu, což vedlo k rebelii a ztrátě dvou hlasů ve Sněmovně. A dva poslanci za ODS, věrnější Václavu Klausovi než straně díky níž získali mandát, hlasovali proti vlastní vládě.
Zato Paroubek předtím vydržel na svém postu až do konce mandátu, přestože jeho vztahy s předsedou KDU-ČSL Miroslavem Kalouskem byly horší než mizerné a on sám obcházel koaliční partnery schvalováním zákonů s komunisty. Důvodem byly obavy lidoveckého lídra, že kdo vyvolá předčasné volby, doplatí na to (později litoval svého váhání).
Vláda nám může hodně ublížit
Proč tohle píšu? Aby bylo jasné, že schopnost vlády vydržet celé volební období nesouvisí s její kvalitou. Takže ať se nikdo netěší, že když je tahle sebranka naprosto příšerná, automaticky to znamená její brzký konec. I když vyrábí menší skandál každý den, velký každý týden a megaprůšvih každý měsíc a navíc se podobá klubku hadů. Zatím ji totiž stmeluje strach.
Ať je kabinet jakkoli hrozný, koaličníci se bojí, co by nastalo po jeho pádu. Nemáme důvod myslet si, že neudělají úplně cokoli, aby zůstali u vesla. Což je špatná zpráva pro tuto zemi a její občany. Protože když jsou vládci mizerní, a proto se cítí ohroženi, odůvodňují vlastní existenci represemi. A ty mohou být přes členství v EU a NATO značné, jak jsme viděli v Orbánově Maďarsku.
Když je program ničím a mantra udržení stoosmičky vším, nastupuje drsný zákon moci, jež sama sebe legitimizuje násilím. Vláda může nám všem ještě hodně ublížit. Opozice nezmůže nic. Ale lidé se mohou začít masově bouřit…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc!
