KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Francouzský prezident Emmanuel Macron odepsal největší úspěch svého druhého mandátu. Reformu, která posouvala věk odchodu do penze z 62 na 64 let. A zvyšovala počet odpracovaných let nutných k přiznání důchodu na 43 let.
Kvůli reformě v roce 2023 hořela Paříž v jedněch z největších demonstrací od roku 1968. Macron kvůli ní drtivě prohrál volby do Evropského parlamentu. A po nich i předčasné parlamentní volby, které v reakci na debakl vypsal, aby si posílil mandát.
Od té doby se plácá v neschopnosti vládnout s ještě menší menšinou než předtím. Při pokusech o prosazování rozpočtu mu padá jeden premiér za druhým ve snaze snížit prohlubující se státní dluhy a přitom zachovat těžce prosazenou Macronovu důchodovou reformu. Na její zrušení tlačí radikální levice i nacionalisté Marine Le Penové, kteří dohromady ovládají dvě třetiny parlamentu.
Zvýšení daní místo úspor v penzích
Teď to Macron zabalil. Jeho poslední premiérský nominant a velmi blízký spolupracovník Sébastien Lecornu se dohodl se socialisty, že jeho novému kabinetu nevysloví nedůvěru a podpoří mu rozpočet. Cenou za to je zrušení Macronova zásahu do důchodů. Přesněji řečeno: jeho zmražení do roku 2027, tedy do příštích prezidentských voleb, ve kterých už Macron nemůže obhajovat mandát. Obří francouzský rozpočtový deficit se sníží z letošních 5,4 na 4,7 procenta HDP.
Místo úspor v penzích a dalších sociálních výdajích má ale dluhy snížit zvýšení daní. To je cena, kterou je potřeba zaplatit za to, aby levicoví socialisté nehlasovali pro vyslovení nedůvěry a nesložili tak Lecorneho vládu.
Bořit se budou i Macronovy daňové reformy z jeho prvního mandátu. Prodlouží se zvýšení daně pro největší firmy, které mělo původně od příštího roku klesnout. Stejně jako daně pro lidi s nejvyššími příjmy a zavede se nová daň pro holdingy.
Místo start up nation, který Macron sliboval a lákal na něj byznys do Paříže, tady máme tax up nation, který byznys z Francie vyhání. Mimo jiné do Itálie, která nabídla, že žádný cizinec nemusí v zemi ze svých zahraničních příjmů bez ohledu na jejich výši platit více než 200 tisíc euro (5 milionů korun) ročně.
V přímém přenosu sledujeme konec Macronových snah dostat Francii z pasti obřích sociálních výdajů, daní a dluhů. Pustil se sice do jedněch z nejvíce ambiciózních reforem v historii Páté republiky, ale ty z velké části, především u důchodů, nabíhají postupně. Jejich efekt se na rozpočtu neprojevil okamžitě.
Macron dojel na to, že nedokázal seřezat aktuální sociální výdaje, které by řešily obří výdaje rozpočtu tady a teď. Rozjel se mu deficit a dostal se do kleští. Z jedné strany tlačili investoři a ratingové agentury, že dluhy a výdaje jsou příliš vysoké. Z druhé rostl odpor Francouzů proti škrtům a Macronovi, který se projevil v rekordním poklesu podpory, volebních porážkách a aktuálním podvolení se tlaku socialistů. A navíc dost dramatickým voláním většiny Francouzů po prudkém zvýšení daní bohatým.
Když důchod nese víc než práce
Je to těžce řešitelná past. Francie má aktuálně jeden z nejvyšších státních dluhů v Evropě – dosahuje 113 procent HDP. A prudce stoupá. Ještě v roce 2019 byl na úrovni 97,9 procenta HDP. To je obří nárůst o 16 procentních bodů za pouhých pět let.
Právě toto tempo výrazně znervózňuje investory i ratingové agentury. Jedna za druhou postupně snižují Francii rating. Dnes už zní téměř nepředstavitelně, že ještě před finanční krizí v roce 2008 patřila Francie mezi několik málo zemí světa s nejvyššími ratingy AAA.
Tomu odpovídá prudký vzestup úroků. Francie si dnes na deset let půjčuje za 3,57 procenta – téměř stejně draze jako Itálie, která dlouhodobě patřila k zemím s nejvyššími státními dluhy i deficity v Evropě. Jenže na rozdíl od Paříže nabral Řím za vlády premiérky Giorgie Meloniové zcela opačný kurz.
Klesají celkové státní dluhy i rozpočtové schodky. Celkový dluh je se 132 procenty HDP stále výrazně vyšší než ve Francii, ale za posledních pět let se ho podařilo snížit o více než 22 procentních bodů. V roce 2020 dosahoval 154,9 procenta HDP. Rozpočtový deficit klesl z 7,2 procenta v roce 2023 na loňských 3,4 procenta. Pro příští rok vláda plánuje pokles pod tři procenta. Dluhy klesají, přestože vláda dokázala snížit téměř všem Italům daně a zároveň lákat do země zahraniční investory – včetně těch z Francie.
Francie má jeden z nejhorších rozpočtů v Evropě vůbec. Její celkové veřejné výdaje dosahují 57,1 procenta HDP. Vyšší má v Evropě jen Finsko (57,7 %). Průměr zemí eurozóny, shodný s daty z Německa, je 49,6 procenta. Průměr celé EU pak 49,2 procenta. A třeba dlouholetý etalon nekontrolovaných výdajů – Řecko – vykazuje jen 48 procent! My máme 43 procent. Švýcarsko jako nejbohatší země Evropy jen 32 procent. Vůbec nejméně pak Irsko: 22,3 procenta. Spojené státy mají výdaje 39,7 procenta HDP.
Francouzský problém je ještě hlubší. Obrovský podíl těchto výdajů jde na sociální stát. Podle dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je to 31,2 procenta. Jedinou další zemí s podílem nad 30 procent je Finsko. Průměr OECD činí 21 procent. U nás jsou sociální výdaje právě na tomto průměru.
Nemůže to skončit jinak než těmito odstrašujícími čísly. Přes 60 procent Francouzů si od státu bere víc peněz, než mu platí. Je to také jediná země, kde člověk ve chvíli, kdy odejde do penze, dosáhne podle srovnání OECD vyššího příjmu, než kdyby pracoval. To není v žádné jiné západní zemi.
Ve velmi sociálních státech Skandinávie bere penzista v průměru o 25 procent méně než ten, kdo pracuje. V Německu o 15 procent. Jde o srovnání čistých příjmů lidí. Od roku 1990 se příjmy Francouzů v produktivním věku zvedly o 100 procent. U důchodců to podle dat Luxembourg Income Study bylo o 162 procent.
Babiš na francouzské šikmé ploše
Tyto trendy nemůžou ve stárnoucí společnosti, kde je na státu závislých i mnoho lidí z mladších generací, skončit jinak než těžkou dluhovou krizí.
My máme s nastupující vládou Andreje Babiše našlápnuto na stejný trend. Vítěz voleb už oznámil, že zastropuje věk odchodu do penze na 65 letech. Nebude se dál posouvat s prodlužující se délkou života, jak to schválila Fialova vláda.
Babiš zároveň prosazuje do programu velkorysejší valorizace i uvolnění předčasných důchodů. S dluhy na úrovni 44 procent HDP máme k Francii ještě hodně daleko. Jenže nikdo neví, kde přesně leží ten bod nárazu do zdi, kdy investoři přestanou důvěřovat a úroky z dluhů prudce stoupat. My jako menší a chudší ekonomika nemůžeme počítat s tolerancí, která se dlouho dostávala bohaté a vyspělejší Francii.
S Andrejem Babišem jedeme po stejné šikmé ploše do pasti, kdy zemi zadusí sociální výdaje. Až ten náraz přijde a bude potřeba škrtat, protože nás k tomu ratingové agentury dotlačí, většina vlád to nebude chtít udělat. Místo toho stejně jako ve Francii zvedne daně, protože po tom budou lidé volat. Tím udusí ekonomiku a země se bude jen dál propadat do dluhové propasti.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
