Navrhovaný zákon proti „zahraničnímu vlivu“ je podle kritiků natolik vágní, že může dopadnout i na akademickou spolupráci a evropské granty. Univerzity by se tak mohly ocitnout pod tlakem nové byrokracie, která připomíná praktiky normalizační éry.
Hlášení o styku jako vzpomínka na normalizaci
Hlášení o styku“ je jedním z legendárních formulářů normalizační éry. Traduje se zejména mezi námi, zahraničními lingvisty. Já ho naštěstí nezažil, ale moji učitelé ano. „Měl jsi styk? A hlásil jsi ho?“, tak nějak to v jednom publikovaném rozhovoru říká můj učitel, překladatel Martin Hilský. Říkal nám to i osobně v oněch svobodných devadesátých letech. Úlevně jsme se usmívali, protože jsme byli přesvědčeni, že tahle doba se už nikdy nevrátí.
Ale ona je tu, zatím v podobě vážně míněného návrhu zase. Když naši učitelé museli za normalizace hlásit styk se zahraniční osobou, Andrej Babiš pobýval někde v Maroku a hlášení měl určitě jednodušší. Co a koho hlásil, to přesně nevíme, ale je to jedno. Protože prostě hlásil. A teď chce jeho vláda i po nás, abychom hlásili. A nepřekvapí, že návrh mu vypracovala jeho rusofilní poradkyně. Podobný totiž mají i v současné přiškrcené Rusi.
Půjde česká legislativa proti EU?
Člověk na vágně definovaný návrh zákona kouká a říká si: je tohle první krok k vystoupení z EU? Pro příklad si vezměme oblast výzkumu a vysokého školství. Ta nepochybně spadá do definice návrhu nového zákona, který výslovně zmiňuje mediální, vzdělávací, analytické či jiné aktivity. Tedy i projekty realizované v rámci programu Erasmus a prakticky všechny evropské akademické a výzkumné granty.
Čeho tím chce Andrej Babiš dosáhnout? Zatížit univerzitní praxi ještě větší byrokracií, než je na ní nakládána doteď, a tím ji ubít? Myslí si skutečně, že Evropská unie si nechá líbit úplně všechno? Navrhovaný zákon z pera Babišovy poradkyně jde výslovně proti evropské spolupráci a je třeba to říkat nahlas. Že se proti tom neozval ministr školství Robert Plaga, je jeho velká ostuda. A dalších několik stupínků dolů na odborném kreditu.
