Schengenu je 40 let. Místo oslav ale přichází politické zneužívání a plíživý konec

Schengenská dohoda byla podepsána v pátek 14. června 1985 na výletní lodi na řece Mosele nedaleko lucemburské vesnice Schengen. Místo podpisu bylo vybráno záměrně, protože se nachází přesně na trojmezí Německa, Francie a Lucemburska. K těmto státům se jako první signatáři dohody ještě přidaly Belgie a Nizozemsko.

Dohoda, která stanovila zrušení hraničních kontrol mezi signatářskými zeměmi a zajištění volného pohybu zboží a osob přes hranice, byla ale zpočátku pouze deklaratorní – fyzicky byly kontroly odstraněny teprve až v roce 1995 po přijetí série prováděcích úmluv.

Dnes takzvaný „Schengen“ zahrnuje území 29 evropských států, Česko do něj vstoupilo v prosinci 2007.

Odstranění všech překážek volného pohybu přes hranice mělo a má pro projekt evropské integrace nejen ekonomický, ale i symbolický význam.

Přínos pro ekonomiku je jednoznačný. Už v roce 2016 došli autoři studie pro německou Bertelsmannovu nadaci k závěru, že kdyby byly na území tehdejšího Schengenu (od té doby k němu přibyly další státy) znovu zavedeny hraniční kontroly, do deseti let by se mohl ekonomický výkon EU propadnout až o 1,4 bilionu eur. Tak důležitý je údajně pro evropskou ekonomiku volný pohyb zboží a osob přes hranice.

Autoři studie zároveň už tehdy varovali, že pokud by byl Schengen omezen či dokonce zrušen, ohrozilo by to důvěru v evropskou integraci. Možnost, aby třeba obyvatelé Českých Budějovic mohli jezdit nakupovat bez překážek stejně tak do Lince jako do Prahy, nebo cestovat na „jeden zátah“ k moři, mnoho lidí obecně považuje za základní výhodu členství v EU.

Proto někteří zastánci evropské integrace s velkým znepokojením sledují snahy některých evropských politiků Schengen „zrevidovat“. A to zejména v deklarované snaze omezit nelegální migraci a přeshraniční trestnou činnost, včetně teroristických útoků.

Německo tak už v roce 2024 zavedlo dočasné hraniční kontroly na hranicích se sousedy (včetně Česka), ke stejnému opatření přistoupilo s větší či menší intenzitou dalších 11 zemí EU. 

Schengenská dohoda to umožňuje, ovšem jen v případě vážných důvodů jako jsou například bezpečnostní opatření během velkých sportovních akcí nebo hrozba šíření různých onemocnění. Kontroly by každopádně měly být pouze dočasné.

Jenže nový německý kancléř Friedrich Merz ještě před svým zvolením „vyděsil“ Evropu úvahami o tom, že by Německo mohlo hranice kontrolovat trvale. Později německá vláda tuto hrozbu zmírnila s tím, že kontroly budou pokračovat do doby, než EU jako celek lépe zajistí svou vnější hranici. 

To ale nic nemění na tom, že volný pohyb osob i zboží nejen přes německé hranice zůstává navzdory zásadám Schengenu omezen. A to se řadě evropských politiků nelíbí. 

Podle nich totiž existuje nebezpečí, že si státy budou možnost výjimky ze Schengenu vykládat po svém a začnou zneužívat nasazení kontrol vždy, když budou mít pocit, že to jejich voliči ocení. A de facto tak ohrozí základní výdobytek evropské integrace – tedy „Evropu bez hranic“.

Velkým bojovníkem proti zneužívání hraničních kontrol je například mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení, předseda Panevropské unie a zároveň bývalý dlouholetý europoslanec za bavorskou CSU Bernd Posselt: „Naším cílem je podpořit evropské vlády, včetně německé, v co nejrychlejším ukončení dočasných kontrol na vnitřních hranicích EU a v dalším pokroku v evropském sjednocování.“

I někteří odborníci se ale obávají toho, aby politici ve snaze zalíbit se voličům nakonec prostřednictvím omezení Schengenu nepřispěli k podkopání celého projektu evropské integrace jako celku. 

„Ospravedlnění hraničních kontrol se zvrhlo ve formalitu a dočasné lhůty se zavádějí na mnohem delší dobu než bylo původně zamýšleno,“ řekl německý politolog Raphael Bossong. Obává se toho, že se Schengenská dohoda změní na politický vyjednávací nástroj. „Pokud to bude pokračovat, vidím pro Schengen existenční krizi,“ uzavřel politolog.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.