Ursula von der Leyenová a Petr Pavel načrtli Evropě plán přežití

Z úst Ursuly von der Leyenové jsme si navykli slyšet různá programová prohlášení a celkem solidně sestavené politicko-ekonomické koncepce. Tentokrát přednesla projev, který byl nejambicióznějším a nejvíce vizionářským počinem od té doby, co se ujala otěží evropské exekutivy v roce 2019. Zformulovala v něm program pro nezávislou Evropu v době bezprecedentní nestability druhého desetiletí 21. století.

Vytyčila čtyři priority – aktivně se zasazovat o mír v Evropě, soustředit se na inovace a konkurenceschopnost jako hlavní potřeby ekonomiky, pracovat na urychleném sjednocení kontinentu a soustavně posilovat demokracii. „Musíme zpřetrhat řetězy, které nás svazují. Musíme se zbavit strachu ze změn, který nás stahuje do minulosti,“ prohlásila. Zcela určitě uhodila hřebík na hlavičku. Přesně tyto priority by si měla Evropa vytyčit v době, kdy se ocitá v kleštích mezi ruskou agresí na Ukrajině, americkou zradou euroatlantických ideálů a čínským ekonomickým náskokem.

Von der Leyenová si vybudovala pověst pilné a poctivé vykonavatelky vůle členských států; stála pevně na zemi a nepouštěla se do nějakých věšteb či předpovědí. Když ji šéfové států a vlád „sedmadvacítky“ požádali o snížení uhlíkových emisí na nulu do roku 2050, vyrukovala s mimořádně ambiciózním Green Dealem. Když ji pověřili, aby zorganizovala společný nákup vakcín v době covidové epidemie, provedla to, i když zpočátku nevěděla kudy kam; nakonec se v Evropě očkovalo rychleji než v USA nebo v Číně.

Když se Francie a Německo po skončení pandemie dohodly, že je třeba mimořádný impuls pro restart ekonomiky, přišla s programem obnovy za 750 miliard eur. Když bylo třeba se urychleně odříznout od dodávek ruských energetických surovin, předložila právní rámec umožňující nakupovat plyn za jakoukoli cenu kdekoli ve světě a naplnit naléhavě zásobníky před zimou. Vydobyla si tak pověst spolehlivé vykonavatelky většinové vůle evropských vlád. Její loňské opětovné jmenování do čela komise bylo proto nabíledni.

Na začátku druhého mandátu se šikovně zbavila ve svém týmu politiků jako Thierry Breton, kteří ji mohli zastínit. Poté rychle pochopila, že se vítr otáčí, a oportunisticky se zbavila když ne legislativy, tak aspoň slovníku doprovázejícího Green Deal. Slovo „zelený“ bylo zapovězeno, nahrazeno výrazem „čistý“; místo dekarbonizace se mantrou EU stala konkurenceschopnost. Rozjel se proces zjednodušování legislativy, jemuž padají za oběť i některá nařízení schválená v rámci procesu „Fit for 55“; jiná jsou zmírňována a utlumována.

I zde je jasné, že Von der Leyenová instinktivně a proaktivně reaguje na měnící se náladu a požadavky vlád členských států – především pak svého rodného Německa. Postup komise v energetice vždy velmi vyhovoval potřebám Berlína. Vzpomeňme, jak dlouho trvalo, aby jaderná energie byla aspoň trochu vzata na milost.

Německo chtělo například i prosincový podpis dohody o volném obchodu se sdružením Mercosur, navzdory protestům Francie. Z doporučení obsažených v Draghiho zprávě o obnově evropské ekonomiky prosazuje komise pod vedením Von der Leyenové více to, co se líbí Německu; pomíjí proto například požadavek, aby EU podnítila svou ekonomiku dalším masovým společným dluhem.

V Cáchách však překvapila odvahou a průbojností. Jako by už nechtěla jen sloužit, ale také ukazovat cestu. Proklamovala, že nezávislá Evropa potřebuje především svobodu, kterou si musí uhájit: „Nestačí znovu předpokládat, že se bouře opět utiší a všechno se vrátí do zaběhaných kolejí.“ Mezinárodní řád se zhroutil, vystřídal ho „nedostatek řádu“, tedy svět, který „je opět kořistí dobyvatelských snah a imperialistických válek“.

Nezávislá Evropa v jejím pojetí slouží k „budování budoucnosti zbavení ponižování a agrese. Budoucnosti, která umožní příštím generacím žít evropský sen“. Jasně deklaruje, že do této budoucí Evropy patří všechny země, Spojené království, Ukrajina, západní Balkán či Grónsko. „Je naší povinností zajistit stabilitu našeho kontinentu a otevřít perspektivy naší společné budoucnosti,“ burcuje Von der Leyenová.

Šéfka komise záměrně používá výraz „Pax Europaea“, v kontrastu k „Pax Americana“ z minulého století. Vysvětluje, že iluze trvalého míru zajišťovaného Severoatlantickou aliancí mizí v minulosti. „Nepřátelé naší otevřené demokratické společnosti dozbrojili a jsou připraveni,“ varuje a naléhá na „nezbytnost investovat do vlastní bezpečnosti“. Zdůvodňuje to takto: „Do konce tohoto desetiletí vznikne nový mezinárodní řád. Pokud nechceme pasivně trpět jeho důsledky, musíme se podílet na jeho budování. Dějiny nestrpí váhání nebo odklady.“

Evropa musí především dohnat zpoždění v konkurenceschopnosti, pokud chce čelit světové soutěži. Slibuje „významný plán“ investic do inovací, umělé inteligence a nových technologií, který bude brát ohledy na životní prostředí, přírodní zdroje a zdraví budoucích generací. Zároveň chce oživit evropské průmyslové tradice. Evropa tak půjde kupředu, ale zároveň se pro zbytek světa stane „ostrovem stability a příležitostí“.

Budoucí rozšiřování RU bude zajisté nadále založeno na výkonu kandidátských zemí; v tom se postoj Von der Leyenové nemění. Zároveň však nečekaně říká, že je třeba si více uvědomit „morální nezbytnost“ EU tyto státy přijmout. Je to podle ní podmínka pro silnější Evropu, upevňování jejích hodnot a jejího postavení ve světě. „Jsem přesvědčena, že právě nyní nás dějiny volají, podobně jako v roce 1989, kdy se Evropou prohnal vítr změn,“ prohlásila a připomněla tři a půl roku chrabrého boje ukrajinských obránců. „Je to historický okamžik, který nesmíme propást.“

K obraně demokracie podotýká, že nemá cenu lamentovat nad znepokojivým nárůstem popularity extremistických stran a neliberálních tendencí. „Je to jasný trend, nikoli náhoda. Daleko silnější než obava však musí být povinnost chránit, posilovat a uchovat naši demokracii,“ komentovala aktuální situaci. Znamená to „přicházet s lepšími argumenty, chápat příčiny nespokojenosti“, nabízet lidem změnu a dokazovat, že demokracie je pro ně výhodná. „Evropa může vzkvétat pouze v demokracii. Pro mě je to motivace i povinnost,“ dodala Von der Leyenová.

Projev Ursuly von der Leynové v Cáchách v lecčem připomíná dnes už slavnou řeč tehdy novopečeného francouzského prezidenta Emmanuela Macrona na pařížské Sorbonně v roce 2017 o „evropské svrchovanosti“.

Je ovšem také odrazem momentálních trendů, zejména evropské agendy nového německého kancléře Friedricha Merze. Na rozdíl od něj nezmiňuje ani jednou jméno amerického prezidenta Donalda Trumpa, je však jasné, jaké změny má na mysli, když říká (v rozhovoru pro Die Zeit), že „Západ tak, jak jsme ho znali, už neexistuje“.

V této souvislosti nelze nepřipomenout ještě jeden projev, tentokrát z české dílny, který také nikterak nezaujal média či veřejnost. Na květnové pražské konferenci „Evropa jako úkol“ prezident Petr Pavel, podobně jako posléze šéfka Evropské komise, vytyčil pro EU tři úkoly: bránit se, obstát a jednat, tedy učinit Evropu obranyschopnou, konkurenceschopnou a akceschopnou.

Pochválil návrhy Evropské komise na posilování evropského obranného průmyslu stejně jako úmysl většiny členských zemí navýšit obranné rozpočty. Zároveň upozornil, že sebelepší armáda nepomůže, pokud se lidé neztotožní s proevropskou politikou státu – je tedy nezbytné posilovat informovanost, kritické myšlení a mediální gramotnost.

Pavel se shoduje s Von der Leyenovou v požadavku, aby EU dokončila vnitřní trh a odbourala bariéry pro přeshraniční obchodování, tedy maximálně využila vlastní potenciál. Musí také diverzifikovat své dovozy a zbavit se škodlivých závislostí, které podvazují průmysl a znemožňují konkurovat Spojeným států a Číně.

Pavel šel až do takových detailů, že se nepřímo vyslovil pro omezení jednomyslnosti při rozhodování v Radě EU. „Podporuji institucionální rovnováhu, kde má každý členský stát možnost se ozvat, nikdo by však neměl paralyzovat celek,“ uvedl. Česko přitom dlouhodobě odmítá jakékoli změny ve způsobech hlasování v Radě EU.

Síla Česka se podle prezidenta přímo odvíjí od síly EU a fungujících institucí. „Je bláhové si myslet, že i když patříme mezi větší členské státy, tak bychom v dnešním světě obstáli sami.“ Podobně jako von der Leyenová volal po rozšiřování EU: „Nesmíme zavírat dveře zemím, které mají o členství zájem, nebo dokonce bojují za naši bezpečnost a svobodu. Váhání či nerozhodnost vytvářejí prostor pro ty, kdo nás chtějí cíleně oslabovat a rozdělovat. To si dnes nesmíme dovolit.“

Oba projevy, ač jenom projevy, jsou nebývalé svou naléhavostí i tím, že obsahují nápady na další postup. Reagují tak adekvátně na současnou rozklíženou situaci ve světě, předjímají úskalí, která Evropu čekají, a víceméně se shodují na tom, jak je překonávat. Je zajímavé si je připomenout – a vrátit se k nim za pár měsíců, případně let, aby se vidělo, nakolik se vize předsedkyně Evropské komise – ale i českého prezidenta – naplnily a nakolik se minuly s realitou.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.