KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Naprostá většina evropských zemí nesouhlasí se zrušením západních sankcí proti Rusku výměnou za jeho souhlas s velmi částečným příměřím ve válce s Ukrajinou. Po skončení schůze „koalice ochotných“ v Paříži to řekl prezident Emmanuel Macron. Zároveň vyložil, že se tři desítky přítomných státníků shodly na další vojenské podpoře Ukrajině a jednaly o podmínkách, za kterých by některé země vyslaly na Ukrajinu mírové síly.
Americká ochota naslouchat ruskému požadavku na odstranění některých sankcí výměnou za souhlas s příměřím v Černém moři evropské státníky pobouřila.
„Zatím nenastal čas rušit sankce proti Rusku, jehož agrese pokračuje,“ řekl britský premiér Keir Starmer. Podle německého kancléře Olafa Scholze bude čas mluvit o zrušení sankcí ve chvíli, kdy se obě bojující strany dohodnou na míru. „K tomu je bohužel stále velmi daleko,“ podotkl.
Podobně se vyjádřil předseda Evropské rady António Costa, který se schůzky účastnil po boku šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové: „Nejlepší způsob, jak podpořit Ukrajinu, je trvat na dosažení spravedlivého a trvalého míru. Což znamená dál tlačit na Rusko prostřednictvím sankcí.“ Český premiér Petr Fiala se nechal slyšet, že „kdo volá po zrušení sankcí, pomáhá Rusku a stojí na straně agrese“.
Přítomných 31 státníků se tak ztotožnilo se středečním prohlášením Evropské komise, že „podmínkou zmírnění nebo odvolání sankcí je nadále bezpodmínečné stažení všech ruských jednotek z celého ukrajinského území“.
Rusko po bilaterálním jednání se Spojenými státy v saúdskoarabské Džiddě nastolilo požadavek, aby Západ umožnil vývoz jeho obilí a hnojiv (a také ropy a ropných produktů) přes Černé moře a aby se jeho zemědělské banky směly opět napojit na mezinárodní zúčtovací systém SWIFT. Ukrajina přistoupila na podmínky příměří v Černém moři bez podmínek.
Evropa v této partii čelí hned dvěma protivníkům – vedle Ruska také Spojeným státům, jejichž vyjednávači mají pro ruské podmínky zjevně pochopení už proto, že by jim jejich přijetí umožnilo ohlásit světu průlomový krok na cestě k plnému příměří mezi Ruskem a Ukrajinou.
Evropané, které nikdo k jednacímu stolu nepřizval a nikdo s nimi obsah jednání v Saúdské Arábii nekonzultuje, dávají jasně najevo, že bez jejich přičinění nelze žádné sankce odvolat. Podle Macrona je „předčasné“ o něčem takovém nyní vůbec mluvit.
Ruské naléhání o znovupřipojení ke SWIFTu svědčí o tom, že právě tahle evropská sankce je pro něj velmi nepříjemná.
Ukrajinci ukazují dobrou vůli přesto, že sami „námořní příměří“ vlastně nepotřebují, neboť se jim během konfliktu podařilo oslabit ruskou černomořskou flotilu natolik, že dnes své obilí z Oděsy bezpečně vyvážejí.
Zajímavé je také ruské zanícené volání po obnovení možnosti exportovat obilí a hnojiva – tedy komodit, které nebyly nikdy evropskými sankcemi dotčeny. Naopak ropa, převážená Ruskem najatou „stínovou flotilou“, jimi postižena je.
Centrála mezinárodního zúčtovacího a transakčního systému SWIFT sídlí v Belgii, ten je tudíž zcela podřízen evropskému sankčnímu režimu. Rusko od něj bylo odpojeno hned na začátku války, v první salvě západních sankcí. Jeho dnešní naléhání svědčí o tom, že právě tato sankce byla a je pro ruské podnikatele citlivá a nepříjemná.
Ruské naléhání na odstranění postihů zavedených Evropou, Spojenými státy a zeměmi G7 svědčí o tom, že ačkoli si z nich ruští představitelé oficiálně nic nedělají a řadu z nich se jim daří tak či onak obcházet, je jejich dopad na ruskou ekonomiku i společnost nesporně citelný.
EU dosud schválila 16 „balíků“ takových sankcí; poslední únorový postihl mimo jiné ruské vývozy aluminia a právě „stínovou flotilu“ převážející ruskou ropu.
Režim sankcí je ovšem zároveň velmi křehký, protože závisí na jednomyslném schvalování členskými státy EU. Maďarsko v minulých měsících vyměnilo na poslední chvíli svůj souhlas s jejich zavedením či prodloužením za odstranění několika ruských prominentů ze seznamu postižených osob, kterým je zakázáno do EU cestovat a jejichž případná aktiva v EU mají být zmrazena. Pokud bude nyní Trumpova administrativa uvažovat o rušení sankcí, může to být pro Maďarsko, případně i Slovensko další podnět, aby vetovaly jejich prodloužení.
Vojenská pomoc Ukrajině i pro případ špatné dohody
Smyslem existence „koalice ochotných“ je pomáhat Kyjevu vojensky i v případě, že by se od něj Spojené státy odvrátily, nebo v případě, že by za jeho zády vyjednaly s Ruskem pro Kyjev nepřijatelnou dohodu.
Výhodou tohoto formátu je, že se ho účastní řada státníků ze zemí mimo Evropskou unii – z Velké Británie, Norska, Islandu, Turecka či Kanady. Britský premiér Keir Starmer byl spolu s Macronem hlavním iniciátorem tohoto postupu, do něhož se zapojilo také Česko.
Na dnešní třetí schůzce v tomto formátu se „koalice ochotných“ dohodla, za přítomnosti prezidenta Volodymyra Zelenského a generálního tajemníka NATO Marka Rutteho, že Ukrajině nabídne nezbytné bezpečnostní záruky, a to jak v podobě zbraní a financí, tak v podobě mírových sil v případě, že bude zaveden klid zbraní.
Tyto jednotky by se měly jmenovat „síly bezpečnostních záruk“; neměly by být rozmístěny na linii dotyku s ruskou armádou, ale hlouběji ve vnitrozemí jako odstrašující prvek. Jejich úkolem by mělo být také dál cvičit a posilovat ukrajinskou armádu.
Prezident Macron si představuje, že by evropští vojáci byli rozmístění v několika strategických bodech na ukrajinském území a pomáhali by zajišťovat klid zbraní jak na souši, tak i na moři a ve vzduchu. Rusko nemá rozhodovat o tom, zda evropské země po případném uzavření mírové dohody tyto vojáky na Ukrajinu vyšlou – je to výlučně na bilaterální dohodě mezi Ukrajinou a příslušnými zeměmi.
Z jeho slov vyplynulo, že vedle Francie a Británie se hlásí několik dalších států, neřekl však, které to jsou. Česko zatím s vyjádřením k tomuto požadavku vyčkává.
Účastníci této nové formy evropské spolupráce mohou jednat o klíčových bezpečnostních věcech bez rigidních mantinelů summitů Evropské unie. Na rozdíl od Evropské rady však nedisponují jejím výkonným sekretariátem, ani nemohou úkolovat Evropskou komisi, což je naopak oslabuje.
Za situace, kdy by v rámci EU neustále naráželi na odpor Maďarska a Slovenska, které se stále více přesouvají na ruské (a americké) pozice, je však zvolený formát nejlepší možnou cestou vpřed, už proto, že umožňuje se vyhnout povinné jednomyslnosti.
Tři čtvrtiny Evropanů považují členství v Unii pro svoji zemi za prospěšné, v Česku je to 65 procent.
Pařížský summit byl již třetí v řadě. Připočteme-li k tomu dva mimořádné a jeden řádný summit EU, máme bratru šest vrcholných schůzek evropských (a několika neevropských) státníků od Trumpova zvolení do Bílého domu. Počínání amerického prezidenta, jeho nahrávání Rusku, poškozování Ukrajiny, vyhrožování anexí Grónska, ba Kanady, tedy spojeneckých zemí, očividně stmeluje zbytek západního světa.
Stejný účinek má také zavádění diskriminačních cel na zboží dovážené z těchto zemí do USA, nehledě na protievropskou rétoriku samotného prezidenta a jeho nejbližšího okolí.
Za této situace si evropští politikové uvědomují, že se nálada v EU mění, a přizpůsobují se tomu. Nadále je oficiální linií větší či menší snaha o záchranu transatlantické vazby a bezpečnostního napojení na Spojené státy – Macron ostatně volal prezidentu Donaldu Trumpovi vpředvečer zasedání, aby ho informoval o jeho programu a také o skončené bilaterální schůzce s prezidentem Volodymyrem Zelenským.
Zároveň všeobecně posiluje vůle ke společné evropské obraně. Bezpečnost se v řadě zemí včetně Česka stává podle posledního průzkumu Eurobarometr pro voliče hlavní starostí a evropská integrace často adekvátní odpovědí. Tři čtvrtiny Evropanů jsou přesvědčeny, že členství v EU je pro jejich zemí prospěšné; i v Česku je to nebývalých 65 procent.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
