Farský: Ve školství chybí 30 miliard. Vláda nesmí plnit priority jen tam, kde má ODS svého ministra

Čeká nás rok a půl dlouhá permanentní kampaň – letos budou evropské, pak senátní a krajské volby, příští rok ty sněmovní. Nebude to ze strany koaličních stran jenom antiBabiš?

Myslím, že ne. Ovšem že je Andrej Babiš pořád problémem, se ukázalo naposledy minulý týden. Karel Havlíček a Alena Schilllerová se dohodli na podobě důchodové reformy, což trvalo přesně tak dlouho, dokud se Andrej Babiš nevrátil z dovolené a řekl, že všechno bude jinak. A oni dva byli schopní ponížit sami sebe a odvolat, co slíbili, co dohodli s dalšími patnácti lidmi. A začali tvrdit pravý opak.

Na tom je vidět, jak to bude, když se ANO vrátí k moci. Ten problém tady je a je třeba ho pojmenovávat. Babiš má blízko k Ficovi a Orbánovi, stačí se tedy podívat, co se tam děje, abychom věděli, co by nás mohlo čekat. Útok na veřejnoprávní média, kumulace funkcí, vyřizování účtů. A Babiš, ten vždy uměl rozdávat, ale jen z cizího, a pro sebe získával maximum výhod a peněz. Ale určitě to nemůže být jediné téma. Tak to není.

Na druhou stranu, tady na sněmu Starostů a nezávislých jsem to během dne slyšel několikrát. A už vidím Babiše, jak zítra vypustí video, na kterém na vás zaútočí a opět bude říkat, že nic jiného nemáte. Jenom toho Babiše. Nenahráváte mu tak trochu?

Že vedle toho musí vláda ukázat, jak zpravuje zemi, je jasné. A já věřím, že se jí to bude dařit. Dnes tady byla pojmenovaná témata týkající se školství, kde máme ještě hromadu práce, nebo insolvencí a lidí v dluhových pastech, i tam toho musíme ještě hodně udělat. Velké téma jsou regiony, kde se nám pořád rozevírají nůžky.

Ale vaše vláda je u moci už skoro dva a půl roku…

Nechci ji teď bezhlavě obhajovat, ale je potřeba si také uvědomit, co musela řešit. Babiš během covidu brutálně roztočil výdaje, což jsme museli dávat do pořádku. Začala válka na Ukrajině, přišla energetická krize, inflace a podobně. I já bych byl rád, kdybychom některé nedostatky překonávali rychleji, ale třeba pokud jde o pomoc uprchlíkům z Ukrajiny, Česká republika se k nim zachovala příkladně.

Dokázali jsme jim podat pomocnou ruku v době největší krize, a řekněme si na rovinu, ne úplně nezjištnou pomocnou ruku. My na nich vyděláváme. Obecně věřím, že vláda má to nejhorší za sebou, největší nejistoty, nejhorší ekonomické roky jsme překonali. Energie sice neklesly na předválečnou úroveň, ale oproti těm nejhorším chvílím klesly výrazně, lidem začnou růst mzdy, nejvyšší inflace je také za námi.

A že vláda už nemá příliš času? Nemá. Ale zároveň neexistuje žádná vláda, která by vygenerovala národní bohatství. To je potřeba si také říct. Ona musí vytvořit prostor lidem, kteří ho pak vygenerují. A to si myslím, že se jí daří.

Zmínil jste školství. Neměli byste být ve vládě tvrdší a důsledně požadovat peníze, ke kterým se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení?

Měli. A měli bychom si říct o těch třicet miliard, které tam teď chybí.

A proč jste si o ně neřekli?

Priorita je bezpečnost. Ale srovnatelná priorita musí být i naše vzdělanost. Investice do vzdělání jsou naše cesta k prosperitě. Proto bychom si o ty peníze měli rázně říct.

Takže to uděláte?

Já budu ten, který bude říkat, že to máme udělat. Projde to určitě debatou našeho předsednictva, jehož jsem jako místopředseda součástí. Ale jak říkám: já budu stát za tím, že to prostě musíme udělat, protože to jsou nejlépe investované peníze. Naše hodnota je v lidech. A pokud budou mít lepší vzdělání, budeme lépe prosperující zemí.

Proč vám je vlastně ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS nechtěl dát?

To jsem vůbec nepochopil. Vždyť to máme od začátku v programovém prohlášení vlády. Oni předložili rozpočet úplně mimo to, co jsme slíbili, že dostanou učitelé. A náš ministr školství Mikuláš Bek pak musel investovat enormní úsilí, aby vyjednal, co od začátku bylo jasné, že nakonec dostane.

Bylo to až nedůstojné. Vláda má přece nějaké priority a ty musí naplnit svým rozpočtem. A nesmí to být tak, že je naplní jenom tam, kde má ODS svého ministra.

Takže mi říkáte, že v rozpočtu na rok 2025 ty peníze na školství budou…

Přesně tak.

Jak se vám vůbec kandiduje do Evropského parlamentu v čase, kdy vládě, ve které je STAN druhá nejsilnější strana, důvěřuje asi jen dvacet procent voličů?

Relativně dobře. S Danuší Nerudovou jsme začali už loni objíždět všechny kraje a reakce lidí jsou většinou velice příjemné. Byť si myslím, že většinu lidí evropské volby ještě vůbec nezajímají. Můj osobní předpoklad je, že je začnou zajímat až po 1. květnu, kdy si budeme připomínat dvacáté výročí v EU.

A dnes jsem to zmiňoval už před delegáty: jenom třicet procent lidí ví, že je Danuše ve spojení se Starosty. V naší bublině máme dojem, že to ví každý, ale je to jen pocit. Takže nesmíme se uzavírat a být odtržení od toho, co řeší lidé. A já mám kampaně rád, mezi lidmi se cítím dobře.

Nehrozí vám přesně to, o čem mluvíte? Tedy že se v Evropském parlamentu vzdálíte lidem, tedy těm, o kterých tvrdíte, že je vám s nimi dobře?

To hrozí a hrozí to úplně každému politikovi. Já ale věřím, že Brusel může být relativně bližší voličům než třeba krajská samospráva. Není to ve vzdálenosti, v kilometrech, ale v osobním nastavení. A pro mě je velká motivace už třeba jenom to, že pro mnoho lidí je Evropská unie jen penězovodem. Ten ale vyschne. Musí vyschnout, protože naše země bohatne, což je skvělé.

Bude to mít ale jeden negativní efekt: přestanou nám chodit peníze, budeme je tam naopak posílat. A zatímco jinde tento moment slavili, u nás ho – zdá se mi – mnoho lidí slavit nebude. My musíme lidem dokázat přiblížit Evropskou unii nejen jako peněženku, ale jako hodnotu, jako spolupráci v rámci širšího celku, který má zásadní úkoly.

Představa, že bych se, v případě, že budu zvolen, což vůbec není jisté, zabarikádoval v Bruselu, jde proti našemu základnímu poslání, se kterým do toho jdeme. Přijde mi otřesné, když se tady politici vymlouvají na Brusel, přitom jde často o věci, které sami navrhují nebo schvalují. Sebevědomý europoslanec, zrovna jako člen vlády, musí lidem umět vysvětlit, proč něco schvaloval, jaký to má kontext a co to pro nás bude znamenat.

Typicky mohu zmínit Green Deal. Tady se z něj dělá totální strašák, přitom jsou to také třeba tři miliardy vysázených stromů, jsou to čisté řeky, čistá voda, a vůbec – hlavně dostatek vody. Je to také například o naší půdě a podobně. A Green Deal si nevymyslela Evropa, dohodli se na něm představitelé jednotlivých států, protože jim například došlo, že naše závislost na fosilních palivech je nebezpečná nejen geopoliticky, ale i ekologicky.

Jenže někteří naši politici se chovají jako malé děti. A jiní vyloženě jako ratlíci. Ale my už nejsme děti, nejsme ani malý stát, nejsme ani nevzdělaní a natož chudí. Proto si myslím, že je na čase, abychom to změnili.

Kandidujete jako dvojka za Danuši Nerudovou. Není to trochu léčka na voliče? Na mysli mám její ambicí stát se případně členkou Evropské komise…

Naopak. Z její strany je to férový přístup. Řekla, že když bude mít silný mandát a portfolio, které by jí odpovídalo, tak že do toho půjde. Je to přece jedna z věcí, která snižuje demokratický deficit. Nikdo nebude moct říct, že o nás rozhodují nikým nevolení úředníci. Pokud budu někoho volit do Evropského parlamentu a on se pak stane komisařem, osobně bude jedině rád.

Ať bude celkový výsledek jakýkoliv, nemůže se stát, že nějak rozklíží koalici?

Myslím, že ne. Vyloučit nelze nějaké personální změny, celkově si ale myslím, že si je koalice tak trochu souzená a odsouzená. Jiný formát vlastně neexistuje, navíc v čase, kdy půjde ekonomika nahoru a lidem budou růst příjmy, očekávám spíš dostředivé, a nikoli odstředivé tendence.