KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Sestavila vláda mizerný rozpočet? Měl ho prezident místo podpisu vetovat? To záleží na názoru. Nade vší pochybnost můžeme říci, že někdo měl mlčet. A to prezidentovi poradci. Nepochybně je dobře, že má hlava státu kolem sebe profesionály, kteří se vyznají i v tak odborných záležitostech. Ti však mají sdělovat své názory jemu, aby se správné rozhodl, ne veřejnosti. Tímto nevhodně zasáhli do politiky.
Dlouhé týdny předtím, než Petr Pavel definitivně podepsal zákon o rozpočtu na rok 2025 – a dokonce dříve, než vůbec cokoli řekl – se vedla zásadní veřejná debata na základě vyjádření Davida Marka, hradního ekonoma. Ten totiž prohlásil, že by hlava státu měla rozpočet vetovat.
To je samozřejmě slovo do pranice. Tímto však jako by zavázal prezidenta učinit konkrétní krok, který je přitom jen a jen na něm. Jde pouze o jeho odpovědnost.
Petr Pavel byl zvolen – on má mandát činit ústavou předepsaná rozhodnutí. Nikdo jiný. Poradní tým je tu od toho, aby mu dělal servis – a ne problémy tím, že veřejně mluví jakoby za něj a jeho jménem.
Kdyby David Marek mluvil jen jako ekonom, pak není co vytknout. Rovněž tak asi lze po profesní a obsahové stránce sotva co namítnout proti jeho kritice rozpočtu. Ostatně Národní rozpočtová rada se vyjádřila stejně. Neměl ovšem vyhrožovat vetem.
Samozřejmě nelze významnému ekonomovi zakázat vyjadřovat se. Není úředníkem a kromě závazku vůči prezidentovi má svou normální práci. Samotná tvrdá kritika ministra financí je tedy v pořádku (navíc nejspíše zasloužená).
Jenomže on překročil onu tenkou linii mezi expertním a politickým názorem. Klidně mohl zůstat jen u toho, že rozpočet ztrhá. Každý by si snadno domyslel, že Petru Pavlovi řekne totéž. To by úplně stačilo.
Takto vystoupila Národní rozpočtová rada. Podrobně vysvětlila, co v příjmech a výdajích podle ní nesedí. Ale nepředjímala, jak se zachová prezident. Navíc ona má přímo povinnost vystupovat veřejně ke státním financím, k tomu byla zřízena.
U Davida Marka jde čistě o jeho dobrovolné rozhodnutí, on nemusel říkat nic. Pokud by komentoval rozpočet jako takový, jistě bychom i bez strašení vetem jeho slovům přiložili adekvátní váhu, již má coby ekonomická autorita i rádce hlavy státu.
Může se snad zdát poněkud puntičkářské grilovat Davida Marka kvůli tomu, že kromě expertního názoru sdělil i to, že doporučí Petru Pavlovi nepodepisovat. A opakovaně se také pro veto vyslovoval veřejně.
Proč bychom se tím měli zabývat, když obsahově mu nelze nic vytknout? Nejde tedy jen o formalitu? Samozřejmě, že jde. Ale formality jsou pro ústavní systém důležité. Formální postupy a jejich dodržení musí být nadřazeno osobním názorům.
Vypadá prezident slabě, nebo hloupě?
Ono vůbec cokoli řekne člověk, který je blízký někomu důležitému, má na veřejnost velký dopad. A podle toho je také třeba velmi vážit, než poradce cokoli řekne.
Jistě, v některých případech může jít o záměrné vypouštění pokusných balonků. Třeba člověk, který má v kompetenci národní bezpečnost, sdělí cosi, co hlava státu či premiér zatím nechtějí vyslovit sami a co má působit na protivníka. Pak se sledují reakce a podle toho se nakonec „šéf“ zařídí. V takovém případě jde o kooperaci a taktiku. Zde o něčem takovém nemůže být řeč. Vláda není protihráčem prezidenta, není třeba nijak taktizovat, nebo ji dokonce zastrašovat.
A navíc jde čistě o politické rozhodnutí hlavy státu, za nějž ponese před národem odpovědnost. Neměl by být předem veřejně zavazován svým poradcem. Protože pokud udělá to, co on řekl v předstihu a jako první, vypadá slabě. Když se postaví proti vlastnímu expertovi, vypadá hloupě.
Tohle je tak jasné, jako že jedna a jedna jsou dvě. Celá ta několikatýdenní a výrazně emocionální debata poškodila beztak mizernou politickou atmosféru v zemi, nijak nepřidala prestiži prezidenta a měla rovněž potenciál zhoršit jeho vztahy s kabinetem. Úplně zbytečně.
Výhrady k rozpočtu stejně všichni dobře známe. Prostě bychom v klidu počkali, co udělá prezident a jak svůj krok zdůvodní.
Štábní postup
Důležití politici kolem sebe samozřejmě mají týmy lidí, kteří jim poskytují servis, protože nemohou vědět všechno. Pro důvěru v demokracii je ale zásadní, aby vše bylo transparentní a občané měli jistotu, že hlavní slovo má vždy jimi volený zástupce. Ne subalterní úředník, ani externí poradce. Experti jsou důležití, ale vždy velí generál. Štábní postup je zkrátka štábní postup.
Sám s tím mám jednu osobní zkušenost. Během jednání vlády jsem si jednou dovolil odpovědět na dotaz novinářů, jak dopadne určitý bod - což jsem díky komunikaci s premiérem věděl. Když jsem pak řídil tiskovou konferenci, padl dotaz ve smyslu: „Jak to je, pane předsedo vlády, váš tiskový mluvčí nám sdělil toto, takže jak?“ Mirek Topolánek jenom suše opáčil: „Když vám to řekl Schmarcz, tak ať vám na to Schmarcz odpoví.“ A bylo…
Tehdy nešlo o nic zásadního. Avšak důležitý je princip. Poradce mluví v kabinetu, do televizních kamer se vyjadřuje ústavní činitel. Tak to má být.
I beztak je moderní masová demokracie poničená tím, kdo všechno do všeho mluví, jak je celý proces rozhodování málo transparentní a jak moc je rozmazána osobní odpovědnost. To vše snižuje důvěru občanů v politiku. Slyšet má být ten, kdo má mandát z voleb. Protože toho lze také volbami odvolat.
Jednání poradců přes čáru
Podle mých zdrojů z vlády se navíc ovlivňování demokratické politiky nevolenými poradci v tomto případě neomezilo jen na veřejné zavazování prezidenta k vetování rozpočtu.
Když měli konečně premiér a ministr financí možnost mluvit s prezidentem přímo, on samotný měl být během sezení rozumný - avšak do jednání nepříjemně zasahovali jeho poradci. Tohle už je opravdu poněkud přes čáru.
Při jakémkoli jednání delegací protokol velí, že si názory vyměňují jejich hlavy, ostatní jen s jejich svolením či na vyzvání. V žádném případě není možné, aby rádce peskoval či mistroval lídra sedícího na druhé straně stolu.
Zde jsme měli prezidenta a zástupce kabinetu, tedy vysoké ústavní činitele. Bylo na nich vést rozhovor, ostatní v sále měli být jen stafáží. Ano, jde o formalitu. Ale opravdu důležitou.
Konec dobrý, všechno dobré?
Rozpočet není kdovíjaký, což mimo záznam přiznávají i někteří vládní politici. Na samotném procesu přijímání jsou dvě velké kaňky: Skutečnost, že Národní rozpočtová rada našla v návrhu nesrovnalosti za desítky miliard, a dlouhé dohadování vyvolané slovy hradního poradce rovněž ničemu neprospělo.
Takže celkově nic moc. Ovšem máme daleko zásadnější problém. Výdaje státu jsou šíleně přefouknuté. Dokud se to nezmění a kabinet nenajde odvahu je rázně seškrtat (což si žádná i změnu řady zákonů), bude pro každého problém sestavit jakýkoli dobrý rozpočet.
S tímto konkrétním si napřed zavařila vláda a pak prezidentovi zavařili jeho rádci. Na to se zapomene. Ale ty dluhy si s sebou potáhneme ještě hodně dlouho…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
