Už v pátek si Univerzita Karlova zvolí nového rektora – o prestižní post se uchází pět kandidátů včetně současného děkana Přírodovědecké fakulty Jiřího Zimy. Ten v rozhovoru pro INFO.CZ popisuje své vize pro nejstarší českou univerzitu.
Jiří Zima
Profesor Jiří Zima je významný český chemik, autor více než 200 vědeckých publikací a dlouholetý akademik Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Na fakultě působí od studií, od roku 1993 zde zastává řadu akademických i organizačních funkcí – byl mimo jiné proděkanem pro rozvoj, zmocněncem projektu Kampus Albertov a od roku 2016 je děkanem fakulty. Jeho kandidaturu na post rektora Univerzity Karlovy podpořilo osm fakult.
Kandidujete na rektora UK společně se čtyřmi dalšími protikanditáty včetně paní rektorky a z kandidátů jste nejstarší. Jak hodnotíte celou volební kampaň?
Kampaň byla poměrně intenzivní, ale zároveň velmi podnětná. Měl jsem možnost osobně navštívit 14 fakult, přičemž 9 z nich mě v kandidatuře přímo podpořilo formou usnesení akademického senátu fakulty. Mluvil jsem s více než stovkou kolegyň a kolegů, studujících i zaměstnanců a zaměstnankyň, a naslouchal tomu, co je skutečně trápí. Byla to obrovsky cenná zkušenost, která mi znovu potvrdila, že univerzita má obrovský potenciál, ale zároveň je taky hodně unavená z chaosu a nedostatečné komunikace posledních let.
Diskuze mezi kandidáty byly v naprosté většině korektní a věcné, i když je patrné, že naše pohledy na řízení univerzity se v mnohém liší. To považuji za přirozené. Akademická diskuze má být o argumentech, ne o osobních sporech. Celkově jsem rád, že kampaň otevřela důležitá témata a že se na univerzitě opět vede poctivá debata o jejím směřování.
Do volby vstupuji s plným nasazením, energií a vědomím odpovědnosti. Rozhodnutí kandidovat jsem učinil po zralé úvaze. Kdybych necítil sílu, motivaci a podporu schopného týmu, tuto výzvu bych nepřijal. Věřím, že volba není o věku, ale o odvaze, schopnosti spojovat místo rozdělovat a o ochotě postavit se současným výzvám s klidem, kompetencí a respektem.
Co vás od ostatních kandidátů odlišuje?
Především zkušenost a skvělý tým. Osm let jsem úspěšně vedl Přírodovědeckou fakultu, tedy jednu z největších fakult univerzity, s rozpočtem přes dvě miliardy korun, na které spolupracují jak přírodovědné, tak sociálněvědní a humanitní obory. Mám tedy konkrétní a prokazatelné zkušenosti s řízením rozsáhlé a různorodé akademické instituce, s odpovědností za lidi, finance i projekty.
Kandiduji proto, že mám upřímnou snahu univerzitu posunout z dnešní situace k větší stabilitě, transparentnosti a důvěryhodnosti. Nabízím klidnou, rozhodnou a otevřenou sílu. Přístup, který spojuje, ne rozděluje. Chci, aby univerzita fungovala profesionálně, předvídatelně a s respektem k lidem, kteří ji tvoří.
Mimo jiné deklarujete, že v případě zvolení nemáte ambice se ucházet o možný druhý mandát. Proč?
Rozhodl jsem se kandidovat s jasným závazkem: pokud budu zvolen, budu funkci vykonávat naplno jedno celé funkční období. Nechci být rektorem, který se už v polovině mandátu připravuje na další volby. To univerzitě v této situaci podle mě neprospěje. Chci mít svobodu dělat i nepopulární rozhodnutí, pokud budou pro univerzitu správná.
Po čtyřech letech chci univerzitu předat v lepší kondici, s čistým štítem a bez kauz, které ji dnes zatěžují. Myslím, že čtyři roky poctivé práce s dobrým týmem mohou přinést skutečnou změnu, a pak je fér dát prostor dalším.
Médii prošla i informace poukazující na vaše členství v KSČ. Proč jste vstoupil?
Svůj vstup do KSČ považuji za chybu. Ani tehdy to nebylo jednoduché rozhodování. Nikdy jsem se však nijak neangažoval, neměl jsem žádné funkce ani vliv a moje akademická práce s tím nebyla nijak spojená. Mou vášní i zaměstnáním je analytická chemie na Přírodovědecké fakultě UK.
Když jsem pracoval v 80. letech na svém doktorátu, můj tehdejší školitel a vedoucí katedry v jedné osobě mi dal velmi důrazně najevo, že pokud plánuji budoucnost na katedře i po obhájení disertační práce, je žádoucí vstoupit do strany. Svou práci jsem miloval a chtěl jsem pokračovat ve vědeckém bádání na katedře.
Zpětně mě mrzí, že jsem tehdy ustoupil, a znovu bych to neudělal. Po listopadu 1989 jsem ze strany vystoupil. Ani tehdy, ani nikdy potom jsem neměl politické ambice, nezískal jsem tím žádnou výhodu, post, odměnu, jen to, nač by dnes měl každý v mé situaci samozřejmý nárok.
Nikdy nepřestanu být vděčný za to, že už šestatřicet let tohle studenti a školitelé podstupovat nemusí. Tím spíš chci tohle jejich právo a svobodu chránit, že vím, jak snadné je o ni přijít a jak těžké je žít v bezpráví. Mé členství v KSČ není žádným tajemstvím. Vyjadřoval jsem se k tomu již při své kandidatuře na děkana Přírodovědecké fakulty UK.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
