KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Ještě nedávno byla rakouská KTM zářným příkladem evropského průmyslového úspěchu. Agresivní marketing, dominance v terénu i na silnici a aura značky „Ready to Race“. Dnes je ale všechno jinak. Oranžový gigant Stefana Pierera neřeší, jak vyhrát další Dakar, ale jak vůbec přežít příští kvartál. A aby toho nebylo málo, na krku má skandál s emisemi, který až mrazivě připomíná černou kapitolu Volkswagenu.
Dlouho to vypadalo, že v Mattighofenu našli recept na věčné mládí. Agresivní expanze, pohlcování konkurence a heslo „Ready to Race“ vyhnané na maximum. Jenže i ten nejtočivější motor se zadře, když mu dojde olej – v tomto případě likvidita. Jak informoval rakouský veřejnoprávní rozhlas ORF, mateřská společnost Pierer Mobility se ocitla v hluboké finanční tísni a akutně potřebuje záchranné lano ve výši stovek milionů eur. Dluhy se kupí, sklady jsou plné neprodaných motorek a banky už odmítají jen tak „na dobré slovo“ dál pumpovat kapitál do firmy, která se přepočítala v odhadu globální poptávky.
Nedorozumění nebo průšvih?
Jenže peníze nejsou jediný problém. Zatímco finanční ředitelé potí krev nad rozvahou, na marketingové oddělení dopadla bomba s názvem „motorcycle emissions scam“. Investigativní portál DeSmog totiž zveřejnil výsledky rozsáhlého utajeného vyšetřování, které odhalilo, že KTM se dost možná podílela na systémovém obcházení emisních norem.
Podle zjištění DeSmog se napříč Evropou prodávaly úpravy, které měly z legálních strojů dělat „závodní bestie“, ovšem s fatálním dopadem na životní prostředí a v rozporu s homologací pro běžný silniční provoz.
Navenek to působí jako přes kopírák s Dieselgate. Na papíře ekologický beránek, na silnici dýmající vlk. A reakce firmy? Ta je, mírně řečeno, rozpačitá. Hornorakouský deník Nachrichten.at cituje vyjádření vedení KTM, které celou kauzu označuje za „nedorozumění“ a veškerá obvinění z úmyslného podvodu odmítá. Prý jde o chybnou interpretaci technických manuálů a odpovědnost je na straně prodejců či koncových uživatelů:
„Skupina KTM prodává své motocykly výhradně v souladu s platnými evropskými předpisy. Tato zpráva je založena na zásadním nedorozumění: modely Enduro jsou v podstatě sportovní stroje, ale jsou dodávány v homologovaném stavu, což znamená, že je lze provozovat na veřejných komunikacích. To je také požadavek podle předpisů Mezinárodní motocyklové federace (FIM), aby se tyto stroje mohly účastnit oficiálních soutěží.“
„Na žádost zákazníka lze motocykly zakoupené u prodejce ve stavu povoleném pro provoz na pozemních komunikacích konfigurovat pro soutěžní i terénní použití. Kupující našich enduro strojů jsou výslovně upozorněni, že po přestavbě pro soutěžní použití dopravní registrace zaniká a vozidlo se již nesmí používat na veřejných komunikacích,“ napsala KTM.
Jenže u firmy, která kontroluje každý detail svého brandu tak úzkostlivě jako KTM, zní pohádka o „neposlušných prodejcích“ asi tak věrohodně jako slib politika před volbami.
Na druhou stranu mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že praxe s „továrními kity“ na zvýšení výkonu stroje je opravdu běžná, a to u většiny značek, včetně varování, že takto upravený motocykl nevyhovuje původní homologaci. Který zákazník by ale nechtěl rychlejší motorku? Nějaké emise jsou každému enduro nadšenci „šumák“. Každopádně se věc v žádném případě nemá tak, že by vám výrobce „cpal“ nelegální úpravu z vlastní iniciativy.
Mnoho psů, zajícova smrt
Problém pro Stefana Pierera je v tom, že se oba popsané požáry propojily v jeden ničivý ohňostroj. Těžko se vyjednává o miliardové restrukturalizaci s bankami, když vám za zády tiká časovaná bomba v podobě možných evropských žalob za emisní podvody. Investoři mají rádi riziko, ale nesnášejí nejistotu spojenou s kriminálním vyšetřováním.
KTM roky profitovala z mýtu o rakouské preciznosti a nekompromisním výkonu. Dnes se ale zdá, že ta nekompromisnost se projevila hlavně v tom, jak moc se vedení firmy utrhlo z řetězu reality. Strategie „vítězství za každou cenu“ totiž funguje na závodní dráze, ale v globálním byznysu vás dřív nebo později dožene zákon setrvačnosti.
Pokud KTM tuto zatáčku nevybere – a data od ORF i DeSmog naznačují, že je to padesát na padesát – nebude to jen konec jedné éry v Mattighofenu. Bude to varování pro celý evropský průmysl, že pýcha a ohýbání pravidel jsou tou nejkratší cestou do kačírku. Oranžová barva sice pořád svítí, ale pod kapotou to začíná nebezpečně skřípat. A tentokrát to nevyřeší jen nový software nebo výměna výfuku.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
