Kyvadlo se posouvá. Museli skousnout Pavla na Hradě a Fialu ve Strakovce, teď se ale derou k moci

Tak jako každý rok jsme i letos na sklonku roku oslovili politické experty a politology s tím, aby odpověděli na naši anketní otázku. Zní takto: „Jaké události, pokud jde o českou politiku, byste v pomalu končícím roce označil za zásadní nebo nejdůležitější?“

Prvním tématem, které vnímám jako zcela zásadní prvek české politiky, je pokračující paralýza parlamentní debaty v rámci Poslanecké sněmovny. Parlament samozřejmě má být klíčovým místem konfliktu mezi vládní většinou a opozicí, nicméně primárně by mělo jít o konflikt ideologický a programový, tedy založený na nabídce alternativ.

V české parlamentní realitě nicméně už tři roky zažíváme namísto konfliktu idejí obstrukční, exhibiční a stále častěji rovněž destruktivní taktiku ze strany opozice a jejích lídrů.

Obecným výsledkem je nejen neúměrné prodlužování jednacího času spojené s nočními schůzemi a absurdně rostoucím počtem mimořádných schůzí, ale zejména znechucení výrazné části společnosti s parlamentní politikou jako takovou – které bezpochyby můžeme spojit i s posilováním podporovatelů autoritativních forem vládnutí.

Konečně je zřejmé, že tento způsob destrukce parlamentní politiky znechutil i část politiků, jak je patrné z četných oznámení poslankyň a poslanců, že v dalších volbách již nechtějí kandidovat.

Jako druhé téma pak vidím volby do Evropského parlamentu v červnu 2024, které se na jedné straně staly dalším z „referend“ o vládě, ale současně jasně ukázaly i formování nové aliance českých euroskeptiků.

Asi nejviditelnějším a klíčovým výsledkem tohoto „přelévání sil“ je přechod hnutí ANO z liberální frakce RENEW (v níž bylo hnutí již dlouho jen formálně, protože souznělo spíše s euroskeptiky typu Viktora Orbána či Mattea Salviniho) do nově zformované euroskeptické a navzdory opakovanému popírání této pozice rovněž ukrajinoskeptické a minimálně částečně proruské frakce Patrioté pro Evropu.

Zde se ANO druží rovněž s Motoristy a v rámci hlasování se často shodují rovněž s komunistickou lídryní Kateřinou Konečnou a hnutím SPD. Evropská a národní politika se tak v zemi, kde velká část společnosti i politiků stále vnímá EU jako cizího aktéra a evropskou politiku jako „zahraniční“, silně propojily.

1. Odchod Pirátů z vlády. Událost, která ovlivnila jednotu pětikoalice a která uvrhla premiéra Petra Fialu do negativního světla. Nejde snad ani o odchod Pirátů jako takový, ale o okolnosti, které ho provázely – tj. proces Bartošova odvolání a následné velmi prudké reakce některých Pirátů.

2. Výsledky voleb a náznaky možného vývoje stranické politiky – ať už je to neúspěch Pirátů, nebo naopak úspěch Stačilo!, popřípadě Přísahy a Motoristů.

Ukazuje se, že je tu stále poptávka po (staro)nových subjektech, jejichž receptem na úspěch je manifestovaná agresivní nespokojenost se vším. Jejich rétorice nemusí realita vůbec odpovídat, ale na to se už historie neptá.

Volič je naštvaný a poslouchá radikální a jednoduchá řešení (Stačilo!), popřípadě podléhá charismatu lídra bez ohledu na jeho diskutabilní minulost (Filip Turek). Smutné je to zejména proto, že pro vstup do nejvyšších pater politiky nepotřebujete pozitivní vizi, ale jen dostatečnou pozornost a hlasitý křik.

3. Řada drobných kroků, které ukazují, že na tom politika v České republice není zase tak zle – (se vším respektem k postiženým oblastem) zvládnutí povodní (tj. většinou jsme dokázali v minulosti vybudovat dostatečná opatření, která zabránila, aby tragédie nabyla větších rozměrů), schválení důchodové reformy (můžeme nesouhlasit s parametry, ale je důležité, že se tato problematika hýbe – jde o jednu z klíčových věcí), částečná digitalizace nových agend (například občanka v mobilu je krok správným směrem) a třeba posun ve výstavbě nových jaderných bloků.

To všechno ukazuje, že i když jsou většinou média plná negativních palcových titulků, není to tak zlé a posouváme se – byť pomalu – dopředu.

1. V roce 2024 došlo kvůli volbám do Evropského parlamentu ke vstupu nových aktérů – Motoristů a Přísahy – do české politiky. Je v tuto chvíli předčasné hovořit o tom, nakolik se jednalo o jednorázový úspěch daný specifičností evropských voleb a sázkou na zajímavého lídra nebo nějakou strukturálnější proměnu stranického systému.

Zejména Motoristé na svém prosincovém sjezdu ukázali, že optimismus a ambice jim nechybí. Budou to ale až následné další volby, zejména ty prvořadé sněmovní, které ukáží, jaká je jejich reálná společenská a politická síla.

2. V roce 2024 rovněž došlo k jakési reinkarnaci KSČM, byť důmyslně skryté pod deštníkem koalice Stačilo!. Kateřině Konečné se podařilo potlačením komunistické značky a propojením s dalšími subjekty oslovit nové skupiny voličů.

Dosavadní elektorát komunistů se přirozeným demografickým vývojem zmenšoval a i to mimo jiné vedlo k postupnému, ale nezadržitelnému oslabování KSČM v minulých letech, které vyvrcholilo neúspěchem ve sněmovních volbách 2021.

Nyní v rámci koalice Stačilo! zažívají dílčí návrat. I u komunistů se ale až v roce 2025 ukáže, zda se prostřednictvím Stačilo! vrátí do sněmovní politiky, či nikoli.

3. Byť Piráti nebyli se svými čtyřmi poslanci rozhodujícím činitelem, díky němuž by vláda držela většinu v Poslanecké sněmovně, je z politického hlediska jejich odchod z vlády zaznamenáníhodným momentem české politiky v roce 2024.

A to včetně toho, co tomu předcházelo: neúspěchu v evropských, krajských a senátních volbách, a následných slovních přestřelek mezi tehdejším předsedou a odvolaným ministrem Ivanem Bartošem a představiteli zbylých koaličních stran.

Piráti si po vystoupení z vlády zvolili nové vedení, které má stranu nakopnout, ale zároveň musí hned od začátku svého mandátu čelit vlně odchodů některých členů nespokojených s výsledkem volby.

1. Nějaká opravdu přelomová událost v české politice chybí, v tomto směru šlo nepochybně o klidnější rok. Kdybych měl něco vypíchnout, tak za pozornost určitě stojí evropské a krajské volby, které v Česku vyhrála největší opoziční strana, tedy hnutí ANO – na rozdíl od voleb senátních, kde jednoznačný vítěz chybí.

Oboje tyto volby současně charakterizoval posun a radikalizace této formace. Po evropských volbách ANO přestoupilo od evropských liberálů do nové frakce v Evropském parlamentu tvořené převážně krajní pravicí. Po krajských volbách vytvořilo zase ANO v několika krajích exekutivní koalice s krajní pravicí, hlavně s SPD, a to i tam, kde mohlo zvolit jiné spojenectví.

Zjevně se dost podstatně oslabily bariéry brzdící otevřenou spolupráci ANO s aktéry, které ještě před časem nepreferovalo. Je to zajímavá zpráva pro příští rok a pro sestavování vlády po sněmovních volbách, i když samozřejmě zde je rozdíl v druhu voleb.

2. Za zmínku dále stojí vládou prosazené změny v důchodovém systému, a to přes debatu, zda je nazývat reformou, či „jen“ parametrickými úpravami. V praxi můžou tyto změny zmírnit problém, který představuje stárnutí Česka pro státní výdaje. Snad mají také šanci přežít výměnu vlády.

3. Jiným typem věci spojeným rovněž s vládou Petra Fialy, která má naopak zjevně negativní rozměr, je krach digitalizace stavebního řízení, což dost přibrzdí rozvoj Česka.

1. Mezi hlavní události domácí politiky v roce 2024 patří odchod Pirátů z vlády, který vedl k oslabení liberálních politických sil a změně dynamiky vládní koalice.

2. Další významnou událostí byly výsledky evropských a krajských voleb, které naznačily, že politické kyvadlo se posouvá směrem k posílení konzervativních a populistických proudů.

3. V neposlední řadě došlo k přeskupení politických sil, kdy se výrazněji prosadily skupiny reprezentující voliče, jejichž tábor v posledních letech oslabil. Tento trend je patrný zejména v souvislosti s prohrou jejich kandidáta v prezidentských volbách a propadem hlasů v parlamentních volbách 2021.

Tyto události společně naznačují změnu směru politického vývoje v České republice a přerozdělení vlivu mezi jednotlivými politickými aktéry.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.