KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Lídrům 27 členských zemí Evropské unie se nepodařilo v pondělí večer dosáhnout dohody o tom, kteří politikové obsadí nejvyšší posty v čele unijních institucí na příštích pět let. Ačkoli se ještě odpoledne zdálo, že Ursula von der Leyenová (Evropská komise), António Costa (Evropská rada) a Kaja Kallasová (evropská diplomacie) to mají skoro jisté, nakonec z toho nic nebylo.
Podle končícího šéfa Evropské rady Charlese Michela se udál „krok dobrým směrem“. Francouzský prezident Emmanuel Macron usoudil, že konečné rozhodnutí se musí ještě „trošku povařit“. Premiér Petr Fiala doufá, že se k dohodě dospěje na řádné schůzi za 10 dní. To vše by vzhledem k výzvám, kterým EU čelím, bylo záhodno.
Z nulového výsledku netřeba určitě dělat drama. Formální dohoda nebyla tak jako tak na pořadu dne. Premiéři a prezidenti měli v klidu povečeřet, bez poradců a mobilních telefonů. Diskuse kolem stolu měla vytvořit předpoklady, aby Unie dospěla k dohodě na zmíněném summitu koncem příštího týdne. Navržená jména nikdo zásadně neodmítl. „Nebyla schválena, ale ani zpochybněna,“ vyložil diplomatiský zdroj podle serveru La Matinale Européenne.
Přesto je z toho, co víme o průběhu večera, nejeden důvod k obavám.
Zaprvé proto, že pravděpodobné rychlé rozhodnutí oznamovali lídři velkých zemí, tedy Francie, Německa a Itálie, kteří se o tom už bavili na okraji summitu G7 minulý týden v Itálii. Přesto zůstala včera italská premiérka Giorgia Meloniová jako kůl v plotě, zatímco ostatní se pustili do stranického handrkování mezi zástupci Evropské lidové strany (EPP), sociální demokracie (S+D) a liberály (Obnova-ALDE).
Strana premiérky Meloniové Bratři Itálie zaznamenala v eurovolbách skvělý výsledek a významně posílila frakci Evropští konzervativci a refomisté (ECR), zatím na čtvrtém místě.
Společná večeře měla původně začít debatou o výsledcích voleb. Místo toho se jednalo za zavřenými dveřmi o obsazení křesel.
V době, kdy zmínění tři vítězové před večeří „porcovali medvěda“, naštvaná Meloniová se sešla s Viktorem Orbánem a expremiérem Mateuszem Morawieckim z polské strany Právo a spraveldnost (PiS), která je druhou největší národní delegací v ECR.
Dala tak najevo, že se jí nelíbí, jak byli odstaveni lídři velkých zemí od rozhodování, a ukázala, že když o ni středové politické strany nestojí, má své jiné spojence.
Rozhořčilo ji i to, že večeře měla začít původně debatou o výsledku eurovoleb, při které mínila poukázat na zisky konzervativců, ale místo toho se jednalo za zavřenými dveřmi a bez ní o obsazení křesel.
Odtud okamžité úvahy, že se Meloniová spolu s Orbánem a dalšími pokusí ještě do řádného summitu EU 27. června uplácat ze stran konzervativní a krajní pravice nějaký poslanecký klub či alianci, která by narušila hegemonii spojenectví lidovci-socialisté-liberálové. Pokud by se jim to podařilo (Orbán o tom mluví už delší dobu), významně by tím „hodili vidle“ do dosavadních plánů většiny.
V takovém případě by bylo zajímavé sledovat, jak by postupovala česká ODS, tedy nejen její europoslanci, ale také premiér Fiala. Ten se podle všeho v pondělí večer do výše popsaných hrátek s Meloniovou nezapojil, aspoň se o něm nikdo nezmiňuje.
Vniveč by přišla také veškerá snaha Von der Leyenové získat podporu italské premiérky, jež na svou hlavu přivedla hromy a blesky socialistů i liberálů a ohrozila tak své potvrzení Evropským parlamentem – pokud ji ovšem Evropská rada nominuje.
Objevily se také spekulace, že se Meloniová či Orbán pokusí dohodu o „top jobs“ oddálit za francouzské parlamentní volby, které by mohly oslabit vliv prezidenta Macrona a znamenat vítr do plachet euroskeptikům.
Partajní pikle jako druhý důvod zdržení
Druhou komplikaci způsobila Evropská lidová strana (EPP). Její zástupci, tedy 12 křesťanskodemokratických premiérů a premiérek, se odpoledne dohodli, že jako vítězové eurovoleb mají oprávněně vyšší nároky než jejich socialističtí a liberální spojenci.
Vymysleli tedy šalamounský systém, podle něhož by socialisté drželi post předsedy Evropské rady jen dva a půl roku, a pak by připadl lidovcům. Což narazilo celkem pochopitelně na socialistický odpor. A bylo po plichtě.
Na vysvětlenou: Evropská rada jmenuje šéfa Evropské komise na pět let. Posléze ho/ji musí posvětit Evropský parlament. O pokračování se uchází německá lidovecká politička Ursula von der Leyenová.
Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku jmenuje na pět let bez dalšího schvalování – zde je kandidátkou estonská pemiérka Kaja Kallasová. EP do toho nemá co mluvit.
Sám parlament pak volí svého předsedu na dva a půl roku – o pokračování usiluje stávající lidovecká předsedkyně Roberta Metsolaová z Malty. Evropská rada s tím nemá formálně nic společného, do celkového rozložení sil se to však logicky počítá.
Úřad předsedy Evropské rady se podle Lisabonské smlouvy obsazuje také na dva a půl roku. Od začátku však platí nepsaná dohoda, že příslušného politika jmenují lídři „sedmadvacítky“ na celých pět let. Také dosluhující Charles Michel byl v úřadu po takovou dobu; a se stejnou se dosud počítalo pro portugalského expremiéra Antónia Costu.
EPP však poukazuje na to, že jakmile skončí Metsolaová v čele EP, nahradí ji zřejmě socialista nebo liberál. Jedna z těchto partají by pak měla na dva a půl roku na „evropském Olympu“ dvě „pomazané hlavy“, zatímco lidovci, vítězové voleb, jenom jednu. To přece nejde, říkají lidovci. A proč by ne, oponují socialisté. Pro pořádek připomeňme, že ani předsedu Evropské rady nepotvrzuje Evropský parlament.
Z původně ohlášené krátké formální večeře, která měla skočit před začátkem fotbalových zápasů, se vyklubal protivný a nervózní maraton s půlnočním skóre 0:0.
A ještě je zde jeden důvod jistého rozmrzení, které provázelo pondělní večeři. Tři partaje, povolané obsadit vysoké posty, ustavily své vyjednávací týmy, které se hned vpodvečer pustily do práce.
Za EPP to byli premiéři Polska a Řecka Donald Tusk a Kyriakos Mitsotakis, za socialisty německý kancléř Olaf Scholz a španělský premiér Pedro Sánchez, a za liberály francouzský prezident Emmanuel Macron a belgický premiér Alexander De Croo. Z výše popsaných důvodů však nebyli schopni se dohodnout. Mezitím ostatní čekali. A nelíbilo se jim to.
Takže z původně ohlašované formality, krátké večeře, která měla skončit ještě před začátkem večerních zápasů na Euro 2024, se vyklubal protivný a nervózní maraton zakončený kolem půlnoci nulovým výsledkem. Období příštích deseti dnů do řádného summitu EU bude o to zajímavější.
