KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Je to pozoruhodný graf prosperity. Na vertikální ose je síla prosperity, rychlost bohatnutí, růst ekonomiky. Na horizontální růst státních dluhů. Vítězové jsou v levém horním rohu. Mají nejvyšší růst a zároveň nejmenší vzestup státních dluhů. Z Evropy jsou tam Chorvati, Kypřané, Dánové, Nizozemci a Lotyši.
Pak jsou dvě skupiny zemí, které mají jednu zelenou dobrou známku a jednu výstražnou červenou. V levném dolním grafu jsou ty, které mají sice proti průměru nižší tempo růstu státních dluhů, zároveň ale moc neprosperují a mají nízký ekonomický růst. Sem patří Portugalci, Švédové a Italové.
V pravém horním rohu jsou země s jednou dobrou zelenou a jednou špatnou červenou známkou. Ty, co proti ostatním rychle bohatnou. Ale za cenu nadprůměrně rychlého růstu zadlužení státu. Sem patří Malta, Poláci, Lotyšsko, Rumunsko nebo Spojené státy.
V pravém dolním rohu jsou ti, kdo mají podprůměrný růst ekonomiky a zároveň nadprůměrný růst státních dluhů. Je to červená zóna problémů a stagnace. Je v ní celá skoro střední Evropa od Německa přes Rakousko po Maďarsko a Slovensko. Patří sem aktuálně i Estonci, Finové, Britové, Francouzi a Španělé.
Vůbec nejhlouběji v pravém rohu zóny problému je Česko. Nikdo z celého západního světa na tom nebyl mezi lety 2019 a 2023 hůř než my v kombinaci ekonomické stagnace a rychlého růstu státních dluhů.
Všichni s nadějí čekali, že letos konečně po dlouhých čtyřech letech přijde obrat k lepšímu. Jenže ten se zatím v první čtvrtině letošního roku nedostavil. Nebezpečná kombinace pomalého růstu a prudkého zadlužování pokračuje.
V první čtvrtině letošního roku, za které jsou aktuální data, jež zveřejnil Český statistický úřad, nerostla ekonomika v porovnání s předchozím rokem o původně očekávaných 0,4 procenta. Výkon ekonomiky je proti původním očekáváním z konce dubna nižší i ve srovnání s posledním čtvrtletím loňského roku.
A trend se zjevně zrychluje. Oproti poslednímu čtvrtletí loňského roku se investice propadly už o 7,9 procenta. Data ukazují, že poprvé v historii české firmy investují v zahraničí výrazně více než zahraniční firmy v České republice.
Ještě nebezpečněji trend vypadá při hlubším pohledu. Ekonomika roste jen díky tomu, že lidé utrácejí a že se nám zatím stále daří vyvážet. Útraty domácností se oproti předchozímu roku zvedly o 2,5 procenta. Vývoz o 2,2 procenta. Nejvíc ale utrácí vláda. Její výdaje oproti předchozímu roku narostly o 3,5 procenta. Naopak investice byly ve srovnání s loňským rokem o 2,7 procenta nižší.
Statistici upozorňují, že lidé i firmy méně investují do nových bytů, ale i kancelářských a výrobních budov. Klesají také investice do technologií a nových strojů. Naopak rostou nákupy aut a dalších dopravních prostředků.
To si zaslouží hlubší analýzu, ale slabiny jsou chronicky známé. V tuhosti byrokracie nebo svázanosti pracovního práva patříme dlouhodobě k nejhorším v Evropě. A to vláda Petra Fialy loni zákoník práce ještě přitvrdila třeba u dohod o provedení práce, které využívali především studenti, senioři nebo rodiče malých dětí.
Zároveň se také od letošního roku zvedly daně. Včetně daní z příjmu firem i lidí, kteří mají plat vyšší než trojnásobek průměru (zhruba 135 tisíc korun hrubého měsíčně).
„Ten, kdo v Česku podniká, to tu dobře zná. A proto moc dobře ví, kde neinvestovat,“ komentoval na síti X graf aktuálních dat z ekonomiky majitel Seznamu Ivo Lukačovič.
Ten kdo v 🇨🇿 podnika to tu dobre zna 😂 a proto moc dobre vi kde neinvestovat.
— Ivo Lukacovic (@ilblog) June 2, 2024
Ve stejné době přišla data o hospodaření státu za prvních pět měsíců letošního roku. Schodek rozpočtu dosáhl 210 miliard korun. To je o 61 miliard menší schodek než loni touto dobou. Pořád ale třetí nejhorší květnový schodek rozpočtu v historii České republiky.
A největší problém je opět vidět na druhý pohled. Máme tak vysoký deficit navzdory rekordnímu růstu příjmů. V nich se odráží zvýšení daní, které prosadila vláda Petra Fialy. Stát vybral na daních za prvních pět měsíců letošního roku o 11,3 procenta víc než loni. Na sociálním pojištění o 8,8 procenta. I pojistné se letos lidem o 0,6 procenta zvedlo. Stejně jako se zvedly daně.
Celkově stát vybral na daních a pojistném o 9,1 procenta víc než loni. Má tedy o 60,4 miliardy víc. Dá se tedy jednoduše říct, že kdyby se daně nezvedly, máme stejně velký schodek jako loni v květnu. Na dani z příjmu fyzických osob zaplatili lidé o 18,2 procenta víc než loni. U daně z příjmu firem o 15,3 procenta víc.
Výdaje státu skutečně klesly. Ale zdaleka ne o desítky miliard, které v květnu 2022 při představování konsolidačního balíčku sliboval Fialův kabinet. Za prvních pět měsíců letošního roku se snížily o pouhé 0,6 miliardy korun. To představuje pokles jen o 0,5 procenta. Stát utratil méně především prosto, že už nemusel na rozdíl od minulého roku vyplácet kompenzace vysokých cen elektřiny a plynu.
Stát stále zvyšuje výdaje na sociální dávky. A to nejen na důchody. Velkou černou dírou se stává příspěvek na bydlení. A navzdory rekordně nízké nezaměstnanosti, rekordnímu počtu lidí v práci a stížnostem všech podnikatelů, že nejsou lidi, stát vyplácí stále více na podporách v nezaměstnanosti.
Závěr je zřejmý. Jedeme stále dolů po šikmé ploše stagnace a rostoucích státních dluhů. Nejvyšší čas začít se bavit, z čeho a jak chceme v příštích letech tvořit bohatství. Jak chceme motivovat firmy, aby investovaly právě tady. Bez solidního vzestupu ekonomiky se ze státních dluhů nikdy nedostaneme. Spousta otázek, na které chybí jasné a přímé odpovědi politiků.
