Jak nás Rakušané naučili milovat jádro. Měli bychom jim poděkovat?

Dnešní Světový summit o jaderné energii v Paříži přichází v době, kdy celá řada států chystá renesanci jaderné energetiky. A obhajuje jádro tím, že se jedná o jediný zdroj energie, který při provozu neprodukuje prakticky žádné emise a na rozdíl od větrníků a solárů může být zdrojem páteřním.

I Německo, které odstavilo všechny své jaderné elektrárny, se ústy kancléře Merze zamýšlí nad tím, zda to nebyla chyba a jestli by nebylo dobré jaderný ústup revidovat.

Pouze Rakousko jako prakticky jediný stát v Evropě trvá stále pevně a neochvějně na svých protijaderných postojích. A nehodlá v nich ustoupit ani o píď. V Rakousku naprosto všechny politické strany, včetně těch nejmenších, jadernou energetiku tvrdě odmítají a prosazují její konec v celé EU.

Odpověď, jak už bylo řečeno na začátku, nesouvisí v první fázi ani tak s racionálním, technickým uvažováním jako s politikou. Když se v roce 1978 konalo v Rakousku referendum o spuštění již dokončené jaderné elektrárny Zwentendorf, tehdejší sociálnědemokratický kancléř Bruno Kreisky spojil kladný výsledek referenda se svým setrváním ve funkci.

To, jak mi někdy před 20 lety otevřeně vyprávěl bývalý lidovecký starosta Freistadtu Josef Mühlbachler, přimělo opoziční lidovce, aby otočili svůj dosavadní postoj a začali burcovat národ proti Zwentendorfu. Referendum pak skutečně těsnou většinou skončilo v neprospěch spuštění elektrárny, Kreisky ale stejně neodstoupil.

Definitivní konec „jádra“ v Rakousku přišel až o 8 let později po jaderné havárii v ukrajinském Černobylu. Tehdy mnozí Rakušané došli k pocitu, že jejich odmítnutí Zwentendorfu bylo v mnoha ohledech prorocké a prozíravé a celá Evropa by si z něj měla vzít příklad. Veřejné mínění v Rakousku se okamžitě posunulo k drtivému odporu proti všemu jadernému a tehdy stejně jako dnes přesahuje podíl odpůrců jádra mezi obyvateli hranici 90 %. Tak silný odpor proti jádru není evidován v žádné jiné zemi na světě.

Z uvedených důvodů není divu, že po pádu totality v sousedním Československu a otevření hranic se Rakušané okamžitě začali angažovat pro zastavení rozestavěné jaderné elektrárny Temelín. Horší noční můra je nemohla potkat.

Spolkové země Horní a Dolní Rakousy financovaly (a částečně stále financují) protijaderné aktivity v Česku, Rakousko vyhrožovalo kvůli Temelínu zablokováním vstupu do EU, rakouští aktivisté dokonce na přelomu tisíciletí blokovali rakousko-české hraniční přechody.

Jenže místo očekávaného zastavení Temelína dosáhli Rakušané přesného opaku. Zřejmě nikdo paradoxně nepřispěl k úspěšné dostavbě temelínské elektrárny jako zavilý rakouský odpor proti ní.

V jižních Čechách znám opravdu hodně lidí (a počítám se mezi ně), kterým se ještě za socialismu vůbec nelíbilo, že má v našem malebném kraji vyrůst někde na kopci betonová příšera s ruskou (tehdy sovětskou) jadernou technologií. Zvlášť když postupem času začaly brát za své sliby o levnější elektřině v okolí elektrárny stejně jako deklarovaná představa o tom, že bez Temelína budeme muset v kraji svítit doma svíčkami.

Jenže, kdo váhal s jasným názorem na Temelín, tomu pomohli Rakušané. A to i v rámci letitých česko-rakouských a rakousko-českých předsudků. Mnozí se cítili dotčeni, že národ „pastevců krav“ v Alpách chce v technických otázkách radit technicky vyspělým Čechům. Vždyť přece každý ví, že jsme byli už za Rakouska-Uherska hlavním technologickým zázemím říše!

K tomuto všeobecného názoru přispěly i některé excesy jako například v rakouských médiích zmíněný údajný rakouský vynález zásuvky, do které se nedostává žádný jaderný proud stejně jako zjištění, že značnou část proudu Rakousko dováží i z jaderného Česka. A když kvůli blokádě hranic rakouskými aktivisty nemohli Češi za nákupy do Lince ani k moři do Chorvatska, bylo o osudu Temelína rozhodnuto. Mnoho těch, kterým se Temelín v jižních Čechách nelíbil, se kvůli formě rakouského odporu najednou líbit začal.

A nejen on. V Česku od dob česko-rakouského sporu o Temelín ve všech průzkumech veřejného mínění dosahuje celková podpora rozvoje jaderné energetiky vysoce nadprůměrných hodnot a patří k nejvyšším v EU. Jestli může takzvaná jaderná lobby někomu poděkovat za to, že jsou dnes Češi spolu s Francouzi „nejjadernějším“ národem unie, jsou to paradoxně protijaderní Rakušané.

Aby těch energetických paradoxů a absurdit nebylo málo, pokračuje dnes česko-rakouský boj o energetické zdroje dál, jen v opačném gardu. Zatímco si většina Jihočechů už zvykla na všude viditelnou páru z temelínských věží, mnozí z nich si nechtějí zvykat na obří větrníky, které chtějí rakouští investoři postavit poblíž českých hranic v Novohradských horách.

A tak jako rakouští aktivisté kdysi varovali před pádem cen pozemků v okolí Temelína, nebezpečí meteorologických a klimatických změn kvůli páře z chladících věží či větší nemocnosti v okolí elektrárny, argumentuje dnes řada českých aktivistů i běžných obyvatel takřka stejnými negativními účinky větrníků. V Rakousku tyto údajně nepodložené argumenty vyvracejí ti samí lidé, kteří ještě nedávno strašili zničením životního prostředí kvůli Temelínu.

Škoda, že se úterní Světový summit o jaderné energii konal v Paříži a nikoliv třeba v Dolním Dvořišti na česko-rakouské hranici. Možná by byl překvapivý vývoj česko-rakouského sporu o Temelín pro světové státníky a ekonomy větším poučením než strohá čísla a prognózy o budoucnosti energetiky.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.