Konec zeleného snění. Tohle je plán, který má Německu přinést stabilní a levnou energii

Po únorových předčasných volbách nastoupil v zemi nový kabinet vedený kancléřem Friedrichem Merzem. Jde o koalici středopravého bloku Křesťanskodemokratické unie (CDU), její bavorské sestry Křesťansko-sociální unie (CSU) a socialistů (SPD). 

Jednapadesátiletou Reicheovou do funkce prosadil Merz a jeho CDU a nová ministryně předminulý týden představila v prvním projevu před poslanci v Bundestagu své priority. Jednou z hlavních tezí jejího vystoupení byla myšlenka, že by se mezi cíle energetické politiky země měla vedle ochrany klimatu vrátit i otázka bezpečných a cenově dostupných energií. Podobně se vyjádřila také v rozhovoru pro deník Handelsblatt.

Reicheová chce například kvůli vysokým cenám energií zbrzdit výstavbu elektráren vyrábějících elektřinu ze slunce, větru a dalších obnovitelných zdrojů a vsadit spíš na výrobu z plynu. Energetická politika, která by se nesoustředila pouze na ochranu klimatu, ale též přinesla snížení cen, by podle ní měla pomoci ekonomicky slábnoucímu Německu zpět k prosperitě.

„Naši energetickou politiku podrobíme testu reality a na tomto základě znovu přehodnotíme potřeby v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zajištěného výkonu a následného rozvoje sítí. Zajištění spolehlivých dodávek energie a cenová dostupnost se musejí opět stát středobodem našeho politického jednání,“ řekla v projevu v Bundestagu.

Mezi hlavní plány ministryně patří výstavba nových plynových elektráren. To by mělo zvýšit rychlost, bezpečnost a stabilitu dodávek v situacích, kdy „vítr nefouká a slunce nesvítí“. Jako příklad, jak naléhavé je pro Německo zajištění bezpečných a stabilních zdrojů elektřiny, uvedla v projevu nedávnou situaci ze Španělska a Portugalska, kde došlo k jednomu z nejrozsáhlejších výpadků elektřiny v Evropě v posledních dekádách.

Německo za předchozích vlád Angely Merkelové (CDU) a Olafa Scholze (SPD) vsadilo na program označovaný jako „Energiewende“ – obrat k ekologickým zdrojům energií v kombinaci s levným ruským plynem. Země také postupně vypnula všechny své jaderné elektrárny. 

Nyní je ale v myšlení hlavní představitelky státní energetiky cítit názorovou otočku. Podle Reicheové se „úspěch přechodu na Energiewende neměří počtem instalovaných fotovoltaických panelů, ale podle toho, jak se podaří snížit emise oxidu uhličitého bez příliš velkého nárůstu cen energií“. 

Na rozdíl od minulé středolevé vlády je tak ministryně ochotna brzdit i velmi ambiciózní plány na výstavbu obnovitelných zdrojů, které zdědila po svých předchůdcích. Podle ní musejí být projekty více propojeny s aktuální kapacitou přenosové sítě a situací na trhu.

Příklon Reicheové k většímu realismu v energetické politice je motivován také snahou pomoci slábnoucímu hospodářství. V uplynulých dvou letech HDP Německa dva roky po sobě klesal a prognóza pro letošní rok stále počítá se stagnací. 

Ekonomické problémy podle analytiků částečně způsobují právě vysoké ceny energií, jež snižují konkurenceschopnost firem vůči rivalům z jiných států. Vysoké ceny mají řadu příčin – větší počty větrníků a solárních elektráren vyžadují též větší investice do zajištění stability přenosové sítě, protože „zelená“ výroba podléhá výkyvům kvůli počasí a zvyšuje závislost na dodávkách ze zahraničí. V roce 2023 byla například země na takových dodávkách podle dat Eurostatu závislá ze 66 procent, většinou z Francie.

Dalším problémem je podle odborníků z energetického odvětví tvrdá regulace a nešťastně nastavený systém obchodování s emisními povolenkami, který také zdražuje elektřinu.

Evropa tak není konkurenceschopná oproti USA a Číně, kde jsou ekologické daně mnohem nižší, až nulové. Kvůli vysokým cenám energií v minulosti například v Německu omezily výrobu některé zásadní průmyslové podniky, jako třeba chemička BASF.

Německo se zavázalo k dosažení klimatické neutrality k roku 2045 a plánuje tak postupně vypnout všechny uhelné elektrárny. Kvůli bezpečnostním obavám po havárii v japonské elektrárně Fukušima roku 2011 ale začalo postupně odstavovat i své jaderné elektrárny – poslední tři ukončily provoz v roce 2023. Zároveň však Německo přišlo kvůli válce na Ukrajině o dodávky levného ruského zemního plynu.

Vzniklou mezeru v německém energetickém mixu chtěly minulé vlády kompenzovat především masivní výstavbou větrných parků, z nichž velká část se má nacházet v Severním moři.

Podle ambiciózních plánů prosazených středolevou vládou kancléře Olafa Scholze se počítalo s tím, že by tyto offshore elektrárny za 20 let vyráběly 20 až 25 procent německé elektřiny (dnes vyrábějí asi šest procent). 

Tento plán však narazil na řadu problémů: zástavba na vodních plochách je leckde tak hustá, že si větrné elektrárny podle odborníků už navzájem „kradou“ vítr – snižuje se jejich výkonnost a s tím i návratnost investic do jejich výstavby. 

Zároveň se kvůli problémům s dodávkami a připojením do sítě zpožďovalo spouštění už hotových větrných parků. Například elektrárna Borkum Riffgrund 3 byla uvedena do provozu téměř s ročním zpožděním. Podle agentury Bloomberg docházelo i k odsouvání zákonných cílů pro spouštění offshore turbín.

Jak chce ministryně hospodářství nakopnout německé hospodářství? Vrátí se Německo k jádru? A co patří mezi přednosti Katherine Reicheové? Dozvíte se v druhé části článku, který vyšel v newsletteru 11 am.