„Rusáci jděte domů!“ Orbán padl a Česko si může oddechnout

Úleva? Ano. Maďarské volby byly jediné v zahraničí, kde jsem si velmi přál určitý výsledek. Každý asi vždy drží palce někomu, kdo má podobné politické názory jako on. Tohle však bylo jiné. Nešlo o sympatie a antipatie. Šlo o český národní zájem. Zbavit se „Putinova gubernátora“ Orbána bylo důležité i pro nás.

Proč mám vlastně radost? Péter Magyar není mým favoritem. Těmi jsou třeba polští, britští či němečtí konzervativci. Ani od lídra strany Tisza nečekám, že nová maďarská vláda začne podporovat Ukrajinu. A upřímně řečeno si nemůžeme být jistí, zda jasný volební vítěz využije svou ústavní většinu k tomu, aby obrátil zemi k liberální demokracii. Možná prostě jen provede masivní čistku v autoritářském systému a pak se mu sám postaví do čela.

Magyár je nacionalista a populista. Ostatně má Orbánovu školu. Slovensku říká Horní Uhry, volá po zrušení Benešových dekretů, nedůvěřuje Ukrajincům. A vítězství nedosáhl primárně proto, že si Maďaři přejí lepší vztahy s Evropskou unií a chtějí vojensky pomáhat zemi trpící ruskou agresí. Jen většina z nich už měla dost Orbánova režimu, který je okrádal, dusil je nejhorší korupční chobotnicí v Evropě a neuměl jim zařídit prosperitu.

Orbán ovládal úplně vše, nejen politiku, ale i stát a všechny jeho instituce, ekonomiku i média, měl masivní střet zájmů a zavedl klientelistický systém, v němž pohádkově bohatl kroužek jeho nejbližších, zatímco hrdí Maďaři museli sledovat, jak jim v životní úrovni utíkají i kdysi jimi kolonizovaní Slováci a jak je v bohatství předběhli obecně podceňovaní Rumuni. Vzpoura proti takovému vůdci je více než pochopitelná. Změnu neprovedli pro nás, pro Brusel, pro Ukrajince, ale pro sebe.

Přesto však je pád Orbána obrovskou devízou nejen pro Maďary. A v určitém pohledu i pro Česko, pro Unii a něco z toho budou mít i Ukrajinci. Proč? Protože v Maďarsku utrpěl (v zastoupení) těžkou porážku kremelský diktátor. Přes všechnu jeho snahu a podporu včetně vyslání armády dezinformátorů gubernátor padl. Už nebude mít uvnitř Západu zrádce, který mu vyzrazuje tajné informace, kuje s ním pikle a dělá všechno možné v jeho zájmu.

Magyár je nacionalista, ne kolaborant. Je vlastenec, tedy protiklad Orbána, který si hrál na suverénního vládce, ale pokorně sloužil Moskvě jako „malá myška“ - což jsou jeho vlastní slova. S novým lídrem se země stane opět standardním členem Evropské unie a Severoatlantické aliance. Ostatně slíbil to v povolebním projevu. Rovněž se lze těšit na obnovení spolupráce ve Visegradské čtyřce torpédované kremlofilními spády minulé vlády.

Co to znamená pro nás? Že v Budapešti už nebude proruský režim. A v důsledku u nás ani nevznikne. Protože pokud snad někdo ve vládě toužil nás „orbánizovat“, přivlastnit si nejen politickou, ale i ekonomickou a mediální moc, doslova unést celý stát, tak nyní vidí, jak to končí: spektakulárním krachem a pro řadu orbánovských loutek nepochybně i vězením. I potrestání viníků zmínil Péter Magyar ve své řeči.

Orbánův konec výrazně oslabil Putina a celou jeho evropskou pátou kolonu včetně té české. To je hlavní zpráva vítězství strany Tisza, tohle bychom měli slavit a radovat se z toho. Tak jako Maďaři, kteří při proslovu vítěze voleb skandovali „Ruszkik haza!“ Což znamená „Rusáci táhněte domů!“ a tak odkazovali na heslo z roku 1956, kdy Sověti vtrhli s tanky do jejich země. Stejně jako my totiž neříkají okupantům Rusové, ale tímto pejorativním termínem.

Od Dunaje zní masové volání po obratu k Západu, z nějž musejí brnět uši i proruské kolaboranty na Vltavě. Byl totiž určen rovněž jim… A já mám z toho velkou radost.