Za týrání zvířat dnes hrozí v některých případech vyšší tresty než za smrt člověka z nedbalosti. Přesto chce premiér Andrej Babiš sazby ještě zpřísnit. Nejvyšší soud přitom už dříve varoval před „absurdně drakonickou“ represí a nesystémovým zpřísňováním trestního práva.
Skupina poslanců v čele s premiérem Andrejem Babišem chce zpřísnit tresty za týrání zvířat či za zanedbání péče o ně. Už dnes přitom hrozí za trestné činy na zvířatech přísnější postih, než za fyzickou újmu způsobenou člověku. „Trestní sazby příslušných kvalifikovaných skutkových podstat se vyznačují až absurdně drakonickou výší, jež dokonce přesahuje některé případy nedbalostního usmrcení člověka,“ upozornil před třemi lety Nejvyšší soud.
Marné volání o pomoc k umírajícímu koni: Jak tlak aktivistů paradoxně likviduje péči o velká zvířata
Když letos v únoru odvolací soud změnil v kauze týraného psa Bladea původní dvouletý nepodmíněný trest na podmínku, premiér Andrej Babiš reagoval mimořádně ostře. Ještě před zveřejněním písemného odůvodnění rozsudku požadoval exemplární potrestání pachatele a oznámil, že pověřil ministra spravedlnosti Jeroným Tejc podáním stížnosti pro porušení zákona v neprospěch odsouzeného.
Tejc následně stížnost skutečně podal s argumentem, že soudy mají za trestné činy páchané na zvířatech ukládat více nepodmíněných trestů. Jinými slovy: přitvrdit.
Premiér ale nezůstal jen u kritiky soudů. Spolu s několika poslanci, včetně předsedů obou koaličních stran, předložil novelu trestního zákoníku, která dále zpřísňuje tresty za týrání zvířat i zanedbání péče o ně.
Nejvyšší soud: Absurdně drakonické tresty
Nejvyšší soud přitom už před třemi lety v jednom ze svých rozhodnutích poměrně ostře kritizoval novelu, která v roce 2020 zpřísňovala sazby ze trestné činy na zvířatech. Jedná se navíc o rozhodnutí tzv. sbírkové, tedy takové, kterým by se soudy nižších stupňů měly při svém rozhodování v obdobných věcech ne-li řídit, tak minimálně inspirovat.
Nejvyšší soud tehdy rozhodoval v případu myslivce, který na svém pozemku nalíčil past, protože v okolí řádila liška, která decimovala chovy slepic. Do pasti se ovšem místo lišky chytila kočka, která v ní zraněná zůstala několik hodin a musela být utracena. Soudy to vyhodnotily jako týrání a v souladu se zmíněnou novelou trestního zákona uložily myslivcovi devítiměsíční podmíněný trest.
Ten ovšem Nejvyšší soud zrušil a v odůvodnění rozsudku se poměrně detailně pustil do kritiky trendu zpřísňování trestní represe v této oblasti. Podle Nejvyššího soudu totiž novelou z roku 2020 došlo k dramatickému, nesystémovému zpřísnění trestního postihu týrání zvířat, která je v rozporu se samotnou základní filozofií, na které je postaven trestní zákoník, tedy na primární ochraně života a zdraví člověka.
Trestní sazby příslušných kvalifikovaných skutkových podstat označil Nejvyšší soud za absurdně drakonické, přesahující dokonce tresty za některé případy nedbalostního usmrcení člověka.
„Jako příklad lze uvést, že pachatel, který bezohlednou jízdou za porušení důležité řidičské povinnosti usmrtí člověka je ohrožen mírnější trestní sazbou než ten, kdo nalíčí past na potkany, kteří mu v době jeho nepřítomnosti ničí příbytek,“ upozornil Nejvyšší soud.
Právo pod tlakem aktivismu
Nejvyšší soud kritizoval i způsob, jakým novela vznikla. Podle něj jí nepředcházely žádné analýzy ani studie, které by prokazovaly potřebu tvrdší trestní represe nebo neúčinnost dosavadních správních postihů, které část odborné veřejnosti považuje za vhodnější řešení.
Novela tak podle soudu nese „určité rysy kampaňovitosti a přizpůsobení aktivistickým tlakům“, což podle Nejvyššího soudu oslabuje její legitimitu. To podle soudu neznamená, že by soudy neměly respektovat vůli zákonodárce, měly by však o to pečlivěji posuzovat otázku subsidiarity trestní represe.
„Zásada subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip ultima ratio brání tzv. hypertrofii trestní represe, která je příznačná pro totalitní režimy a vůbec pro situace, kdy fungování práva podléhá ideologickým tlakům. Z principu ultima ratio plyne, že trestněprávní řešení je nejzazší (subsidiární) prostředek k ochraně právního řádu. Vyžaduje se, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní. Trestní právo disponuje těmi nejcitelnějšími prostředky státního donucení, které značně zasahují do práv a svobod občanů a jejich blízkých a mohou vyvolat i řadu vedlejších negativních účinků,“ konstatuje se k tomu v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Jménem zákona, ukažte svého křečka!
Ani aktuální Babišově „zvířecí novele“ nepředcházely žádné odborné studie ani analýzy. Důvodová zpráva pouze konstatuje existenci „společenského zájmu“ a odvolává se na plnění volebních slibů.
Novela přitom nejde jen cestou dalšího zvyšování trestních sazeb. Nově by například bylo možné za zvlášť zavrženíhodnou pohnutku považovat i situaci, kdy pes nebo kočka uhynou proto, že majitel o zvíře ztratil zájem a nezajistil mu odpovídající péči.
V tomto kontextu je důležitá i nenápadná změna zákona o Policii ČR, kterou obsahuje další z Babišových „zvířecích“ novel — novela zákona na ochranu zvířat proti týrání. Ta už leží v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky a čeká na první čtení.
I tentokrát jde o poslaneckou iniciativu, která kromě vyšších pokut za přestupky spojené s chovem zvířat přináší i další změny. Tou nejvýraznější je právě úprava pravomocí policie.
Nově by totiž policisté mohli vstupovat přímo do obydlí, pokud vznikne důvodné podezření na týrání zvířat. Dosud mohli za tímto účelem vstupovat pouze na pozemky nebo do hospodářských objektů. V praxi by tak policie získala možnost kontrolovat nejen to, zda lidé domácí zvířata mají, ale také jakým způsobem se o ně starají.
