KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARZE | Evropa umírá na nedostatek energie. Sacharov, otec sovětské vodíkové bomby, nám to říkal. Ve slavné eseji „Jaderná energetika a svoboda Západu“ varoval, že když se vzdáme atomu, budeme vydíratelní Moskvou. V Unii jsme po něm pojmenovali cenu za lidská práva. Ale neřídíme se jeho zásadním poselstvím. Zelený úděl nás činí slabými, chudými a ohrožuje naši bezpečnost. A Rusko si mne ruce.
Sacharov psal: „Rozvoj jaderné energetiky je jednou z nezbytných podmínek pro uchování ekonomické a politické nezávislosti každé země… Zvláště velký je význam jaderné energetiky pro země západní Evropy a Japonska. Pokud bude ekonomika těchto zemí nadále do významné míry závislá na dodávkách chemických paliv ze SSSR… bude Západ neustále čelit hrozbě odříznutí těchto kanálů. Důsledkem toho bude potupná politická závislost.“
Radši uhlí než jádro
Svou důraznou výstrahu akademik Sacharov sepsal již v roce 1977. Rok na to si Rakousko pod vlivem Moskvou placených aktivistů zakázalo jadernou energii. A třicet let poté zahájila německá kancléřka Angela Merkelová tažení proti atomovým elektrárnám v celé Evropské unii. V rámci projednávání tzv. energetických balíčků, z nichž se později vyvinul Green Deal, to v Bruselu řekla i českému premiérovi Mirku Topolánkovi jasně: radši uhlí než jádro.
Tu dobu si pamatuji velmi ostře. Po nástupu nové vlády v roce 2006 pro nás Sacharovova esej byla zdrojem poučení a důležitým pilířem energetické politiky. Jedním z prvních úkolů, který musel kabinet řešit, bylo totiž vypořádat se s dopady nové ruské geopolitické doktríny, v níž ropa a plyn nahradily tanky a děla. Zároveň jsme museli reagovat na protesty Rakouska proti kolaudaci Temelína – a s tím, že náš soused u nás platil protijaderné aktivisty
Rakouské dezinformace
Není úplně obvyklé, aby stát Evropské unie financoval v jiné členské zemi nepřátelskou dezinformační propagandu. Tato subverze ale byla jen pokračováním stejné demagogické indoktrinační kampaně, kterou dříve spustili proti Rakušanům Němci. Právě vyslanci jejich „mírových“ spolků převážili misku vah v neprospěch jádra. Referendum dopadlo velmi těsně – 50,47 : 49,53 %. Rozdíl činil necelých 20 000 hlasů.
Tohle těžké údobí jsme nicméně přečkali, a to i díky ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi. Tento „Rakušák“ prokázal neochvějnou loajalitu svého rodu vůči českým zemím. V rozhovoru pro rakouská média nazval zelené aktivisty „magory“. A bylo. Když tohle říká „náš“ kníže, má to pro nás daleko větší váhu než řeči Čechů, řekli si ve Vídni a v podstatě celý akutní humbuk poměrně rychle utichl. Byť chronický odpor k jádru samozřejmě nezmizel.
Sotva jsme však zažehnali jeden problém, objevil se jiný, daleko horší. Hlavní útok proti jádru byl nakonec veden nikoli z malého Rakousku, leč z Německa, nejlidnatější a nejmocnější země Evropské unie. Zpočátku jsme novou klimatickou iniciativu do jisté míry vítali. Mysleli jsme, že díky tomu získáme zelenou pro stavbou nových jaderných bloků. Které všechny seriózní analýzy označily za nejrychlejší a nejlepší cestu k dekarbonizaci energetiky.
Přes větrníky nejede vlak
Jaký ale byl náš šok a rozčarování, když jsme se na prvním jednání Evropské rady dozvěděli, že jádro v žádném případě. Vůdkyně EU nám sdělila, že stavět se budou větrníky, přes to nejede vlak a že pokud chceme, můžeme mít výjimky na delší využívání uhlí. Ale jádro nedostane žádnou podporu, bude patřit mezi „špinavé“ zdroje a budou mu kladeny do cesty nejrůznější překážky (i skrze naddimenzované bezpečnostní požadavky).
Už tehdy jsme varovali, že sázka na obnovitelné zdroje, které dodávají elektřinu jen někdy a musejí být tedy zálohovány, povede ke zvýšené spotřebě plynu, přičemž ten bude z Ruska, protože je nejlevnější, což při enormních nákladech na zelenou tranzici bude hrát klíčovou roli. Dozvěděli jsme se, že to nevadí. A že všechno bude v pořádku, neboť Němci jsou velcí kluci, co na rozdíl od nás rozumějí byznysu a kde se kšeftuje, tam se neválčí.
Neuvěřitelně naivní politika vůči Rusku (která jako by se snažila přímo popřít Sacharovovo varování), tímto nekončila. Merkelová protlačila stavbu druhého přímého Putinova potrubí do Německa, zato nám zamázla plynovod Nabucco, jenž by střední Evropě nabídl neruskou alternativu. I kvůli zachování výhodných kontraktů na ruský plyn kancléřka odmítla se jakkoli postavit za Gruzii, kterou Rusko přepadlo a ukradlo jí pětinu území.
Ústupek za ústupkem
Polský prezident Kaczynski a český premiér Topolánek tehdy (v roce 2008) prorokovali, že zbabělost Západu v Gruzii se vymstí a že další na řadě je Ukrajina, pak Pobaltí a možná Polsko. Ale Němci už byli příliš korumpováni ruským vlivem, onou geopolitickou doktrínou založenou na energetických surovinách. Jak předvídal Sacharov: „V politice jeden ústupek vždy vede k dalšímu a je obtížné předpovědět, kde tyto ústupky nakonec skončí.“
Putin opravdu napadl Ukrajinu, a to s předpokladem že Evropa neudělá nic, neboť chce jeho plyn. Jeho cenu nám drasticky zvýšil – a my ho přesto museli kupovat. Vinou vadné politiky EU vedené Němci jsme neměli alternativu a de facto jsme platili bomby a rakety, jež Ukrajincům padaly na hlavu. Sami jsme si vzali možnost volby. „Jde o základní problémy ekonomické a politické nezávislosti a zajištění svobody pro naše děti a vnuky,“ varoval Sacharov…
Kdybychom se řídili doporučeními slavného akademika, ušetřili bychom si hromadu vážných problémů. Mohli jsme mít větší volnost pomoci Gruzii, válka na Ukrajině by buď nezačala, nebo by pro Putina bylo daleko náročnější ji financovat a zároveň by neměl na Západ ekonomicko-politické páky, které mu dal Zelený úděl. Nemohl by nás tak snadno držet v šachu a vydírat.
Sacharov se ve své eseji zamýšlel i nad tehdejší protijadernou kampaní a ptal se sám sebe, zda je inspirována Moskvou. „Pokud by tomu tak bylo, potom stačí jenom celkem zanedbatelná a neznatelná snaha k tomu, aby byly rozměry této kampaně ovlivněny v důsledku rozšířených předsudků vůči jaderné energii a nedostatečnému pochopení nevyhnutelnosti jaderné éry,“ odpověděl si. Dnes už víme, že to právě takto dopadlo a že tím Západ trpí.
Drastické důsledky
Nyní tu dál stojíme s prázdnýma rukama. Němci po vypnutí jádra produkují mnohem více emisí, protože jsou závislí na uhlí. Navíc musejí elektřinu dovážet, což vede ke zvyšování její ceny. Jaké drastické důsledky to má u nás, to vidíme. Zasažené tím ale už jsou i severské země Norsko a Švédsko. Jejich politici jsou naštvaní na Němce, vyčítají jim hrubé chyby a žádají změnu přístupu, jinak odpojí svou energetickou soustavu od Unie.
Jako by tato slova napsal Sacharov dnes: „Ze strany SSSR existuje politický zájem, který chce využít nedostatku zdrojů energie na Západě.“ Jen si SSSR nahraďte slovem Rusko. Všechny, kdo Green Dealem ohrozili naši energetickou nezávislost, musíme považovat ať už za vědomé, či nevědomé agenty a přisluhovače Moskvy. Snad se jednou po pravdě a v úplnosti dozvíme, co opravdu stálo za podivnými kroky primárně německých politiků.
Akademik Sacharov zakončil svou stať slovy: „Jsem přesvědčen, že nakonec bude dosaženo správného rozhodnutí.“ Nakonec asi ano, ale kolik škod již bylo napácháno a kolik ještě bude, než pravda a jádro zvítězí nad zelenou lží a nenávistí.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
