KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropská komise tento týden zveřejnila horu ekonomických zpráv, prognóz a doporučení týkajících se všech členských států. Jsou koncipovány jako detailní fotografie momentálního stavu jejich ekonomik. Cvičení se pravidelně opakuje, říká se mu „evropský semestr“ a jeho údaje za posledních 15 let představují bohatou studnici faktů nejen o vývoji a fungování jednotného vnitřního trhu EU, ale, a zejména, o tisícerých faktorech, které ho poškozují, a to na evropské a především národní úrovni.
Protože úkolem Evropské komise je tak nějak koordinovat ekonomické fungování EU, soustřeďuje se samozřejmě spíše na problémy než na pozitiva.
Vychází z negativního konstatování, že evropská ekonomika zpomaluje, zejména vůči Spojeným státům. Nedaří se jí zbavovat závislostí, které podvazují její výkon a činí ji zranitelnou. Poškozují ji otřesy na multilaterálním světovém trhu.
Musí napřít hodně sil na zvýšení své konkurenceschopnosti, opřít se přitom o závěry loňské Draghiho zprávy a postupovat podle „kompasu konkurenceschopnosti“, který komise sama vyplodila na začátku roku.
Makroekonomická stabilita versus strukturální problémy
Zpráva o stavu české ekonomiky má, podobně jako ty ostatní, zhruba sto stránek a není to radostné čtení.
Česko sice plní základní makroekonomické parametry – rozpočtový deficit se dnešní vládě podařilo srazit na 2,2 procenta HDP, státní dluh vzrostl na 43,6 % HDP, což je v rámci limitů stanovených evropským „paktem stability“. Nezaměstnanost patří k nejnižším v EU a zaměstnanost k nejvyšším.
Zároveň se ovšem Česko jeví jako zkostnatělá země, pomalá, sešněrovaná byrokracií, obrácená do minulosti. Komise konstatuje spoustu nedostatků, ze kterých pak vychází při formulaci svých doporučení. Tady je několik jejích zjištění:
Pomalé stavebnictví a zaostávající energetika
Česku radí, aby zvýšilo výdaje na obranu, tedy aby napřed dosáhlo opravdu vytyčeného cíle dvou procent HDP a pokračovalo v nastoupeném směru. Komise ostatně ve středu schválila pro Česko a 15 dalších zemí výjimku z Paktu stability a růstu, která umožňuje dočasně nezapočítávat výdaje na obranu do rozpočtového schodku, takže nemohou být podnětem k zahájení řízení pro nadměrný deficit státního rozpočtu (fixovaný v EU na tři procenta HDP).
Praha je kritizována za mimořádně slabý podíl obnovitelných zdrojů, a zejména větrných elektráren, na výrobě elektřiny; patří jí předposlední místo v celé unii. Měla by proto usnadnit rozvoj a budování těchto zdrojů, a ne ho ztěžovat, a zároveň rychleji brzdit využívání uhelných elektráren a tepláren. Komise se domnívá, že spoléhání na fosilní paliva je jednou z příčin vysokých cen elektřiny v Česku.
Praha má „vytvořit lepší podmínky pro investice do obnovitelných zdrojů energie, do modernizace přenosové soustavy, vytvořit regulační rámec pro čistou výrobu a podněcovat energeticky náročné výroby, aby přecházely na čistší zdroje energie.“ Komise radí, aby se zrychlila práce na dosažení energetické úspornosti budov, podněcoval prodej elektrických vozidel a napřela pozornost na výstavbu železničních rychlotratí.
Velkou českou bolestí zůstává územní plánování a stavební řízení. Složitost a pomalost má přímý dopad na konkurenceschopnost celé ekonomiky. Nedaří se dostatečně rychle budovat moderní energetickou a dopravní infrastrukturu, stejně jako dostatek bytů; bytová krize je obzvlášť vyhrocená. Česká vláda je nabádána, aby podpořila dostupné bydlení a bytovou výstavbu zjednodušením územního plánování a stavebního řízení a lépe hospodařila jak s půdou, tak s bytovým fondem.
Neefektivní státní správa a roztříštěnost obcí
S tím souvisí pobídka komise, aby Česko posílilo kapacitu a akceschopnost veřejné správy, která za stávající situace není schopna provádět nezbytné reformy. Jako příklad slouží zbabraná digitalizace stavebního řízení. Jedním z důvodů je i to, že lidé na špičkových pozicích ve státní správě jsou mizerně placení, ve srovnání se soukromým sektorem až o 46 procent. Pak není divu, že chybí kvalita a excelence.
Česko má tedy „posílit schopnost státní správy přilákat a rozvíjet talent, zejména lidi s analytickými a manažerskými a IT dovednostmi“, stejně jako „strategické řízení“, jež má zlepšit koordinaci mezi rezorty. Je třeba se z tohoto hlediska zaměřit zejména na zaostávající regiony.
Dokument se pozastavuje v této souvislosti také nad tím, že ve vedoucích pozicích v české státní správě ubývá žen. Nepoměr mezi zastoupením mužů a žen je dokonce největší v celé unii a nelepší se to, naopak žen v řídících funkcích posledních 20 let soustavně ubývá.
Mezi těžkopádnostmi brzdícími českou ekonomiku nalézá komise také přemíru samostatných obcí, kterých má Česko nejvíce v EU, a slabé pobídky pro jejich propojování a spolupráci. Způsobuje to finanční úniky, zbytečné překryvy a neefektivnost, zejména ve školství i územním plánování a rozvoji. Řešením je zřizování společenství obcí, kterých je zatím příliš málo a vznikají těžce a pomalu.
Podnikatelské prostředí a nedostatek inovací
Komise se pozastavuje nad nedostatečnou bytovou výstavbou, nad přemrštěnými cenami nemovitostí a nadměrnými náklady na bydlení. Ve srovnání s ostatními státy EU utrácejí lidé za bydlení nepoměrně vysokou část rodinných rozpočtů, více než 25 procent.
České ekonomice se nepříliš daří i proto, že stát nevytváří podmínky pro startupy, naopak, jejich zřizování a existenci ztěžuje množstvím administrativních bariér i daňových brzd. Pro jejich financování vůbec nevyužívá penzijní fondy. Česko je v podpoře startupů hluboko pod průměrem EU, na samém konci tabulky.
Totéž platí i pro podporu inovací a investic do vědy a výzkumu, které jsou roztříštěné a neefektivní; získání takových podpor vědeckými pracovišti je neúnosně složité. Suma sumárum Praha významně pokulhává v inovaci, vědě a výzkumu. Měla by usnadňovat propojení výzkumu a byznysu a využívat daňových podnětů pro výzkum a inovace v soukromém sektoru.
Na rozdíl od většiny ostatních zemí „sedmadvacítky“ se Česko nadále drží tradičních dotačních nástrojů z veřejných rozpočtů, místo aby podněcovalo investice do vlastního kapitálu společností formou půjček a jiných nástrojů, které mobilizují dlužníky, aby dosahovali zisků či vytyčených cílů. V této souvislosti komise kritizuje i neoriginální využívání evropských strukturálních fondů či prostředků z Fondu obnovy.
Česká vláda by podle komise tedy měla posilovat kapitálový trh, usnadňovat přístup podniků k nebankovnímu financování, podněcovat i domácnosti, aby investovaly. Banky by měly nabízet nové formy dlouhodobých úspor zaměřených na investice. I veřejní investoři by se měli účastnit akciových obchodů a mobilizovat soukromý a rizikový kapitál. Komise klade v této souvislosti zvláštní důraz na úlohu Národní rozvojové banky.
Daňová zátěž a sociální problémy
Pozastavuje se nad tím, jak vysoké daně platí u nás lidé s nižšími příjmy. Systém daně z příjmu je nastaven pro všechny skupiny stejně, zatímco daň z nemovitostí je velmi nízká.
Znamená to, že bohatí lidé, kteří vlastní nejvíce nemovitostí, platí relativně mnohem méně než chudší kategorie. Hodnota a kumulace vlastnictví nemovitostí nejsou brány nikterak v úvahu. V roce 2023 byl v Česku daňový výnos z nemovitostí nejnižší z celé EU.
Česku se doslova doporučuje, aby snížilo daňovou zátěž nízkopříjmových skupin, zvýšilo daň z nemovitostí a také nabídlo lepší podmínky lidem v předdůchodovém věku, aby neodcházeli do předčasného důchodu.
Ačkoli má Česko chvályhodně vysokou zaměstnanost, strukturálním problémem zůstává slabá zaměstnanost mladých matek. Český systém umožňuje, aby zůstaly dlouho doma s dětmi a čerpaly nízký rodičovský příspěvek, což je vyřazuje neúměrně dlouho z trhu práce.
Řešením by bylo navýšení kapacit předškolních zařízení i finanční pobídky; ukazuje se, že tam, kde je dost míst v jeslích a ve školkách, se ženy vracejí do práce dřív a nevyužívají celou dobu mateřské dovolené za mizerných finančních podmínek.
Stav vzdělávacího systému a přístup k VŠ studiu
Pokud jde o školství, všímá si komise opět starého neduhu, a to nízkého podílu vysokoškoláků na celkové populaci ve srovnání se zbytkem EU.
Důvodem je podle ní vysoká „úmrtnost“, tedy počet studentů, kteří vysokou školu nedokončí, ale zejména úzké hrdlo v podobě omezeného počtu míst na středních školách, typicky gymnáziích, jejichž úkolem je mladé lidi na vysokoškolské studium připravit.
Komise doslova doporučuje Česku, aby více podporovalo vysokoškoláky, s důrazem na studium technických a vědeckých oborů, kde je nedostatek zájemců, zejména žen. Vedle navýšení kapacity středních škol by mělo usnadnit přechody mezi všeobecným a odborným vzděláváním. Školy s vysokým podílem dětí ze znevýhodněných rodin, včetně Romů, by měly dostávat vyšší podporu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
