GLOSA PAVLA VONDRÁČKA | Přesně před rokem a jedním dnem přišel Pavel Nedvěd zachránit český fotbal. Po ostudě v Mexiku a roce bez viditelného posunu by měl udělat to, co se od lídrů čeká v politice i byznysu – převzít odpovědnost a odejít.
Přesně před rokem a jedním dnem se Pavel Nedvěd stal generálním manažerem českých reprezentací. Jeho jmenování tehdy v poledne jednomyslně schválil výkonný výbor FAČR. Byl to velký návrat legendy českého fotbalu a také příslib, že se český fotbal konečně pohne dopředu.
Po roce je na místě jednoduchá otázka: co se vlastně zlepšilo?
Největší neziskovka v Česku udělala naší zemi mezinárodní ostudu. Z Mexika odjíždíme jako nejslabší tým turnaje, který nezaujal vůbec ničím – tedy snad jen tím, jak dokázal nudit. Jediným světlým bodem byla komická pozápasová vystoupení trenéra Koubka, který chvílemi působil dojmem, že sledoval úplně jiný zápas, aby se po několika dnech omluvil, že svá slova myslel vlastně opačně.
Vystoupení bylo fiasko a nemá smysl si to zastírat. Za 600 milionů korun ročně je to opravdu málo muziky. Motoristé si chtěli došlápnout na neziskovky, tak tady mají výbornou příležitost začít – u té největší v zemi.
A především by měl jednat ministr sportu, motoristický Boris Šťastný. Další státní podporu by měl podmínit razantními změnami ve vedení českého fotbalu. Ostatně o tom, že by se něco mělo změnit, píše i jeden z nejlepších českých fotbalistů Patrik Schick, který oznámil svůj konec v nároďáku.
Škoda, že svět fotbalu nefunguje tak tvrdě a nekompromisně jako politika, ideálně ta britská. Uděláte chybu, ztratíte autoritu, nemáte výsledky – a jdete od válu. Jen za posledních pět let se v Downing Street vystřídali Boris Johnson, Liz Trussová, Rishi Sunak a Keir Starmer. Úspěšní lídři zůstávají, neúspěšní odcházejí.
Ve fotbale se po podobném debaklu obvykle hledá obětní beránek v osobě trenéra. Jenže trenér je něco jako ministr pro krize. Je najatým manažerem, kterého lze vyměnit. Premiér je někdo jiný. Premiérem české reprezentace je generální manažer Pavel Nedvěd. Byl to on, kdo trenéra vybral, dal mu důvěru a spojil s ním svou reputaci.
Je proto jasné, že musí skončit i Pavel Nedvěd. Geniální fotbalista, legenda českého fotbalu a podle všeho i schopný funkcionář z dob svého působení v Juventusu. Jenže doma se mu nevede. Pokud se ukázalo, že jeho volba byla špatná, nemůže se spokojit s tím, že obětuje jednoho ministra a sám zůstane ve funkci.
Stejně tak nese za ostudu odpovědnost i šéf FAČR. Pokud ji nevyvodí sám, měl by mu to někdo velmi důrazně připomenout.
Po této ostudě má vedení českého fotbalu jedinečnou příležitost přispět ke zlepšení politické kultury v Česku – prostě a jednoduše tím, že odstoupí. Myšleno nejvyšší vedení včetně manažera, ne že se obětuje trenér nebo několik hráčů. Systém padajícího lejna je osvědčený model v korporátu. V politice a ve sportu by to mělo fungovat přesně opačně.
V románu Aloise Jiráska zní slavná Kozinova věta: „Do roka a do dne tě zvu před súdnú stolicu božú.“ Pavla Nedvěda nikdo nesoudí a nikdo ho před žádnou stolici nevolá. Soudí ho jen výsledky jeho práce.
A ty po roce a jednom dni ve funkci říkají jediné: experiment se nepovedl. Po takové ostudě by měl sám dospět k závěru, že českému fotbalu prospěje nejvíc tím, když odejde.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a nenaučíte se hrát fotbal, ale kritizovat ano. Díky.
