Milion mrtvých a zraněných za Jihočeský kraj. Krvavá matematika Putinovy války

Válka na Ukrajině se pro Rusko změnila v noční můru se skutečně extrémní cenovkou. A rovnou tady říkám – ne, není to jen moje přání. Brutální matematiku současného konfliktu nedávno shrnula rozsáhlá analýza deníku The Washington Post, o které informoval mimo jiné proukrajinský kanál Preston Stewart.

Její závěr je, i přes jistou únavu našich mozků ze záplavy nových a nových šíleností na východě, zásadní a navíc mírně optimistický: ukrajinská obrana je mimořádně odolná a je to naopak ruská ofenziva, která v leckterých úsecích fronty mele z posledního.

Abychom pochopili rozsah ruského selhání, je užitečné podívat se na čísla. Ruské síly v současnosti okupují 19,4 procenta ukrajinského území. Tento podíl dosáhl svého vrcholu (necelých 27 procent) už v roce 2022, než jej ukrajinská protiofenziva srazila zpět dolů.

To znamená, že za poslední tři a půl roku války dokázalo Rusko zabrat pouhého 1,5 procenta ukrajinské půdy navíc. Pro představu, to je území menší než celý Jihočeský kraj – tedy zhruba jako kdyby obsadilo jižní Čechy včetně Šumavy, Budějovic, Táborska a Českého Krumlova.

Účet za tento „postup“? Přes milion mrtvých a zraněných ruských vojáků.

Jak trefně poznamenávají autoři analýzy, Putinův pochod za vítězstvím je pomalejší než přesuny fronty během první světové války. A to je pro ruské velení obrovský problém, protože celý ruský informační prostor a vojenští blogeři měří úspěch výhradně na plošné metry zabraného území.

Zatímco Moskva vrhá do mlýnku na maso další a další tisíce mužů, ukrajinští velitelé (podle reportérů The Washington Post přímo z fronty) jsou dnes ohledně svých obranných možností mnohem optimističtější než v roce 2023. Zjistili totiž, že Rusové sice zabírají území, ale jde převážně o prázdná pole a zničené vesničky.

Dokonalým příkladem je Pokrovsk. Měl to být korunní klenot ruské ofenzivy pro rok 2025. Realita? Rusové ho dosud nedobyli a severní části města jsou stále tvrdě kontestované. Analytici odhadují, že při současném vražedném tempu by dobytí zbytku Doněcké oblasti (tedy obrovských pevnostních pásů kolem Kosťantynivky, Kramatorsku a Slovjansku) trvalo Rusům dva až tři roky.

Asi nikoho, kdo situaci alespoň trochu sleduje, nepřekvapí dynamika a tempo, jakým se vyvíjí taktika. Ruské zimní nástupy pěchoty na motorkách nebo terénních čtyřkolkách, které vedly k obřím ztrátám na životech, začínají doplňovat návraty k tradičním obrněným útokům. Jak ale dokazují čerstvé záběry, rovněž většinou končí katastrofou.

Zářným příkladem je nedávný pokus ruské 40. brigády námořní pěchoty o průlom ve směru na Huljajpole. Poté, co selhala malá pěchotní infiltrace, poslali Rusové do akce tank, obrněný transportér a dvě čtyřkolky s výsadkem. Zaregistrovali je operátoři proslulé 414. samostatné brigády bezpilotních letounů (tzv. Magyarovi ptáci).

Okamžitě se přidaly roje dronů z 225. samostatného útočného pluku a 5. samostatné útočné kyjevské brigády. Tank v otevřeném prostoru je dnes na bojišti magnetem – pro operátory dronů i dělostřelce je to ultimátní trofej. Kolona skončila v plamenech a přeživší pěchotu si drony našly a zlikvidovaly v troskách okolních domů. Ukrajinská „zeď z dronů“ zkrátka úspěšně maže ruskou početní převahu.

Ukrajinci nejsou jen pasivně zalezlí. Provádějí vysoce efektivní lokální protiútoky. Například elitní speciální jednotka Timur, spadající pod ukrajinskou vojenskou rozvědku (GUR), oznámila stabilizaci fronty v Záporoží.

Během komplexní obranné operace tam její vojáci zlikvidovali přes 300 Rusů, vzali 39 zajatců a cíleně zničili ruskou logistiku natolik, že okupanti v daném úseku museli útočné operace zastavit úplně. Podobné čištění kapes probíhá i ve zdevastovaném Kupjansku.

K tomu Kyjev masivně tlačí na ničení ruského týlu. Extrémní zásah z minulých dnů se odehrál přímo na mezinárodním letišti v Doněcku. Rusové zde zcela nepochopitelně skladovali a odpalovali své útočné drony Šáhed. Ukrajinci neváhali a cíl srovnali se zemí – podle zpráv použili americké rakety ATACMS a možná i evropské Storm Shadow/SCALP. Celé letiště skončilo v plamenech a odpalovací kapacity pro Šáhedy v této oblasti jsou na dlouhou dobu vymazány.

Zatímco fronta krvácí, v samotném Rusku se odehrává zajímavý posun. Nedávno vyšly výsledky průzkumu nezávislého Centra Levada, který proběhl koncem února na vzorku přes 1600 obyvatel. Ačkoliv je v Rusku samozřejmě zvykem odpovídat v anketách tak, jak si přeje režim, přesto mnozí analytici považují tato čísla za bezprecedentní.

Závratných 67 procent Rusů uvedlo, že mírová jednání jsou nyní nezbytná – jde o absolutní historické maximum, které oproti minulému měsíci narostlo o dalších šest procentních bodů. Naopak pokračování vojenských operací si přeje pouhá čtvrtina dotázaných (24 %), což je zase historické minimum.

Pokud si zprávu s výsledky zmiňovaného průzkumu otevřete celou, najdete minimálně ještě jeden fascinující paradox. Ačkoliv 72 procent lidí deklaruje „podporu armádě“, samotnou válku sleduje jen 14 procent Rusů.

Přes 50 procent obyvatel nezajímá dění na Ukrajině vůbec. Zjednodušeně řečeno: Rusové sice fandí svým vojákům a chtějí, aby armáda fungovala dobře, ale samotnou válku už nechtějí a požadují její konec.

Rozložení nálad je přitom jasné. Válku podporují hlavně starší muži odkázaní na státní televizi. Ženy, mladá generace a ti, kdo konzumují informace z YouTube a neoficiálních kanálů, jsou proti. Jaké to překvapení, které krásně zapadá do teze Jiřího Justa, že Rusko se snaží o ztotalitnění společnosti.

Jistě, Rusové zítra nepůjdou k volbám, aby Putina sesadili a válku ukončili. Trend je ale konečně optimističtější: Moskvě pomalu dochází dech na frontě, zatímco ukrajinská obrana tvrdne.

A způsob, jak tuto válku ukončit, skutečně není zachraňovat Putina z jeho selhávající kampaně – je potřeba naplno pomoci Ukrajině, aby tato kampaň selhala ještě dříve.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.