ANALÝZA JANA MALINY | Vláda Andreje Babiše zoufale hledá desítky miliard na zalepení obří rozpočtové díry a v koalici panuje ohledně daní naprostý chaos. Ministr průmyslu Karel Havlíček o víkendu sektorovou daň na banky nevyloučil, ve středu ji z cesty na Ukrajinu popřel – a premiér v ten samý den potvrdil, že ji s Alenou Schillerovou aktivně chystá. Hlavním terčem mají být „nenasytné“ banky či energetika. Jde o učebnicový příklad politického populismu, který podlomí ekonomický růst a ve výsledku ho zaplatí běžní občané na dražších úvěrech, nebo se jedná o vhodný způsob navýšení výběru daní? Na otázku odpovídá hlavní ekonom XTB Pavel Peterka.
Uplynulý týden naplno odhalil komunikační schizofrenii současného kabinetu. Vláda, která na příští rok navrhuje rozpočet s hrozivým schodkem 386 miliard korun – o 76 miliard víc než letos – a už nyní tlačí mimořádnou daň (windfall tax) na rafinerie, čelí podezření, že se chystá zdanit další celá odvětví. Podle Hospodářských novin se mluví o bankách, pojišťovnách, energetických firmách, mobilních operátorech, obchodních řetězcích a obranném průmyslu.
Lidé chtějí mít nízké deficity a samozřejmě to někdo musí zaplatit.
předseda vlády
Celý zmatek přitom otevřel sám Karel Havlíček. O víkendu prohlásil, že sektorovou daň na banky a další odvětví nelze vyloučit a že by o ní měl kabinet jednat v pondělí. V pondělí ji ale koalice vůbec neprojednala – ministryně financí Alena Schillerová byla v Bruselu. A ve středu už Havlíček couval: novinářům během podnikatelské mise na Ukrajině řekl, že vláda o zavedení sektorových daní nyní neuvažuje a že kabinet vyhodnocuje všechny kroky na výdajové i příjmové straně.
Jenže Andrej Babiš ho v rozhovoru pro Blesk.cz tentýž den jak se říká demontoval. Na návrzích sektorových daní se prý se Schillerovou skutečně pracuje. „Lidé chtějí mít nízké deficity a samozřejmě to někdo musí zaplatit. My tady máme instituce, které nadmíru extrémně vydělávají a platí to všechno spoluobčané,“ řekl premiér. Věřím, že o svých firmách v tomto případě nemluvil. Které sektory má na mysli konkretizovat odmítl s tím, že se na tom koalice zatím nedohodla.
Právě na rozpor mezi vládními sliby a reálnými kroky upozorňuje hlavní ekonom XTB Pavel Peterka. „Cením deklarovanou snahu vlády, že nechtějí zvyšovat daně, které brzdí ekonomický růst. Nicméně avizovaná sektorová daň na banky a další sektory rozhodně není v souladu s tímto principem,“ konstatuje nekompromisně.
Trestání za úspěch a odliv kapitálu
Premiér Babiš dlouhodobě útočí především na bankovní sektor. „Banky mě neskutečně iritují, vydělávají nejvíc z celého světa. A potom posílají 280 miliard dividend za hranice,“ prohlásil nedávno na fóru Prague Security Dialogue.
Ve Sněmovně pak banky označil za nenasytné s tím, že se jejich zisky od roku 2021 zdvojnásobily ze 70 na 140 miliard korun. (Tohle číslo si ovšem zaslouží korekci, nicméně ziskovost bank je vysoká i tak – jen o poznání méně, než tvrdí premiér.)
Babiš si přitom nepřipouští, že by firmy kvůli mimořádnému zdanění z Česka odcházely. Ekonomická teorie i praxe však hovoří zcela opačně. Kapitál je plachý a přesunout ho přes hranice nebylo nikdy snazší.
„Dodatečná daň sníží návratnost investic, což omezí ochotu je provádět. Pro banky je navíc snadné investice přesunout na jiný trh,“ varuje Peterka a detailně popisuje mechanismus, jakým stát podřezává větev, na které sám sedí: „Investice v ČR vedou k růstu tržeb, akvizici klientů a ziskovosti. Jenže i k růstu daňové zátěže, a to včetně té sektorové. Dodatečná koruna před zdaněním tak je o něco méně zajímavá než v případě bez sektorové daně. O to méně zajímavé je pak investovat.“
Zavedení ad-hoc daní podle toho, komu se zrovna daří, navíc vysílá katastrofální signál o stabilitě českého podnikatelského prostředí. „Je to zpráva do zahraničí, že úspěch firem a celých sektorů může vyvolat reakci v podobě růstu daně. Opět to může vést k omezení ochoty investovat v České republice,“ dodává Peterka.
Kdo to zaplatí? Lidé na hypotékách
Největší politický paradox celého vládního tažení však spočívá v tom, kdo tento účet nakonec reálně zaplatí. Babiš totiž banky tepe nejen za vysoké zisky a odliv dividend, ale také za drahé hypotéky, které by chtěl zlevnit. Uvalení sektorové daně však povede k přesnému opaku.
V ekonomii pro to existuje jasný termín, před kterým politici rádi zavírají oči. „Je potřeba si říci, že daňová zátěž není jen o sektorech zatížených touto mimořádnou daní. Mluvíme o daňové incidenci. Přestože daň bude uvalena například na banky, tak její náklady ponesou i klienti. Banky budou na dodatečné náklady spojené s růstem daňové zátěže muset někde vydělat,“ vysvětluje Peterka.
A odpověď na to, kam si finanční domy pro chybějící miliardy sáhnou, je podle něj naprosto zřejmá: „Kde? U klientů. Jak? Například vyššími cenami. Ty se mohou propsat nejen do poplatků, ale i do nižších výnosů spořicích produktů a zároveň do vyšších cen úvěrů. Včetně těch hypotečních. Tedy přesně těch, které mají být podle vlády zlevněny,“ upozorňuje Peterka.
Snaha zalepit rozpočtové díry politicky líbivým útokem na bohaté korporace se tak v praxi promění ve skrytou daň uvalenou na běžné střadatele a rodiny žádající o bydlení. (Sdílejte, než to zakážou, chce se dodat.)
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a šiřte ekonomickou osvětu. Díky moc.
