KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Nemá smysl se dohadovat, jak velký vliv má Elon Musk na Donalda Trumpa. Oba v symbióze ale mění svět. Pro Evropu to není dobrá zpráva, kromě toho, že je to šance k jejímu probuzení.
Pár dní před inaugurací amerického prezidenta nabízejí Spojené státy zvláštní pohled. Jako by se úřadu nechystal ujmout zvolený prezident, kterému záda kryje viceprezident (jehož by si v úřadu nikdo nepřál, s tímto kritériem se také vybírá), ale hned nerozlučná dvojka: král a šašek, přičemž většinou není jasné, který je který. Zároveň platí, že občas jsou králové oba, občas oba šašci.
V tradičním aranžmá by šaškem byl Elon Musk. Není to politik, nikam nekandidoval a na úřad prezidenta ani nemohl a nebude moct (psali jsme o tom ZDE). Zároveň je už dlouho jasné, že mu to nevadí. Proč by mělo? Úzkým spojenectvím s vítězem si zajistil nejen pohádkové obchody pro své firmy (a federální kontrakty pro své projekty skutečně potřebuje), ale i přístup k rozhodování.
Kdo je šašek a kdo král?
Jako šaška ho šlo vnímat především pro jeho histrionské výstupy: od výstředního životního stylu přes veřejné vystupování až po způsob, jímž řídí své firmy („máte minutu na to mi vysvětlit, co děláte, jinak máte padáka“). Na druhou stranu, i veřejné vystupování Donalda Trumpa snese přísná šaškovská měřítka.
Vystupováním a jednáním obou těchto mužů je možné pochopit, co je pro americký mýtus klíčové, totiž postava neohroženého frajera pohrdajícího konvencemi. Tenhle archetyp je v americké kultuře všudypřítomný, od kovbojů až po drsnou školu americké detektivky.
Elon Musk je nejvýraznějším představitelem „Big Tech“, který se postavil na Trumpovu stranu. A to nejen veřejnými prohlášeními. Především Trumpa vyvedl z „vyhnanství sociálních sítí“, když mu kdysi Twitter zrušil účet. Musk Twitter koupil, personálně pročistil a Trumpa na síť vrátil. Ještě důležitější však bylo, že mu začal osobně pomáhat: viditelně veřejnými prohlášeními, neviditelně jistě nastavením algoritmů sítě.
Za to se mu po Trumpově vítězství dostalo odměny v podobě nominace na pozici „přítele po boku“, člověka odpovědného za lepší efektivitu státu – patrně v naději, že se Muskovi podaří zeštíhlit státní správu tak, jak to udělal v někdejším Twitteru a dalších svých firmách.
Bratři v triku
Do inaugurace nového amerického prezidenta zbývá pár dní, nicméně oba, Trump i Musk, se pustili do práce s vervou. Donald Trump – dle očekávání – navázal na svou práci z prvního období a začal všem vyhrožovat cly. Daleko zajímavější je pozice Muska. Ti, co si mysleli, že miliardář touží jen po místě na výsluní a nějaké čestné funkci ve vládě, byli velmi rychle vyvedeni z omylu.
Zatímco Trump se zaměřil na problémy geopolitické, Musk si vzal na starost vnitropolitické záležitosti spojeneckých zemí, tedy agendu, která nemá vůbec nic společného se zeštíhlováním státního aparátu Spojených států. Svými tweety začal výrazně promlouvat do politiky v Německu, ale i ve Velké Británii. Stejně jako jeho „král“ Trump, ani Musk nerozlišuje politické a osobní, takže jeho útoky na britskou politickou scénu jsou kombinací politického nesouhlasu a osobní nenávisti vůči britskému ministerskému předsedovi.
Ztráta americké nevinnosti
Bulharský politolog Ivan Krastev velice případně poznamenal, že největším „skandálem“ první Trumpovy vlády bylo, že se Spojené státy začaly chovat jako každý jiný stát.
Samozřejmě, i předtím Amerika sledovala své vlastní cíle, nicméně její lídři to většinou nepřiznávali. V jejich vztahu ke světu stále zůstává něco z onoho pověstného „města na kopci“, které má být vzorem pro ostatní.
S Trumpem toto zmizelo: američtí politikové se už nestydí za to, že budou sledovat především vlastní zájmy – stejně jako to dělají další velké země světa.
S tímto dřívějším postojem bylo spojeno poměrně ostré rozlišování mezi dobrem a zlem, tedy černobílé vidění světa. Politolog Samuel Huntington takto vysvětloval americké angažmá v někdejší Jugoslávii: Američané mají tendenci přiklonit se na stranu toho, kdo je slabší.
My Evropané jsme se jim za to často vysmívali, přičemž jsme jaksi přehlíželi, že Američané dvakrát ve dvacátém století přišli ve světových válkách řešit problémy způsobené v Evropě. Nyní se jim už smát nemusíme, Amerika pod vedením Trumpa a Muska bude brát ohled především na sebe.
Král, šašek a Popelka Evropa
Je jedno, kdo je šašek a kdo král. Dokonce se můžou v těch rolích střídat. Kvůli zbytnělým egům to možná nebude úplně jednoduché, nicméně oba z toho budou profitovat.
Musk si zajistí dobré podmínky pro své další podnikání a dál bude posilovat postavení muže, který dokáže jediným tweetem měnit vlády, Trump se bude moci opřít o sílu sociálních sítí, které vládnou světu – zvlášť když nyní pokorně přišel odprosit i Zuckerberg.
Evropa zůstane v roli Popelky. Nemáme ani vojenskou sílu, ani technologie. Muskovi jsme se smáli jako šaškovi, teď se on směje nám. Evropa může přistoupit na nějakou regulaci sociálních sítí, ale moc si tím nepomůže. Jako rovnocenný partner by mohla vystupovat jen tehdy, pokud by byla skutečně sjednocená a měla v čele opravdového lídra. K něčemu takovému je ale bohužel hodně daleko.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
