Přehlédnutý úspěch střední Evropy: V bezpečnosti předběhla velkou část Západu

Když jsme po roce 1989 poprvé vyjeli na Západ, připadalo nám, že jsme překročili hranici mezi dvěma světy. Rakousko, Německo, Belgie nebo Švédsko nebyly jen bohatší. Byly čistší, upravenější a hlavně bezpečnější. Zatímco západní Evropa působila jako vzor fungující společnosti, země bývalého východního bloku se teprve vzpamatovávaly z pádu komunismu. Kriminalita rostla, mafie bohatla, veřejný prostor chátral a večerní procházka Bukureští nebo Varšavou nepatřila k samozřejmostem.

Jenže Evropa se za těch šestatřicet let změnila víc, než jsme si ochotni připustit.

Ekonomickou proměnu střední a východní Evropy dnes vidí téměř každý. Vyrostly dálnice, kancelářské čtvrti i moderní továrny, životní úroveň se přiblížila západní Evropě. Mnohem méně si ale uvědomujeme jinou změnu – proměnu pocitu bezpečí. A právě ta možná představuje jeden z největších, ale zároveň nejméně doceněných úspěchů zemí bývalého východního bloku.

Pořád totiž přemýšlíme o Evropě podle mentální mapy z devadesátých let. Západ si automaticky spojujeme s bezpečím a pořádkem, Východ s kriminalitou a nejistotou. Jenže zatímco ekonomickou mapu Evropy jsme si už v hlavách přepsali, tu bezpečnostní nikoli. Statistiky, mezinárodní průzkumy i zkušenosti milionů lidí přitom ukazují, že skutečnost je dnes mnohem složitější.

Nejde přitom jen o subjektivní dojmy lidí, kteří mají procestovanou Evropu. Podobný obraz ukazují i mezinárodní průzkumy sledující kriminalitu, pocit bezpečí nebo kvalitu života. Přestože používají odlišné metodiky, v jednom se překvapivě shodují.

Když se na evropské žebříčky bezpečnosti přestaneme dívat jako na seznam států a začneme je číst jako mapu, objeví se pozoruhodný obraz. Vedle tradičně bezpečných zemí, jako jsou Rakousko, Švýcarsko, Dánsko nebo Island, se během posledních tří desetiletí vytvořil nový souvislý prostor. Táhne se od Estonska přes Litvu, Polsko, Česko, Slovensko a Maďarsko až po Slovinsko, Chorvatsko a Rumunsko. Ještě na začátku devadesátých let by málokdo čekal, že právě země bývalého východního bloku budou tvořit jednu z nejbezpečnějších částí Evropy.

Výsledky se přitom neprojevují jen v celostátních statistikách. Také evropské průzkumy kvality života v jednotlivých městech ukazují, že Varšava, Tallinn, Vilnius, Bratislava, Lublaň, Záhřeb nebo Bukurešť dnes z hlediska pocitu bezpečí často předstihují města, která jsme po pádu komunismu považovali za nedostižný vzor.

Tento nový prostor bezpečí navíc nevznikl na okraji kontinentu. Leží mezi západoevropskými státy, které dnes ve větší míře řeší problémy veřejného prostoru, a východem Evropy poznamenaným autoritářstvím nebo válkou (Rusko, Bělorusko, Ukrajina). Nevznikla tak jen nová bezpečnostní mapa Evropy. Vznikla i nová geografie každodenního bezpečí. To, kde se lidé cítí bezpečně při večerní procházce, cestě domů nebo cestování, už dávno neodpovídá představám, které jsme si vytvořili po pádu železné opony.

Nejkřiklavějším příkladem je Rumunsko. Ještě před dvaceti lety bylo v českých představách synonymem chudoby, kapsářů, zanedbaných měst a postsocialistického chaosu. Dnes má vyšší ekonomický výkon na obyvatele než Maďarsko nebo Slovensko, jeho velká města prošla dramatickou proměnou a podle řady evropských průzkumů patří k bezpečnějším částem kontinentu. Přesto se mu mnoho Čechů při plánování dovolené stále instinktivně vyhýbá. Pověst je lepkavá a přežívá mnohem déle než realita.

Podobný příběh vypráví i Polsko nebo pobaltské státy. Ještě v devadesátých letech byly symbolem nejistého postsocialistického prostoru. Dnes se Varšava, Tallinn nebo Riga pravidelně objevují mezi evropskými městy s nejvyšším pocitem bezpečí. Kdo by něco takového před třiceti lety předpověděl, působil by jako nenapravitelný optimista.

Naopak část západní Evropy prošla změnou opačným směrem. Kdo navštívil Göteborg nebo Malmö v devadesátých letech a vrací se tam dnes, podobně jako do některých čtvrtí Frankfurtu, Bruselu nebo velkých francouzských měst, většinou nepotřebuje statistiky, aby si všiml, že atmosféra veřejného prostoru se proměnila. Nejde o to, že by se z těchto měst stala místa, kam se člověk bojí vstoupit. Tak jednoduché to není. Pocit bezpečí, který byl kdysi téměř samozřejmou součástí života v západní Evropě, už ale samozřejmostí být přestal.

Právě tady se nejvíce rozcházejí naše představy s realitou. Ekonomické dohánění Západu sledujeme téměř den po dni. Mnohem méně si ale všímáme, že stejně zásadně se proměnil i veřejný prostor. A přitom právě ten rozhoduje o tom, jak člověk město skutečně vnímá. Ne podle výše HDP, ale podle toho, jestli si večer sedne na lavičku v parku nebo se bez obav vydá pěšky do centra.

Neexistuje jediné vysvětlení. Bezpečnost veřejného prostoru nikdy neurčuje jediný faktor a žádný seriózní kriminalista by nic podobného netvrdil. Rozhoduje ekonomická prosperita, kvalita policie a justice, úroveň školství, sociální soudržnost, urbanismus i ochota státu důsledně vymáhat pravidla. Právě proto se střední Evropa během jedné generace dokázala proměnit z regionu poznamenaného mafiemi a vysokou kriminalitou v jednu z nejbezpečnějších částí kontinentu.

Stejně tak je ale naivní předstírat, že migrační politika na bezpečnost veřejného prostoru nemá žádný vliv. Většina západoevropských zemí dnes sama přiznává, že integrace části přistěhovalců nebyla tak úspěšná, jak očekávala. Výsledkem jsou čtvrti se soustředěnou chudobou, vyšší kriminalitou i rostoucím pocitem nejistoty. Ne všude, ne u všech komunit a rozhodně ne u všech migrantů. Přesto jde o problém, který dnes otevřeně řeší vlády od Švédska přes Německo až po Francii.

Právě tady se evropská debata často mění v ideologický střet. Jedna strana vidí za každým problémem migraci, druhá se zdráhá připustit, že migrační politika může být jedním z faktorů. Ani jeden extrém realitě neodpovídá. Bezpečnost veřejného prostoru je příliš složitý fenomén na jednoduchá politická hesla.

Přesto existuje skutečnost, kterou nelze přehlédnout. Země od Estonska přes Polsko a Česko až po Chorvatsko či Rumunsko byly při přijímání masové migrace výrazně zdrženlivější než většina západní Evropy. A právě tyto státy dnes zároveň patří mezi země s nejvyšším pocitem bezpečí. Samotná tato shoda ještě nedokazuje příčinnou souvislost. Bylo by však stejně nevědecké tvrdit, že mezi oběma jevy žádná souvislost existovat nemůže. Odpověď totiž nespočívá v ideologii, ale v poctivé analýze dat.

Nejsem statistik ani sociolog. Jsem novinář, který už více než třicet let pendluje po Evropě, vrací se na stejná místa, mluví s lidmi a snaží se vnímat, jak se mění země kolem nás. Vycházím z dat, ale také z vlastní zkušenosti. Ta samozřejmě není exaktním důkazem. Může podléhat stereotypům, osobním dojmům i klamným zobecněním. Právě proto se ji snažím neustále konfrontovat se statistikami. Přesto by bylo chybou ji úplně ignorovat. Nakonec právě z každodenní zkušenosti milionů lidí vzniká to, čemu říkáme pocit bezpečí.

Pořád totiž uvažujeme v kategoriích devadesátých let. Západ máme spojený s pořádkem, bezpečím a vyšší civilizační úrovní. Východ v nás naopak dodnes vyvolává představu zemí, které Západ teprve dohánějí. Jenže zatímco ekonomické rozdíly se zmenšovaly pomalu a všichni jsme je sledovali, změna bezpečnostní mapy Evropy proběhla téměř nepozorovaně.

Neznamená to, že by se západní Evropa stala nebezpečným místem. Paříž, Barcelona, Amsterdam nebo Vídeň zůstávají nádhernými městy, která každoročně přitahují miliony návštěvníků. Stejně tak neplatí, že by kriminalita zmizela z Polska, Rumunska nebo pobaltských zemí. Evropa nikdy nebude černobílá.

Když jsme po pádu železné opony poprvé cestovali na Západ, obdivovali jsme jeho pořádek a klid. Dnes si můžeme přiznat, že alespoň v jedné oblasti už střední Evropa není chudším příbuzným. Dokázala uchovat něco, co se buduje celé generace a ztratit se může během několika let – důvěru ve veřejný prostor.

Možná právě to je největší a zároveň nejméně doceněný příběh Evropy po roce 1989 – příběh vzestupu regionu, který jsme ještě před jednou generací považovali za problémovou periferii kontinentu.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a budete se cítit bezpečně jako doma v Mostě. Díky.