Trumpova Amerika plive Evropě do tváře. Lídři starého kontinentu hrají mrtvého brouka

Ještě nikdy se nestalo, aby klíčový spojenec většiny evropských zemí zveřejnil bezpečnostní strategii, která je hluboce uráží, vysmívá se jim, označuje jejich elity za neschopné vládnout a vybízí k jejich výměně. Spojené státy to učinily na konci minulého týdne. 

Dalo by se čekat, že se strhne lavina kritiky a nesouhlasu, protože americký dokument je – alespoň pokud jde o Evropu – ideologickým pamfletem, hozenou rukavicí, plivancem do tváře současných evropských elit.

Jenže... ticho po pěšině! Jediným vysoce postaveným hodnostářem, který se odhodlal reagovat, byl předseda Evropské rady, portugalský socialista António Costa: „Aliance vzniklá po druhé světové válce se změnila,“ podotkl v projevu pro institut Jacquese Delorse. „Nemůžeme akceptovat tuto hrozbu vměšování do evropského politického života. Spojené státy se nemohou vydávat za evropské občany, aby rozhodovaly o tom, které strany jsou dobré a které špatné.“

Zmíněná bezpečnostní strategie bez obalu prohlašuje, že USA dávají v Evropě přednost nacionalistickým politickým silám; z údajné evropské slabosti obviňuje především integrační proces, tedy Evropskou unii. Je zřejmé, že Amerika bude aktivně podporovat nejen Viktora Orbána v Maďarsku, ale také německou fašizující AfD či francouzské Národní sdružení a podobně smýšlející strany v dalších zemích.

Bude tak činit za vydatné podpory sítě X ve vlastnictví Trumpova spojence Elona Muska; už dnes se na X množí nenávistné projevy vůči EU. 

„Evropská unie by měla být zakázána a svrchovanost by se měla vrátit jednotlivým zemím, aby jejich vlády mohly lépe reprezentovat svůj lid,“ shrnul svůj postoj Musk o víkendu, načež se dočkal nadšeného „přesně tak“ od ruského pohlavára a exprezidenta Dmitrije Medveděva.

Musk už sice není součástí Trumpovy administrativy a k zuřivosti ho dovedla „maličká pokuta“ ve výši 120 milionů eur pro X za hrubé porušování evropských předpisů, kterou jí vyměřila Evropská komise. Jeho věta však dobře shrnuje to, co si o Evropě myslí i Trump a jeho MAGA komunita.

Sám prezident to ostatně potvrdil v pondělním interview pro server Politico, ve kterém označil Evropu za „zahnívající“ skupinu zemí řízenou „slabochy“. Jeho neomalené a v mezinárodní politice normálně nepřijatelné výroky v podstatě předznamenávají konečnou roztržku s velkými evropskými hráči Německem a Francií. „Myslím, že jsou slabí,“ opakoval Trump pro Politico. „Myslím si však také, že chtějí být příliš politicky korektní.“

Tato slova svědčí o tom, jak takovou „korektností“ nájemník Bílého domu pohrdá. Stejně jako podbízivostí, měkkostí, pochlebováním – tedy vším tím, čeho se mu ze strany evropských lídrů v posledních měsících v bohaté míře dostává, ačkoli tato úporná snaha udržet si ho na své straně nevede k úspěchu. „Myslím, že nevědí, co dělat,“ utrousil dál Trump. „Evropa neví, co má dělat.“

Není jasné, zda zmíněnou poslední poznámkou měl Trump na mysli obecnou evropskou bezradnost, nebo postoj k ruské válce na Ukrajině a jeho mírovým pokusům. Faktem je, že z jeho podnětu vedou Američané alespoň nějaké rozhovory s ruskými činiteli na jedné a s ukrajinskými na druhé straně. Zatím bezvýsledně, což připisují ukrajinské neochotě přistoupit na poslední mutaci jejich plánu, kterou zatím nikdo neviděl. 

Trump proto vypustil do světa jedovatou a ničím nepodloženou hlášku, že prý se jeho plán ukrajinským vyjednávačům líbil, zato prezident Zelenskyj ho nechce. „Bylo by fajn, kdyby si ho aspoň přečetl,“ zaryl si do ukrajinského lídra.

Ten se v pondělí jel rychle poradit do Londýna se svými spojenci: britským premiérem Keirem Starmerem, francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německým kancléřem Friedrichem Merzem. Pak pokračoval do Bruselu, kde se sešel s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a zmíněným Antóniem Costou. 

Je příznačné, že po těchto schůzkách nenásledovaly tiskové konference a nebyla vydána žádná prohlášení. Komunikoval jen sám Zelenskyj, podle něhož stojí Evropané pevně a neochvějně na ukrajinské straně, budou jí dál pomáhat.

Kdyby tomu tak skutečně bylo, už bychom věděli, jak Evropská unie podrží Ukrajinu, aby i napřesrok ustála šílenou válku, která se za dva měsíce překulí do čtvrtého roku. Vlády „sedmadvacítky“ se nejsou schopny dohodnout ani na tom, zda Kyjevu poskytnou financování z ruských peněz zmrazených v Evropě, nebo zda si oněch 90 miliard eur vypůjčí společně na finančních trzích. 

Nezdá se, že by se Starmerovi a spol. pod praporem „koalice ochotných“ dařilo Zelenského přesvědčit, aby přistoupil na nějaké územní ústupky. Zároveň se ale nikdo z nich neodvažuje říct nic proti americkému plánu, ba proti „bezpečnostní strategii“. Tato pštrosí politika je čím dál tím méně udržitelná.

Uklidňující a povzbudivé fráze prostě už nestačí. Ne že by nebyly vážně míněny, ale znějí stále falešněji na pozadí evropského nicnedělání, zatímco USA „konají“. A zároveň dávají najevo, že s Evropou nepočítají; házejí ji přes palubu. Podle agentury Reuters se už rozhodlo, že USA přenechají Evropanům velení a správu evropského křídla NATO od roku 2027 – což je vyloženě hmatatelným důkazem, že se míní od „zahnívajícího“ kontinentu odstřihnout. 

Pro evropské země jsou to nesmírné výzvy, jejichž dosah a náročnost si většina státníků zatím podle všeho nedostatečně uvědomuje.

Jejich zvládání bude o to těžší, že hybridní útoky a dezinformační kampaně budou od nynějška hrozit nejen z Ruska jako dosud, ale také ze Spojených států. Nikdo by neměl podceňovat možnosti a schopnosti sociálních platforem typu X, jež se mohou v rukou Trumpových spojenců a sponzorů ze Silicon Valley stát mocnou zbraní na podporu antisystémových stran a hnutí, kterým je evropská integrace solí v očích.

„Spojené státy se nyní již oficiálně zapojují (spolu s Moskvou) do vměšování do evropských volebních procesů, aby podpořily nacionalistické a protievropské krajně pravicové strany,“ napsal analytik společnosti Eurasia Group Mujtaba Rahman. Podpory se podle něj dostane zejména britské straně Reform UK Nigela Farage, francouzskému Národnímu sdružení Marine Le Penové či zmíněné německé AfD. Sám Trump v rozhovoru pro Politico výslovně pochválil Viktora Orbána – povzdechl si však, že ho ostatní lídři v Evropě nemají rádi.

Za „velmi znepokojivou“ považuje americkou otáčku Sven Biscop, generální ředitel prestižního belgického Egmontova institutu. „Základní myšlenkou je rozhodný odpor vůči samotné existenci Evropské unie. Ale EU, to jsme my. Je to vedle národní příslušnosti naše identita. Nikoli jen nějaká poštovní unie, ale skutečná nadnárodní organizace. Bílý dům to neuznává – a rozbíjí tak základní zásadu transatlantické jednoty.“

V podstatě nulová reakce evropských premiérů, prezidentů, ministrů zahraničí, šéfů institucí EU (s výjimkou Costy), komisařů a tak dále na americký postoj k Evropě v nové „bezpečnostní strategii“ svědčí o tom, že se zatím neodvažují. Doufají, že to půjde vymlčet. 

„Mýlit se v politice není omluva,“ napsal polský filozof Leszek Kolakowski. A britský spisovatel a historik Timothy Snyder ve své knize O tyranii podotkl: „Člověk se podřídí tyranii, jakmile přestane rozlišovat mezi tím, co si přeje slyšet, a tím, co opravdu je.“

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.