KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Neshodnou se v zásadních hodnotách. Vzájemně se za sebe stydí. Ale (zatím) zůstávají spolu, protože nemají jinou možnost. Koalice ANO, SPD a Motoristů existuje jen na papíře a při hlasováních ve Sněmovně. Propastné rozdíly mezi nimi potvrdila i superdebata na CNN Prima News.
Malé strany jsou hodně viditelné (a obvykle ne v dobrém), ale když dojde na jejich vliv ve vládě, ten se limitně blíží nule. Neplní nic ze svých zásadních slibů - SPD se nepodařilo změnit zahraničně-bezpečnostní linii a Motoristům snižovat deficity. Zůstávají jen kvůli křeslům a majáčkům.
Jako by spolu ani nebyli v kabinetu
Že jsou Tomio Okamura a Petr Macinka pouze do počtu (sto osmi vládních poslanců) a k tomu, aby produkovali mlhu afér a malérů, za nimiž se skryje střet zájmů Andreje Babiše, plně nasvítila televizní diskuse šestice lídrů. Dva prvně jmenovaní působili opařeně a přepadle, Karel Havlíček za ANO zase dělal, co mohl, aby s nimi nebyl spojován.
Po pravdě řečeno se není prvnímu místopředsedovi dominantního hnutí co divit. Menší partneři nepřinášejí vůbec nic pozitivního a to, čím byli užiteční, tedy k zajištění moci, nevydání premiéra a přebíjení jeho skandálů, už se poněkud vyčerpalo… Dá se říci, že momentálně náklady vládnutí s nimi pro vítěze voleb začínají převyšovat zisky.
Divergence v koalici je extrémní. Jde však o chronický problém, který prostě teď eskaloval (a do sněmovních voleb ještě dále poroste). Kvůli rozbitému politickému spektru je u nás dlouhodobě prakticky nemožné sestavit většinový a alespoň minimálně kompaktní a programově konzistentní kabinet.
Tři štěpící linie plus jedna fatální
Existují tři hlavní dělící linie: Zaprvé pravo-levá, jenž rozlišuje hospodáře od marnotratníků, zadruhé modro-zelená, která tvoří bariéru mezi pragmatiky a klimahysteriky, zatřetí západo-východní, stavící do opačných rohů vlastence a zrádce. Tato protichůdná paradigmata štěpí všechny západní společnosti. My k tomu máme začtvrté i „bonus“ - nesmiřitelnou osobní nenávist.
Nebýt posledního bodu, šlo by si představit koalici složenou z ANO a SPOLU. V zásadě konzervativní, prozápadní, proti zelenému fanatismu a masové migraci, rozpočtové zodpovědnou do té míry, jak je to v dnešní Evropě možné… To se ale samozřejmě bavíme o éře po Andreji Babišovi, který úplně sám „dokáže“ rozštípnout tělo české politiky vedví.
K čemu to vede? Momentálně k tomu, že máme kabinet, který ničí hluboké vnitřní rozpory. Je v něm ANO, jehož úspěch stojí na uplácení voličů za cenu astronomických dluhů, dále Motoristé, kteří se tváří jako pravicová strana prosazující vyrovnaný rozpočet a konečně SPD, která ani neskrývá sympatie k Rusku a odpor k Ukrajině i obranným výdajům.
Koalice: byznysový slepenec bez hodnot
V takové sestavě přirozeně narůstají odstředivé tendence. K dokonalé apokalypse už jí chybí jedině angažování Pirátů, kteří by do ní vnesli ještě rozhořčený spor o Green Deal. Proč vůbec vznikla? Inu proto, že Tomio Okamura a Petr Macinka jsou asi jediní, kdo výměnou za prebendy snesou fatálně polarizující osobnost Andreje Babiše. Jen byznys, žádné hodnoty…
Z politologického hlediska nedává vláda ANO, SPD a Motoristů žádný smysl. Rozhodující jsou jen a jen personálie. Což je hodně špatně. Ani kabinet Petra Fialy nebyl úplně kompaktní, což ale vyřešil odchod Pirátů. Už od počátku se pětikoalice shodla na prozápadní orientaci a u zbylé čtyřky rozptyl názorů na rozpočet a klima nepřesáhl rozumnou míru nutných kompromisů.
Problém nesoudržných vlád je cenou za poměrný systém, ale hlavně za tradičně vysokou míru pluralismu české společnosti - kterou by nevykořenilo ani zavedení většinového hlasování. Co s tím? Babišův kabinet se zkompromituje a možná před volbami i rozpadne. Problém, který ho zrodil, zde však zůstane a znovu budeme stát před otázkou: Jak to uplácat a slepit?
Řešením je dvoukolový většinový systém
Jistá je jedna věc, totiž že volební kolace SPOLU musí zabojovat o hlasy společně i v roce 2029. Jedině tak může existovat jakási rovnováha mezi hlavními silami. Dalším prvkem je kultivace, která by do politiky vrátila schopnost spolu mluvit - nikoli se shodnout, ale ochotu vůbec komunikovat, která v současné Sněmovně úplně vymizela.
Už tyto dva faktory by hodně pomohly. A systémové řešení? Zavedení dvoukolového většinového systému pro volby do dolní komory. Ten funguje zcela jinak než jednokolový, který umožňuje vládnout menšině, kterou zbytek společnosti nenávidí, leč mezi mnohými dokáže být „první na pásce“. Takto naopak vítězí ten, kdo je nejvíce konsensuální - či zkrátka nejméně vadí.
Vidíme to na Senátu, do nějž mají extremisté fakticky „vstup zakázán“. Tento způsob volby také nejvíce vyhovuje mentalitě naší společnosti, která je umírněná a dává přednost domluvě před bojem. Zkrátka by Čechům „seděl“ a navíc generoval silné a dělné vlády. Ale to už je na jinou debatu.
Teď si řekněme na rovinu: Máme nejhorší kabinet v polistopadové historii a možná nejen voliči opozice, leč i jeho členové si přejí, aby se už pískal konec.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
