Pal! Nepal! Pal! Nepal! Nenávist k Petru Pavlovi spojuje koalici, ale mají vůbec protikandidáta?

Vypadá to jako komedie. Nemine týden, aby Andrej Babiš, Tomio Okamura, Petr Macinka či Filip Turek neplivli jedovatou slinu směrem k Hradu. A pořád opakují, že chtějí Petra Pavla porazit v příští volbě, jež se koná v roce 2028. Jenže když z nich zkoušíte vypáčit, koho nasadí, zda půjde o jednoho kandidáta za celou vládu, nebo jen za ANO, nebo se pokusí přemluvit někoho „nezávislého“, jsou buďto němí, či zmatkují a říkají každou chvíli něco jiného.

Napřed tři měsíce probíhala „dělostřelecká příprava“, kdy koalice pálila do hlavy státu ze všech kanonů – ať šlo o její vlastní politiky či najaté politology a novináře. Ovšem co se týká hypotetického vyzyvatele, mlčeli jako hrob. Dlouho jsem se na jeho jméno ptal sám. Pak se mých výzev chytila mainstreamová média a koaličníci začali pod tlakem prohlašovat, že určitě někoho nasadí a že jejich cílem je zbavit se Petra Pavla.

Už se zdálo, že bychom se mohli od Babišova kabinetu dočkat trochu otevřeného jednání. Jenže pak zpanikařili, když jim došlo, že jejich plán je předčasně odhalen a oni jsou jak nazí v trní. Protože ve skutečnosti vůbec netuší, co mají dělat, aby splnili své hrozby. Václav Klaus jim rovnou vzkázal, že nemají šanci. Nakonec tedy opět otočili a nyní Andrej Babiš a Petr Macinka tvrdí, že by se měl najít „občanský“ kandidát. Kampaň proti Pavlovi však nezastavili.

Jak řečeno, celé by to bylo směšné. Kdybychom ovšem nesledovali partu lidí, která momentálně drží vládní moc. Když záporný hrdina Doug Badman ve filmu Limonádový Joe v rychlém sledu mění povely ke střelbě („Pal! Nepal! Pal! Nepal“) jde o nadsázku, ale je tragédie, když takováto parodie řídí stát. Jediné, co opravdu umějí, je zamořovat veřejný prostor jedovatými zplodinami své nenávisti a zloby.

Vláda má šířit optimismus, ne blbou náladu. Když už to dělá, mám za to, že by alespoň institucionální média neměla jejich černou propagandu multiplikovat. Úmyslně tu nerecituji žádnou z nadávek Andreje Babiše, Petra Macinky a Tomio Okamury, jimiž spílají Petru Pavlovi. Tento toxický odpad patří na skládku zapomenutých výroků, ne aby komentátoři slova prázdná co do obsahu, leč přeplněná vztekem opakovali a tím vnucovali slušným lidem.

Kdo se rád masochisticky trápí, snadno ukázky vládní malosti, ukřivděnosti a pýchy najde na sociálních sítích. Za mě existuje jediné relevantní sdělení, které se musíme snažit vyrazit z představitelů koalice: ať nám už konečně řeknou, komu svými výpady proti Pavlovi připravují půdu. A pokud nikomu, musíme je tlačit k tomu, aby ukončili válku, kterou tak agresivně začali.

Pokud mají v ANO, SPD a u Motoristů pocit, že házení bláta je nejlepší předvolební kampaň, není to od nich hezké, leč v demokracii na to mají právo. Není však legitimní takto tvrdě rozdělovat společnost a přitom ani nemít za současného prezidenta náhradu.

Po pravdě jsem skeptický k tomu, že by koalice najednou začala s rovnou hrou. Pak nezbývá, než aby ostatní účastníci politického diskursu vyhlásili bojkot jejich propagandy a prostě jejich nechutné útoky vůči hlavě státu vymlčeli. Tím ztratí účinnost, protože manipulovat občany můžete, jen když se vaše dezinformace, konspirace a lži dostanou k jejich uším.

Ignorování je mocná zbraň. Informovat se musí o tom, co kabinet dělá, není vůbec nutné citovat slovo od slova všechno, co jeho představitelé dokáží vyprodukovat za nehoráznosti, aniž by měly věcný obsah. Respektive dá se to udělat velice stručně a suše, aby se vymazal zamýšlený účinek – jímž je zasévat mezi lidi nedůvěru a do jejich myslí zášť.

Až se pak vláda začne rozčilovat jako Doug Badman: „Takhle nehraje gentleman!“, lze jí opáčit slovy Limonádového Joea: „Takhle hraje gentleman s darebákem.“

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a nenechte se otrávit. Díky moc.