KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO | Mýtus o nedobytnosti wolfsburských hradeb se hroutí jako domeček z karet. Zatímco němečtí politici a odboráři dál sní svůj sen o sociálním státu a doživotní jistotě zaměstnání, tvrdá data ze října 2026 odhalují brutální realitu. Srovnání německého závodu v Emdenu s čínským Tchien-ťinem nepůsobí jako souboj dvou továren téhož koncernu, ale jako srážka průmyslového pravěku s dravou budoucností. Pokud postavit jedno auto v Německu stojí o 3 800 eur více než v Číně a německý dělník stráví desetinu roku na neschopence, pak se management VW nemusí ptát, proč je v krizi.
Dlouho jsme se tvářili, že wolfsburské hradby jsou nedobytné a že německý strojírenský gigant je cosi jako přírodní zákon, který žádná asijská bouře nemůže zvrátit. Jenže v říjnu roku 2026, kdy se nad evropským autoprůmyslem stahují mračna černější než saze z výfuku starého dieselu, už není prostor pro iluze.
Volkswagen, osudový partner české ekonomiky skrze mladoboleslavskou Škodu, narazil na zeď, kterou si sám roky stavěl z cihel politického diletantismu a odborářského diktátu. Pohled na srovnávací data mezi německým závodem v Emdenu a čínským Tchien-ťinem (Tianjin), která zveřejnil před časem německý Bild, totiž nenabízí prostor pro debatu, ale spíše materiál pro průmyslovou pitevní zprávu, která odhaluje, proč se erbovní značka Volkswagen stává pro stejnojmenný koncern spíše balvanem než motorem.
I v Portugalsku vyrábí za polovic
Když se podíváme na náklady na hodinu práce, které v Emdenu dosahují astronomických 74 eur, zatímco v čínské továrně téhož koncernu v Tchien-ťinu činí pouhých 12 eur, vidíme definici konkurenční sebevraždy. Takřka přesně polovinu než v Německu, čili 37 eur, ale bere i dělník v eurounijním Portugalsku.
Tento propastný rozdíl není jen otázkou levnější pracovní síly, je to výsledek dekád německého sociálního inženýrství, kdy se z práce stal drahý koníček, který si průmysl mohl dovolit jen za předpokladu, že zbytek světa bude stát na místě a plyn z Ruska bude proudit. Jenže zbytek světa, a Čína zejména, na nikoho nečeká.
Čínský dělník v Tchien-ťinu odpracuje ročně 2 065 hodin, zatímco ten německý se v průměru dopracuje k číslu 1 282. Rozdíl téměř osmi set hodin ročně na jednoho zaměstnance je propast, kterou nelze překlenout žádnou automatizací ani slavným německým „ordnungem“. V Emdenu se v podstatě vyrábí auta v režimu polovičního úvazku za trojnásobné platy, což v matematice volného trhu vždy končí bankrotem, i když se mu aktuálně říká „úsporný program“.
Situaci dále dokresluje neuvěřitelná míra pracovní neschopnosti, která se stala v německých závodech VW novou normou. Zatímco v Číně se pohybuje kolem jednoho procenta, německé závody se potýkají s průměrem 10,5 procenta! Každý desátý zaměstnanec v německé továrně je tedy permanentně mimo provoz, zatímco náklady na jeho udržení v systému dál brutálně zatěžují výslednou cenu každého vozu. Tato kultura permanentní nemocenské, kombinovaná s nejkratší pracovní dobou v oboru, vede k logickému vyústění: čínský zaměstnanec vyrobí za rok v průměru 51,3 vozidla, zatímco německý jich zvládne jen 29 - i ten portugalský pracant jich postaví o 10 víc.
Výrobní náklady na jedno vozidlo v Emdenu dosahují 4 850 eur, zatímco v Číně se koncern dostane na 1 078 eur. Na každém autě tak německá centrála pálí téměř 3 800 eur jen na neefektivitě, kterou si pěstuje jako vzácnou orchidej.
Škoda obětním beránkem?
V tomto kontextu působí vnitřní pnutí v koncernu jako tragikomedie. Právě mladoboleslavská Škoda Auto se totiž v očích wolfsburských bossů a odborářů stala až příliš úspěšným sourozencem. Zatímco mateřská značka VW se utápí v neefektivitě a marně se snaží prodat předražené elektromobily řady ID, o které trh nejeví valný zájem, Škoda zůstává zisková a provozně štíhlejší. To vyvolává v Německu vlnu závisti, která ústí v absurdní požadavky na omezení českého úspěchu.
Namísto toho, aby se Wolfsburg učil od Boleslavi, jak vyrábět auta, která lidé chtějí a za cenu, kterou jsou ochotni zaplatit, snaží se odbory z IG Metall skrze politické páky v Dolním Sasku omezit českou autonomii a přelít náklady na německou neefektivitu na bedra dceřiných společností. Jenže ani Škoda nemůže donekonečna dotovat německý sociální ústav. Úsporný program, který má koncernu ušetřit miliardy eur, nyní dopadá na všechny, ale v Německu naráží na zeď tvořenou „svatou trojicí“: politiky, odbory a managementem, kteří vytvořili prostředí, kde bylo doposud jakékoli racionální rozhodnutí o zeštíhlení okamžitě zadušeno v zárodku.
Volkswagen se ocitl v kleštích: na jedné straně má nejdražší a nejméně pracující lidi v autoprůmyslu, na druhé straně platí nejvyšší účty za energie kvůli Energiewende, která udělala z elektřiny luxusní zboží. Cena kilowatthodiny v Emdenu (až 0,23 eura) je dvojnásobná oproti čínskému Tianjinu.
Zatímco Číňané dnes nabízejí technologie, které jsou v oblasti softwaru a baterií o generaci dál. Pro Česko je tento vývoj naprosto děsivý. Jakákoli křeč ve Wolfsburgu se dříve (to spíš) či později přenese do Škody Auto. Pokud se Německo rozhodne, že se raději deindustrializuje, než aby slevilo ze svých sociálních a ekologických dogmat, vezme s sebou do propasti i český průmysl, který naivně věřil, že německý motor potáhne Evropu věčně.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
