Chcete vědět, kolik bere kolega? Brusel říká: máte na to právo

Zmíněné změny přináší novela zákoníku práce o transparentním odměňování, kterou rozeslalo ministerstvo práce a sociálních věcí ostatním resortům k připomínkám. Poté zamíří do vlády. Žádat o informace o platech kolegů budou moci zaměstnanci od začátku roku 2028.

Není to nápad vlády, ale evropská směrnice, kterou musíme uvést do našeho práva. Předchozí vlády ji podobně jako řadu dalších podobných nápadů zvyšujících byrokracii a bránící volné konkurenci nechtěly nebo nedokázaly při vyjednávání v Bruselu zastavit.

A jak už bývá u podobných evropských nařízení pravidlem, vedla se o nich při schvalování minimální debata. Ta začne tradičně v lepším případě ve chvíli, kdy jdou do vlády nebo do sněmovny. Fakticky už se nedá nic zastavit. Jen přijmout evropskou regulaci v co nejminimalističtější formě. Často se ale děje přesný opak, prosadíme si ještě víc než evropská směrnice žádá. Toto je mimořádně důležitá věc a je potřeba, abychom nešli ani o krok dál, než musíme.

Evropská směrnice je dalším plodem tažení proti diskriminaci za rovné platy mužů a žen na stejných pozicích. Zveřejňovat se bude na žádost muset nejen základní plat, ale i všechny odměny, bonusy a další benefity. Prostě kompletní odměňování.

O některé detaily se dá očekávat ostrý souboj. Zastánci zveřejňování budou tlačit například na to, aby se výše nabízeného příjmu uváděla už v nabídkách práce, které firmy zveřejňují. To zatím v návrhu není. Lidé můžou o platy kolegů žádat až po podpisu smlouvy.

Je to zásadní zásah do trhu práce hned z několika důvodů. První je principiální. V soukromých firmách záleží plat na svobodné dohodě mezi zaměstnancem a firmou. Je to vyjednávání jako každé jiné vyjednávání v obchodě. Když člověk potřebuje nebo chce práci víc, než chce firma jeho, je v jiné pozici, než když o něj budoucí zaměstnavatel skutečně hodně stojí, protože nabízí schopnosti a znalosti, které jsou vzácné a unikátní.

Přestože lidé dělají na pozicích, které by se formálně daly označit jako srovnatelné, mohou odvádět úplně jinou kvalitu práce. Pracovat s jiným zájmem, ochotou, nasazením. Můžou přinášet úplně jinou přidanou hodnotu. Mohou díky svým vlastnostem hrát v týmech úplně jinou roli. Být vzácnější. A to v mnoha profesích nejde exaktně měřit.

Pak je zásadní otázka: co je srovnatelná pozice nebo práce? Je to úplně stejné, jako když například úřady pro ochranu hospodářské soutěže musí zkoumat a rozhodovat, co je relevantní trh. Firmy tak budou nuceny vypracovávat všemožné katalogy srovnatelných pozic. Je to typická neproduktivní práce, která vezme energii a čas a žádnou přidanou hodnotu nepřinese. Jen zvyšuje náklady. Naprosto typická byrokracie.

Se srovnatelnými pozicemi se bude různě tvořivě čarovat. Podobně jako se vytváří fingované restrukturalizace a změny organizačních struktur, když je potřeba někoho propustit. Zákoník práce nedává šanci to bez udání důvodu udělat.

Roky se vede debata, jak kontraproduktivní a svazující jsou platové tabulky a věkové automaty, kde roste plat s odpracovanými lety třeba ve školství nebo zdravotnictví. Ředitelé škol nemají smluvní volnost a musí různě čarovat s tabulkami, které jim nedávají šanci dát vyšší plat třeba špičkovému mladému učiteli, kterého by opravdu potřebovali.

A teď místo toho, abychom smluvní volnost a vyjednávání o platech co nejvíc pustili i do veřejné sféry, budeme zákonem tlačit do rigidně stejných platů i soukromé firmy.

Je to další ukázka, jak Evropská unie zvyšuje byrokracii a omezuje konkurenci. Přestože její špičky ve všech projevech mluví o tom, jak moc potřebuje zvyšovat konkurenceschopnost.

Firmám dnes nikdo nebrání, aby platy svých lidí interně zveřejňovaly a zaměstnancům je ukazovaly. Proč je do toho ale nutit regulací? 

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a nebudeme se ptát na váš plat. Díky.