Zachrání český autoprůmysl syntetická paliva? Za určitých podmínek tu šance je, nebylo by to ale levné ani jednoduché

Německá vláda navrhuje, aby se plánovaný zákaz prodeje aut se spalovacím motorem od roku 2035 netýkal vozidel, která spalují syntetická paliva. Pokud by byl tento návrh přijat i ostatními členskými státy EU, mohlo by to znamenat poměrně velkou výhodu i pro Česko a další země, jejichž průmysl je dnes z velké části závislý právě na autech se spalovacími motory. Benzin a naftu by totiž bylo možné nahradit bez zásadnějších úprav vozidel syntetickým uhlovodíkovým palivem, pro jehož výrobu potřebujeme vodík a nefosilní uhlík. Podle profesora Jana Macka z Centra vozidel udržitelné mobility Fakulty strojní ČVUT si však politici musejí uvědomit, že ani tato cesta k takzvané „bezemisní“ dopravě není úplně jednoduchá a levná. „Důležité je, abychom se dogmaticky nesoustředili pouze na jedno řešení, ale na základě pečlivých výpočtů zvolili třeba kombinaci několika možností,“ uvedl profesor Macek v rozhovoru pro INFO.CZ.

Jaké výhody či nevýhody by pro Evropu a Česko měl podle vás provoz aut na syntetická paliva?

Začnu raději těmi nevýhodami. Syntetické palivo můžete vyrobit hned několika způsoby, vždy to ale bude velmi energeticky náročné. A to i v porovnání s bateriovými elektromobily. Jednak totiž musíte někde vzít „zelený“ vodík, na jehož výrobu z vody potřebujete obnovitelnou elektřinu, a pak potřebujete také uhlík z obnovitelného zdroje. Může jít třeba o oxid uhličitý ze spalování biomasy, na jehož izolaci a přeměnu na oxid uhelnatý potřebujete další energii.

Pokud vím, zastánci syntetických paliv hovoří i o možnosti odebírání uhlíku přímo ze vzduchu, čímž by pak měla být produkce paliva takzvaně klimaticky neutrální. Vy s nimi nesouhlasíte?

Odebírání uhlíku ze vzduchu pro potřeby syntetických paliv je za dnešní úrovně techniky ekonomickým nesmyslem, velmi malá koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší by proces nesmírně prodražila.

Kde by se tedy uhlík měl brát?

Velmi laicky řečeno z provozů, které vypouštějí do ovzduší oxid uhličitý a jejich provoz nelze jednoduše nahradit provozem „bezuhlíkovým“. V některých státech, například v Japonsku, existují projekty nahrazující extrakci a ukládání mimo atmosféru (pod zem) využitím extrahovaného oxidu uhličitého pro výrobu syntetických paliv. To by znamenalo, že se fosilní uhlík využije dvakrát a nebude tolik zatěžovat klima. Některé plány také počítají s uhlíkem zachyceným při spalování biomasy.

Jak je to s další součástí syntetického paliva, tedy vodíkem? Jak energeticky náročná je jeho výroba?

Jedna věc jsou emise a druhá energetická účinnost. Pokud bychom vzali elektřinu, nutnou k výrobě vodíku, zachycení uhlíku a následné výrobě směsi pro výrobu syntetických paliv, pak při spalování tohoto paliva pracujeme s účinností na úrovni parního stroje. To je třeba si přiznat. Syntetická paliva využívají energie, s jejichž pomocí jsou vyrobená, s menší účinností, než s jakou pracují elektromobily i auta s pohonem na samotný vodík.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jaké jsou výhody syntetických paliv?
  • A co by se muselo vyřešit, aby mohly být v praxi využívány?
sinfin.digital