Jak se Francie (ne)vypořádala s radikálním imámem

Tomáš Zdechovský

Ve Francii se aktuálně řeší případ, který nám názorně ukazuje tamní dlouhodobě laxní postup vůči islamistům. Jedná se o kauzu radikálního imáma jménem Hassan Iquioussen, který se ve Francii narodil a žil zde, ale neměl francouzské občanství. Po dosažení plnoletosti ho totiž odmítl a po rodičích měl pouze marocké.

Později se dvakrát pokoušel občanství získat, ale neúspěšně. Pravidelně proto musel žádat o prodloužení povolení k pobytu. Všechno mu dlouho procházelo a vždy povolení dostal, teprve letos ne. V červenci vydalo francouzské ministerstvo vnitra rozhodnutí o jeho vyhoštění kvůli nebezpečným postojům, které šířil.

Vyhoštění nařídil na konci června ministr vnitra Gerald Darmanin s odůvodněním, že Iquioussen, kazatel blízký Muslimskému bratrstvu, se nepřijatelně vyjadřoval o Židech, ženách a teroristických útocích. Příkaz k vyhoštění imámovi mimo jiné vytýká „projevy prokládané výroky podněcujícími k nenávisti a diskriminaci a nesoucí vizi islámu odporující hodnotám republiky“.

Už osmnáct měsíců předtím bezpečnostní služba DGSI údajně vedla na muže spis S ( S = státní bezpečnost). Francouzské tajné služby na něj mají složku od roku 1994, nicméně donedávna proti jeho činnosti nikdo výrazněji nezasáhl.

Hlasatel radikálních postojů

Excesy imáma Iquioussena byly veřejně známé ještě delší dobu. Ostatně jeho chování už v roce 1995 vyústilo v odmítnutí naturalizace (získání některých práv), protože vnitřní bezpečnostní služba upozornila, že šíří fundamentalismus. Byl totiž mj. jedním z aktivistů, kteří v říjnu 1994 podněcovali mladé žákyně severoafrického původu, aby si na střední škole Faidherbe v Lille odmítly sundat šátky.

Už více než čtvrt století svým příznivcům například říká, že muslimové, kteří opouštějí islám, jsou „collabos“ a že „u nás jim dáváme dvanáct kulek do hlavy“. Dále tvrdil, že útoky jsou falešný problém, který nám dává zapomenout na sociální nejistotu na předměstích, masakr Arménů nazval „pseudogenocidou“ a šířil konspirační teorie o tom, že sionismus je náboženství, jehož cílem je nadvláda. Podle něj se sionisté spolčili s Hitlerem, aby prosadili usazení Židů v Palestině.

Letos na konci ledna jeden svědek listu Le Figaro řekl, že Hassan Iquioussen na konferencích pořádaných v prostorách kontroverzního sdružení AAIR (Ambitions et initiatives pour la réussite – Ambice a iniciativy pro úspěch) v Roubaix hlásal „ozbrojený džihád“ proti Francii. Zastává postoje nepřátelské vůči francouzskému demokratickému zřízení.

Shromáždění na imámovu podporu

Dne 23. července 2019 měl při setkání v domě jednoho vychovatele imám Iquioussen přednést podstatu svých toxických myšlenek, které on a jemu podobní vštěpují mládeži ze sídlišť: „Naším nepřítelem je sekularismus, zednáři a katolíci.“ Ve svém smýšlení je vcelku konzistentní, i když se některé věci v průběhu let naučil maskovat, když například místo o Židech mluví o „sionistech“.

Velmi aktivní je na sociálních sítích, jeho kanál na YouTube sleduje 180 tisíc lidí a jeho stránku na Facebooku tisíc sledujících. Celkový dosah jeho příspěvků je zcela určitě mnohem větší.

Podivné rozhodnutí správního soudu

Vraťme se ale zpátky k jeho vyhoštění. Hassan Iquioussen se proti zmíněnému letošnímu rozhodnutí odvolal k pařížskému správnímu soudu s tím, že ho nemohou vyhostit kvůli rodině žijící ve Francii. Soud řešil otázku, zda právo na soukromý a rodinný život vyžaduje, aby navzdory svému chování zůstal na francouzském území.

Ve svém souhrnném usnesení ze dne 5. srpna správní soud na tuto otázku odpověděl ve dvou částech: Skutečnost výroků, které porušují základní zájmy státu, je prokázána pouze v posledním období. „Z dokumentů ve spise tedy nevyplývá, že by po roce 2014 opakoval antisemitské výroky“ a ministr podle soudu neprokázal, že by byly doprovázeny výslovným a úmyslným podněcováním k nenávisti a násilí.

Dále pak soud uvedl, že samotné výzvy k diskriminaci žen byly dobře prokázané, nicméně nepostačovaly k odůvodnění vyhoštění dotyčné osoby.

Úspěšné odvolání

Ministr vnitra Gerald Darmanin se ale proti tomuto rozhodnutí odvolal. Nakonec soudce Státní rady pro předběžná opatření svým usnesením ze dne 30. srpna 2022 rozhodl ve prospěch ministra vnitra. Radikální imám měl být dle rozhodnutí opravdu vyhoštěn, pokud by sám neopustil zemi.

Svoje rozhodnutí soudce odůvodnil tím, že antisemitské výroky, které imám pronášel po několik let, jakož i jeho projevy o méněcennosti žen, z nichž vyplývalo, že ženy nemohou požívat stejných svobod a práv jako muži, a také jeho videa, která jsou stále dostupná na internetu⁠, představují výslovné a úmyslné podněcování k diskriminaci nebo nenávisti, což odůvodňuje rozhodnutí o vyhoštění.

Taktéž na rozdíl od pařížského správního soudu rozhodl, že vyhoštění nemá závažný dopad na soukromý a rodinný život dotčené osoby –⁠ děti jsou plnoleté, manželka je Maročanka a ve Francii je nezaměstnaná.

Omluva jen na oko

Státní rada na rozdíl od soudce správního soudu, který rozhodoval o předběžném opatření, měla také za to, že vyšetřování prokázalo, že Iquioussen šířil antisemitské názory po několik let během četných konferencí a projevů přenášených sociálními sítěmi k velmi širokému publiku a že antisemitismus (v roce 2014) „odsoudil“ pouze slovně, aby uklidnil emoce, které jeho výroky vyvolaly, aniž by je skutečně odvolal.

Soudce Státní rady pro předběžné opatření navíc konstatoval, že antisemitské výroky se měly opakovat i po jeho „omluvě“ a že videa s jeho antisemitskými projevy zůstala až donedávna na internetu, aniž by se Iquioussen snažil jejich šíření zastavit.

Z těchto výše uvedených důvodů Státní rada zrušila předběžné opatření pařížského správního soudu ze začátku srpna. Nejvyšší správní soudní orgán tím zrušil rozhodnutí prvního stupně, které pozastavilo platnost rozhodnutí o vyhoštění.

Stejně tak při použití článku L 631-3 francouzského zákona o vstupu a pobytu cizinců a právu na azyl Rada státu (Conseil d'Etat) na rozdíl od správního soudu nevyžadovala, aby „podněcování k diskriminaci nebo nenávisti vůči určité osobě nebo skupině osob,“ které je důvodem k vyhoštění, muselo být doprovázeno také výslovnou provokací k násilí.

Infikovaná mládež

Nyní ale jako by se po imámovi slehla zem. Zmizel neznámo kam. Na začátku září na něj byl vydaný evropský zatykač kvůli vyhýbání se deportaci. Jeho právní zástupkyně Lucie Simon sdělila, že opustil francouzské území. Kde přesně se nyní nachází, prý ani ona sama neví. Spekuluje se o tom, že útočiště mohl najít v Belgii.

Tento imám, napojený na organizaci Muslimské bratrstvo, má zcela nepochybně velký vliv na šíření ideologie radikálního islamismu u dalších generací mladých muslimů. Důsledkem dlouhodobého zanedbávání problému je zradikalizovaná část mládeže na přistěhovaleckých sídlištích. Francie a s ní i celá Evropa si tím zadělává na velký problém v podobě mladé generace ovlivněné islamismem a antisemitismem, tedy ideologiemi otevřeně nepřátelskými vůči svobodě a demokracii.

Autor je europoslanec KDU-ČSL

„Zelená je tráva, fotbal to je hra…“ aneb Osobní ohlédnutí za takřka sto lety světových šampionátů v kopané

Martin Kovář

Dvaadvacáté mistrovství světa ve fotbale v Kataru běží už skoro týden na plné obrátky. Kromě vášnivých diskusí o možné korupci v souvislosti s bojem o jeho pořadatelství, o mrtvých dělnících při stavbách moderních stadionů, o nedostatku respektu vůči příslušníkům LGBT+ komunity a tom, jak z pohodlí bezpečné Evropy některé národní týmy „statečně“ bojují za diverzitu a proti rasismu, zatímco v Kataru sice nerady, ale přesto poslušně plní nařízení FIFA a pořadatelů o „nepolitickém šampionátu“ atd. se přitom vede řeč, pro mnohé aktivisty překvapivě, také o fotbalu samotném. A především o něm bude tento text, toto ohlédnutí za téměř již stovkou let nádherné hry, která přitahuje – všemu navzdory – pozornost fanoušků jako žádná jiná.

Přečíst celý článek
sinfin.digital