REPORTÁŽ MICHALA BORSKÉHO I Když se řekne Tatra, většina lidí si představí unikátní podvozek s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami, který projede téměř jakýmkoliv terénem. V moderním vojenství však samotný podvozek, jakkoliv geniální, představuje pouze začátek.
Tatra, jedna z nejstarších automobilek světa, proslula jako výrobce originálních a mnohdy průkopnických konstrukčních řešení. Vzduchem chlazený motor a centrální nosná roura se staly synonymem nákladních „tatrovek“ po 2. světové válce, ale poprvé se objevily už v roce 1923 u osobní Tatry 11.
Právě specifická konstrukce umožňující spolehlivou mobilitu i ve velmi těžkém terénu přímo vybízí k jejímu využití pro zvláště odpovědné úkoly u hasičských a vojenských složek – Tatra jako významný dodavatel pro armádu je dnes jedním z klíčových hráčů v obranném průmyslu.
V moderním vojenství však samotný podvozek, jakkoliv geniální, představuje pouze začátek. Aby ozbrojené síly získaly skutečně funkční nástroj pro 21. století, musí do hry vstoupit specializovaný integrátor. Tím je společnost Tatra Defence Vehicle, která se od roku 2015 profiluje coby naprosto svébytný výrobce sofistikovaných zbraňových systémů. Za jednu dekádu se vypracovala v partnera světových hráčů, jako jsou GDELS (General Dynamics European Land Systems), KNDS nebo BAE Systems.
Cestování za sňatkem
Když se řekne Tatra, skoro automaticky člověku vytane na mysl Kopřivnice. Jenže nejen Zátopkovo rodiště je spjato s tradiční značkou. Osobní vozy se vyráběly v nedalekém Příboru a kabiny pro vojenské „tatrovky“ nově kompletují v rovněž blízkém Novém Jičíně.
Navštívil jsem během let vyšší jednotky výrobních závodů světových automobilek v různých zemích – provoz v rozlohou nevelké novojičínské hale se s nimi nedá srovnat. Předně se zde veškeré operace, při kterých je z výchozích komponent kompletována budka, provádí ručně, což může vypadat poněkud zpátečnicky. Vysoce specializované a individuální zakázky si ale takový přístup přímo žádají – každá kabina je technologicky náročný celek sestávající z více než tisíce jednotlivých dílů.
Tatra Defence tyto komponenty samostatně nakupuje a logisticky zajišťuje. Výsledkem je plně vybavená kabina, která často disponuje speciálním pancéřováním, systémy ochrany proti zbraním hromadného ničení nebo ergonomií přizpůsobenou pro vojáky v plné polní. Jakmile je kabina hotová, putuje do Kopřivnice k finálnímu „sňatku“ s podvozkem.
Jen tak mimochodem – v žádné automobilce jsem ještě neviděl tolik usměvavých výrobních pracovníků, které jejich práce zjevně baví. To ostatně platí i o mateřském závodě TDV v Kopřivnici.
To není auto, ale systém!
V Kopřivnici probíhá finální fáze montáže, která zdaleka nezahrnuje jen spárování kabiny s podvozkem a motorem. Moderní vojenské vozidlo je dnes doslova prošpikováno komunikačními a informačními systémy, takže většinu času zabere právě implementace této části „výzbroje“ nového vozidla.
Právě zde Tatra Defence plní svou roli integrátora. Do vozidel instaluje technologie, které často podléhají zvláštním režimům utajení. Práce v tomto prostředí vyžaduje nejen technickou zručnost, ale i odpovídající bezpečnostní prověrky a procesy, kterými standardní automobilka obvykle nedisponuje. Dané vozidlo, nebo přesněji řečeno „obranný systém“, musí splňovat specifické normy STANAG (standardizační dohody NATO), projít náročnými certifikacemi a zkouškami odolnosti.
Důvod, proč projekty pro ozbrojené složky realizuje specializovaná firma, je nasnadě: komplexita. Současná technika vyžaduje koordinaci obrovského subdodavatelského řetězce – od výrobců zbraňových věží až po dodavatele šifrovaných radiostanic.
Kromě samotného „hardware“ tvoří zásadní část hodnoty finálního produktu také technická dokumentace, servisní podpora po celou dobu životního cyklu vozidla a výcvik obsluhy. Armáda nekupuje jen auto, kupuje schopnost plnit úkol – prostě celý systém.
Pokud jde čistě o automobilovou techniku, o podvozku už byla řeč, ale potěšující je rovněž to, že většinu vojenských aut rozestavěných ve výrobních halách stále pohání vzduchem chlazené motory Tatra z řady T3-928 vyvinuté už v 70. letech, přičemž v současnosti se využívá osmi- a dvanáctiválcová varianta v kombinaci především s automatickými převodovkami.
Těžko na cvičišti...
V suchu a teple haly se to všechno pěkně poslouchá, ale součástí tatrováckého areálu je už přes 50 let také unikátní zkušební polygon, dovolím si říct takové hřiště pro velké kluky – zkušební řidiče, kteří se rekrutují nejčastěji z řad profesionálních hasičů či bývalých závodníků.
Postupně střídám „systémy“ včetně v Kopřivnici vyráběného „ótéčka“ jménem Pandur. To si ale laik moc neužije, protože sedí přikurtovaný vzadu bez jakéhokoli výhledu, jako výsadkář před výskokem.
Tak snad raději do pořádného náklaďáku. Osmikolové monstrum s obrovským stádem koní se „s prstem v nose“ vyšplhá do 45stupňového svahu, ale jakmile se bez varování asi tak v padesátce přiřítíme ke stejně strmému sjezdu, mám najednou dost urgentní pocit nevolnosti. Mají tu svah o klesání 65 %, ale na něj dnes nesmíme. Uff!
Pochopil jsem totiž, že ve Zkušebním areálu Tatra, jak se polygonu oficiálně říká, se všechno dělá především rychle. Kníratý Pavel vám na vlhkém asfaltu ukáže, jak uvést šestikolku v osmdesátce do táhlého přetáčivého smyku alias driftu a ve stejném tempu letí jak splašený přes pověstnou buližníkovou dráhu nebo belgickou dlažbu, které v liniích vedle sebe tvoří spolu s vozovkou z kostek, sinusovou rezonanční vozovkou a „panelkou“ čtyřsetmetrové úseky – ty dokáží Tatry s mistry za volantem ladně přeletět, aniž byste uvnitř kabiny pocítili jakékoli nepohodlí. Mnohem děsivější je rychlý nájezd na boční svah s úhlem až 58 stupňů, kde se zkouší příčná stabilita.
Své jedinečné kvality ukazuje tatrovácký podvozek s výkyvnými polonápravami na lesní „rozbíječce“ a také na proslulé ohybové a krutové vozovce, které na sebe navazují. Právě tady se můžete kochat dokonalou funkčností geniální tatrovácké koncepce s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami, jichž může být díky stavebnicovému systému teoreticky neomezený počet.
A čím víc koleček, tím lépe se kouká na to, jak se různě vykloubují a naopak hned zase zcela stlačují, zatímco celé vozidlo jako by přes ten nechutný terén plavalo.
Podtrženo sečteno, je důležité pochopit, že Tatra Defence není obchodním zprostředkovatelem. Je to plnohodnotný výrobce, který přebírá surový (doslova) automobilový základ a mění jej v sofistikovaný nástroj obrany.
V halách v Novém Jičíně a Kopřivnici tak vzniká technika, která nese hrdé jméno Tatra, ale jejím „mozkem“ a garantem funkčnosti je právě specializovaný tým tvořící systémy žádané dnes už v řadě zemí světa.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
