Zámek Valeč hraje jinou ligu, ale chybí mu fanoušci

Mezi „lovci minerálů“ má Valeč rozhodně svůj zvuk. Zdejší hyality jsou vyhledávány pro svou estetickou i sběratelskou hodnotu. 

Osobně jsem jimi „posedlá“. Po boku vltavínů se řadí mezi mé favority. Toužila jsem po vlastním nálezu a sen se mi splnil. 

Světoznámá lokalita je dnes již chráněná. Přesto to tam vypadá jako po náletu. Pro mé potřeby úplně stačilo se ochomýtat okolo děr a „hodovat na zbytcích“.

Na hyality je Valeč po zásluze pyšná. Pojmenovala po nich například svůj skautský oddíl. 

Nejen Valeč, ale celý Karlovarský kraj, ba i celá republika, se ale může chlubit i dalším zdejším unikátem. Zámek Valeč – pozor, neplést s Hotelem Zámkem Valeč u Hrotovic nedaleko Třebíče na Vysočině – je nejen nestandardně krásný, ale zároveň je českou výspou návštěvnické svobody.

V Česku bývají volně přístupné zámecké parky a zahrady, případně můžete absolvovat menší okruhy (konírnu, nádvoří atp.) samostatně. Prohlédnout si celý zámek volně bez dozoru je ale možné opravdu jen výjimečně, při speciálních akcích, většinou jen s omezeným přístupem, například v Jezeří, Zákupech nebo v Náchodě.

Na Valči to ale vidí úplně jinak. Interiéry v různém stádiu obnovy – zámek stále prochází rekonstrukcí – jsou po dobu prohlídky kompletně „vaše“. Žádné ostříží oko nekontroluje přešlapy za zábrany (kromě nejcennějšího Braunova sálu tu ani žádné nejsou), nikdo kolovrátkovou dikcí nedrmolí snůšku letopočtů a jmen, nikdo nekňourá nudou a chybí i obligátní papuče.

Kdysi jsem byla ve Francii v Burgundsku na zámku s podobným konceptem. Château de Bussy-Rabutin ve mně zanechal dojem hlubší než příkopy, které ho obklopují. Na Valeč to ale nemá.

Aktivně rekonstruovaný zámek, který mísí otřískané zdi s barokními andělíčky se samozřejmou lehkostí, vytváří nadmíru autentický zážitek. 

Když připočtete umělecké instalace, kterými se Valeč jen hemží, interaktivní historické výstavy, zámeckou zahradu, nad jejímiž zákoutími „slintají“ filmaři (Juraj Herz tu natáčel svůj hororový snímek T.M.A., točila se tu filmová adaptace Radúze a Mahuleny, naposledy tu vznikl třeba seriál HBO Pustina) a v neposlední řadě lapidárium s originály soch Matyáše Brauna, je výsledkem rovnice syrová dokonalost.

Hned v přízemí vás příjemně vyděsí i rozesmějí instalace, o nichž by byla škoda prozrazovat více, přece jen sází na efekt překvapení. Čelist rovnou ke kotníkům vám pak pošle expozice fresek ze zaniklého kostela svatého Wolfganga v Doupově.

Pozdně gotické fresky byly zachráněny krátce před likvidací kostela i města. Ty musely ustoupit vojenskému újezdu. Pomocí scénického nasvícení a různých hudebních podkresů se můžete přenést o pár století zpět. A díky výše zmíněné volnosti pohybu tam setrvat, jak dlouho chcete.

A pak už se můžete vydat na objevnou cestu zámkem, jehož interiéry nepřináší klasickou útěchu, nedovolí lebedit si v ustálených konvencích, jsou lecčíms, kromě toho, co od klasického zámku očekáváte. Nejen zdi jsou tu odhalené na dřeň, Valeč provokuje myšlení, vnímání, žití...

Na infopanelech nenajdete jen strohý přehled informací, ale i komiksový rozhovor mezi konzervativním návštěvníkem a zdejší pseudoprůvodkyní. I ten jde pořádně do hloubky.

„Krásné to tu není, ale je to působivé. Zvenku majestátní monument, uvnitř rozklad i přetrvání,“ komentuje návštěvník. „Ano, od interiérů očekáváme domáckost nebo alespoň srozumitelnost. Bezpečí skrýše, kterou si člověk pro sebe postavil. Syrové interiéry zneklidňují, protože nás staví přímo před nemilosrdnost času. Historie není uhlazený příběh, který bychom mohli zredukovat na reprodukci zámeckého pokojíčku,“ opáčí mu kreslená průvodkyně.

Na výtku, že člověk by měl o své dědictví pečovat, pak reaguje takto: „Zachovávat znamená měnit!“ 

Valeč geniálně transformuje staré a nabízí ho v nových podobách a souvislostech. Přibližuje tak historii a umění nejen mladším generacím. Koneckonců, právě dětem jsou určené edukační programy, které zámek rovněž nabízí. Ale skvěle si tu „pohrají“ i dospělí.

Ještě teď mi v hlavě zní tóny hudebně světelné interaktivní instalace Archifon V. od hudebníka Floexe a uměleckého kolektivu INITI, ve které svými dotyky můžete rozehrát kladrubský oltář. 

Každá plocha vrací jiný tón a nasvítí jinou část modelu oltáře od Santiniho. Tvoříte tak vlastní symfonii. To, co tu kostrbatě popisuji, je potřeba zažít na vlastní smysly. Stejně jako celý zámek.

Samotný zámek Valeč je svým způsobem dědictvím velkého poválečného problému, kdy se v roce 1945 konfiskací na základě Benešových dekretů narušily po staletí budované ekonomické vztahy založené na výnosech z polí, lesů, statků, pivovarů atd.

Tehdy byl zámek v podstatě ukraden jeho poslednímu šlechtickému majiteli hraběti Janu Larisch-Mönnichovi, slezskému uhlobaronovi. Podobný osud postihl spoustu památek v pohraničí, které po násilném vyhnání původního obyvatelstva a majitelů ztratily nejen svůj lesk, ale i ekonomické zázemí. Stát následně neměl na adekvátní péči o zámek finance ani chuť.

Po druhé světové válce zde přebývali vojenští veteráni, děti z Koreje a od poloviny padesátých let zámek sloužil jako dětský domov. V roce 1976 vyhořel. Od roku 2013 je ve správě Národního památkového ústavu a znovu vstává z popela.

Nejdále rekonstrukce zašla v honosném Braunově sále. Tady to asi nejvíc připomíná klasické zámecké interiéry. Ale i zde návštěvníky překvapí, potěší i pobaví drobné netradiční detaily v podobě exotických zvířat na reliéfech stěn.

A to ještě pořád není všechno. Za zmínku stojí několik uměleckých expozic i interaktivní multižánrová výstava Za barokem, která kombinuje obrazové, světelné, architektonické i hudební prvky. Režisérem jste samozřejmě opět vy sami. Leccos se tu navíc dozvíte. A vzhledem k tomu, že jde o učení hrou, nejspíš si i leccos zapamatujete.

Baroko, ovšem ve zdejších kulisách nikoli dusivé a hutné, ale svým způsobem odlehčené a svěží, je tu všeprostupující. Jeho esencí je pak skutečně unikátní – opět audiovizuální a vlastně opět tak trochu interaktivní – výstava originálů soch Matyáše Bernarda Brauna.

Lapidárium s 28 skulpturami představujícími alegorie lidských vlastností a postavy z řecké mytologie nabízí několik zvukových a světelných módů atmosféry, mezi kterými mohou návštěvníci volně přepínat „do aleluja“. Opět zcela svobodně, tedy bez průvodce. 

Propojení starého v podobě monumentálních soch a nového – audiovizuálních efektů – funguje v absolutní symbióze. Zima vám tu nebude, ale husí kůži nejspíš mít budete.

Objekt bývalé zámecké kovárny jako by byl pro sochy v nadživotní velikosti, které Matyáš Braun pro Valeč vytvořil kolem roku 1735, „ukován“ na míru. Nezapomeňte se vypravit do útrob budovy na dobrodružnou cestu za Filozofií.

Přestože to celé zní jako pohádka o ideálním výletu, bohužel si ji málokdo skutečně „vyslechne“. Návštěvnost neodpovídá potenciálu zámku a celého areálu. 

„Zámek Valeč je nádherné a velmi osobité místo, které si však zatím nenašlo cestu k širšímu publiku. Návštěvnost je zde dlouhodobě poměrně nízká (pohybuje se kolem deseti tisíc návštěvníků ročně), což má samozřejmě dopad na celkový provoz areálu – od nabídky služeb přes tempo rekonstrukčních prací až po možnosti pořádání větších kulturních akcí,“ konstatuje novopečený kastelán Miloš Bělohlávek, který po téměř 18 letech střídá Tomáše Petra, za kterým zůstal pořádný kus práce.

Zámek si podle Bělohlávka pozornost opravdu zaslouží – ať už kvůli své historii, krajině, nebo atmosféře. Kdo se sem vypraví, může zažít klid, krásu i inspiraci – v barokním parku se sochami Matyáše Brauna, v galerii, v bývalé zámecké prádelně přestavěné na kavárnu, i v samotné expozici, která vypráví příběh místa od středověku až po 20. století.

„Valeč stojí za návštěvu. Je to výlet do krajiny, kde se historie potkává se současností – a kde je stále co objevovat,“ dodává zdejší kastelán.

Zámek Valeč si můžete prohlédnout nejen po vlastní ose, jak už bylo řečeno výše, ale během léta i na speciálních průvodcovských prohlídkách s kastelánem. 

Aktuálně tu navíc probíhá multižánrový festival Povaleč s pestrým kulturním vyžitím – od workshopů přes přednášky, výstavy moderního umění, koncerty, divadla, filmy až po sport či tanec.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.