O čem s konkurenty nemluvit: kartelové dohody pohledem práva

Kartelové dohody a pojem soutěžitel

Kartelové dohody jsou pojmem užívaným v právu hospodářské soutěže. Jedná se o právní odvětví, které reguluje soutěžní vztahy mezi soutěžiteli. Určuje, kde jsou limity volné hospodářské soutěže a jaké tržní chování je překračuje, a je proto zakázáno. Stanovení těchto limitů může samozřejmě souviset i s nastavením soutěžní politiky, což je otázkou spíše ekonomickou než právní. Jednou z nezpochybnitelných konstant je však zákaz tzv. kartelových dohod. Ostatně i Adam Smith ve svém stěžejním díle Bohatství národů (1776), kde je jinak prezentován koncept „neviditelné ruky trhu“, varuje, že obchodníci stejného řemesla se málokdy scházejí pro veselí, ale jejich konverzace končí konspirací proti veřejnosti či lstí, jak zvýšit ceny. Kartelovými dohodami se tak standardně rozumí dohody mezi konkurenty, které vedou k narušení hospodářské soutěže.

Pro to, aby byla určitá dohoda posouzena jako zakázaný kartel, je potřeba určit, že (i) mezi konkurenty (ii) došlo k uzavření dohody, která (iii) vedla k narušení hospodářské soutěže. Kartelové dohody patří mezi tzv. zakázané dohody, které jsou upraveny § 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže a rovněž čl. 101 Smlouvy o fungování Evropské unie (aplikuje se v případě, že dohoda ovlivnila obchod mezi členskými státy EU). Tyto dohody, jak jejich označení napovídá, jsou až na striktně stanovené výjimky zakázané.

Okrajem je nutno podotknout, že soutěžní právo upravuje vztahy mezi „soutěžiteli“ a chápe tento pojem jinak než jako osobu (ať už fyzickou či právnickou). Za jednoho soutěžitele považuje samostatnou „ekonomickou jednotku“ vykonávající hospodářskou činnost bez ohledu na způsob jejího financování. Rozhodující jsou zejména faktické vztahy kontroly uvnitř této jednotky. Za jednoho soutěžitele tak může být považováno i více (například právnických) osob, včetně různých holdingových skupin. To může mít vliv například na určení toho, kdo je konkurent (viz dále). Je proto důležité mít na paměti, že pro soutěžní právo nemusí být určující, že dohodu s konkurentem uzavřela například dceřiná společnost, která sama v daném odvětví nepodniká. I ta totiž může v rámci skupiny tvořit jeden „podnik“ (ekonomickou jednotku).

Jak se určí, kdo je konkurent

Pro dovození toho, že je určitá dohoda kartelem (v užším významu tohoto pojmu), je nejprve nutné zkoumat, zda byla uzavřena mezi konkurenty. Za ty považuje právo soutěžitele, kteří jsou skutečnými nebo potenciálními konkurenty na stejném relevantním trhu (tj. působí na něm či by na něm působit mohli). Vymezení relevantního trhu lze zjednodušeně učinit protnutím dvou kategorií: tzv. relevantního produktového trhu a relevantního geografického trhu.

Produktový trh se určuje podle zboží nebo služeb, které jsou s ohledem na své vlastnosti, cenu a použití vzájemně zaměnitelné či zastupitelné. Například rohlík a houska budou tvořit stejný produktový trh, ale koblihy již budou spadat do jiného produktového trhu. Rohlík nebo houska jsou totiž vzhledem ke svým vlastnostem (cena, složení, váha, obsah tuku, sýr si namažu na obojí) zaměnitelné. Oproti tomu koblihu si k párku zpravidla nedám.

Relevantní geografický trh je určen podle soutěžních podmínek panujících na trhu – tam, kde jsou dostatečně podobné (homogenní), dosahuje ten samý trh, a tam kde jsou již odlišné, začíná další. Například pro výše zmíněné pekárenské výrobky bylo posouzeno, že na celém území České republiky panují podobné podmínky, a proto je relevantním geografickým trhem celá Česká republika. Jindy však může být geografický trh vymezen i velice úzce. Například u kartelu směnáren ve městě Olomouc bylo jako relevantní geografický trh určeno území města Olomouc. Při prodeji pečiva totiž mohly supermarkety snadno změnit dodavatele a cena by byla obdobná. Vedle toho pokud si chci vyměnit peníze a nacházím se v Olomouci, jen stěží kvůli směně pojedu do Brna.

Pokud tedy dva soutěžitelé působí na stejném produktovém a geografickém trhu (například oba pečou rohlíky a housky v České republice, nebo poskytují směnárenské služby ve stejném městě), jsou konkurenty. Jako konkurent však může být posouzen i ten, kdo by při malém, avšak trvalém nárůstu cen na daném trhu během krátké doby realisticky na tento trh vstoupil. Například, když bude prokázáno, že pokud by pekař chlebů zjistil, že na trhu dortů vzrostly ceny o 10 % a do 3 let po takovém zjištění by vynaložil dodatečné investice pro vstup na trh dortů, měl by být považován za konkurenta pekaře dortů, byť zatím sám žádné dorty ještě nepeče. I pro tohoto (potenciálního) konkurenta pak budou aplikovatelná stejná pravidla, jako by byl konkurentem skutečným. Podnikatelé proto musí být při uzavírání dohod obezřetní, zda jejich smluvní partner není potenciálním konkurentem. Pokud by tomu tak bylo, je nutné zohlednit smluvní ujednání tak, aby nebyla uzavřena zakázaná dohoda.

Co všechno může být soutěžní dohodou

V právu hospodářské soutěže má pojem dohoda o něco obsáhlejší význam, než je obvyklé. Tato zkratka zahrnuje jednak dohody v užším smyslu, jednak tzv. jednání ve vzájemné shodě a rovněž také rozhodnutí sdružení soutěžitelů.

Dohodou v užším smyslu je i projev shodné vůle stran, bez ohledu na to, zda je mezi stranami uzavřena závazná smlouva. Bude se tak jednat i například o gentlemanské dohody.

Jednání ve vzájemné shodě je složitější koncept. Jde o takové jednání soutěžitelů, kdy sice tito nedospějí do fáze dohody (ani gentlemanské), ale své nezávislé tržní chování nahradí praktickou kooperací. Typicky se bude jednat o vzájemné kontakty a informování, které vedou ke společnému postupu na trhu. Pokud se tedy soutěžitelé například předem aktivně informují o tom, že budou dodržovat určité ceny a skutečně tak pak činí, bude se jednat o jednání ve vzájemné shodě. I to může být kartelová dohoda. Od toho je však nutno odlišit tzv. tacitní koluzi, kdy se jeden soutěžitel nezávisle a samostatně přizpůsobí tržní situaci. Takové jednání kartelovou dohodou není. Jako příklad bývá uváděna situace dvou benzinových pump stojících blízko sebe. Pokud jedna z nich bez ohledu na druhou zvýší ceny a druhá benzinová pumpa se zcela samostatně a bez jakéhokoli kontaktu rozhodne učinit totéž, nemělo by se jednat o zakázanou dohodu. Pokud však mezi oběma pumpami dochází ke kontaktům a sladění budoucího chování, může se jednat o kartel.

Poslední kategorie, rozhodnutí sdružení soutěžitelů, zahrnuje koordinaci prostřednictvím různých sdružení. Může se jednat například o rozhodnutí svazů, ale například i advokátní komory. Pokud je prostřednictvím takovéhoto sdružení koordinováno soutěžní chování jinak zcela samostatných soutěžitelů, může se taktéž jednat o zakázanou dohodu.

Soutěžní právo tedy chápe pojem „dohoda“ poměrně široce. Nemusí se jednat o smlouvu v pravém slova smyslu. Český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže například často trestá kartelové dohody při zadávání veřejných zakázek (tzv. bid rigging). Výjimečně však půjde o uzavřenou smlouvu. Téměř vždy se jedná o záměrně koordinované jednání na trhu s cílem poškodit hospodářskou soutěž (zejména zvýšit cenu zadávané zakázky).

Jaké dohody narušují hospodářskou soutěž

Samozřejmě platí, že ne každá dohoda mezi konkurenty je zakázaná. Zakázáno je jen to, co narušuje hospodářskou soutěž. Takové jednání totiž v konečném důsledku zpravidla vede ke zvýšení cen, snížení kvality služeb či nižší míře inovací. Soutěžní právo tradičně rozlišuje mezi dohodami, jejichž přímým cílem je narušení hospodářské soutěže, a dohodami, jejichž účinkem je narušení hospodářské soutěže. Dohody, jejichž cílem je narušení hospodářské soutěže, jsou závažnější, a pokud dojde k jejich odhalení, budou ve většině případů stiženy sankcí.

Jako kartelové dohody bývají zpravidla označovány právě dohody mezi konkurenty, jejichž cílem je narušení hospodářské soutěže. Typicky se bude jednat o dohody o určení cen mezi konkurenty, o omezení výroby či nabídky (produkt se tak stane vzácnější a měla by narůst jeho cena), anebo o rozdělení trhů nebo skupin zákazníků (tím dojde ke snížení konkurenčního tlaku, což může kartelista využít například ke zvýšení cen či snížení kvality). V zásadě jakákoli výměna informací mezi konkurenty, která ovlivní cenu nebo množství nabídky, může být posouzena jako kartelová dohoda. Jako kartelová dohoda ale bylo např. posouzeno i jednání, kdy výrobci automobilů pozdrželi zavedení nové technologie, která by více omezila emise naftových motorů (AdBlue). Konkurenti společnou dohodou odstranili nejistotu o svém budoucím tržním chování a omezili tak hospodářskou soutěž ve vztahu k produktovým vlastnostem, které byly pro zákazníky důležité. I dohody mezi nekonkurenty (tzv. vertikální dohody) mohou být pro hospodářskou soutěž škodlivé, a proto i zakázané. Obecně však platí, že vertikální dohody by ve své podstatě měly být pro hospodářskou soutěž méně škodlivé než dohody horizontální (tj. mezi konkurenty).

To, zda je určitý typ jednání hodnocen jako dohoda s cílem narušit hospodářskou soutěž, může mít velký vliv na strategii obrany, pokud na ni soutěžní úřad přijde. V takovém případě totiž zpravidla nebude mít smysl argumentovat ekonomickými analýzami (jaký byl účinek na hospodářskou soutěž), ale spíše bude nutné zpochybnit vůbec existenci. Pokud má úřad „nabito“ a z důkazů je zcela jasné, že dohoda uzavřena byla, je možné snažit se alespoň snížit výši pokuty tím, že se k dohodě přizná. Musí tak ale učinit dostatečně včas.

Co hrozí při odhalení kartelové dohody

Za porušení pravidel hospodářské soutěže hrozí citelné sankce. Soutěžní úřady mohou udělit soutěžiteli, který se protisoutěžního jednání účastnil, pokutu až do výše 10 % jeho obratu za poslední účetní období. Předmětné jednání (kartelová dohoda) je také neplatné a jeho plnění je zakázané. V České republice uděluje tyto pokuty Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který dohlíží na dodržování soutěžních pravidel. Aplikuje jednak český zákon o ochraně hospodářské soutěže a zároveň v případě ovlivnění obchodu mezi členskými státy EU může stíhat i porušení příslušných ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie (pro zakázané dohody se jedná o její čl. 101). Je vhodné podotknout, že věcně je české a evropské soutěžní právo téměř totožné a silně vzájemně provázané. Na úrovni EU vynucuje soutěžní pravidla Evropská komise.

Vedle toho právní řád také umožňuje podání civilních žalob, třeba na náhradu škody. Ostatně pro tyto žaloby existuje i zcela specifický zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže. Tam jsou upravena kupříkladu specifická procesní pravidla, která mají posílit postavení poškozených. V České republice je tento institut využíván zatím spíše zřídka, ale do budoucna lze očekávat jeho značné rozšíření. V některých případech mohou soukromě žalované částky významně přesáhnout uložené pokuty.

Řádný podnikatel by proto neměl uzavření kartelové dohody připustit. Při odhalení totiž hrozí citelné sankce.

Význam kartelového práva

Pojem „kartelová dohoda“ v běžném jazyce obvykle označuje zakázané protisoutěžní jednání. Právo s ním spojuje poměrně detailně propracovaná pravidla a při jeho odhalení hrozí závažné následky v podobě tvrdých pokut a nebezpečí soudních sporů. Důvody jsou logické – kartelové dohody z dlouhodobého hlediska poškozují tržní hospodářství a vedou ke snížení blahobytu spotřebitelů. Vedou ke zvyšování cen nebo ke snížení kvality a dostupnosti výrobků a služeb.

Jak bylo uvedeno úvodem, význam slova „kartel“ se v průběhu času výrazně měnil. Je samozřejmě možné, že i politické kartely škodí. Jaké sankce hrozí v případě jejich prokázání, je však otázkou zatím neřešenou.