AI je podle investorů na křižovatce, podle uživatelů dávno za ní. Z našich životů už nikdy nezmizí

Před dvěma lety, na konci listopadu 2022, se udál historický milník. Společnost OpenAI spustila svého chatbota a odstartovala mánii, která trvá dodnes. Týdeník The Economist přichází s prognózou, že v roce 2025 buď bublina kolem AI splaskne, anebo že AI skutečně začne naplňovat očekávání. To je finanční stránka věci a je na provozovatelích, jak budou AI monetizovat. Po stránce technologické AI už zvítězila – používáme ji, používáme ji často, používáme ji rádi – akorát o tom nikomu moc neříkáme.

The Economist uvádí několik pozoruhodných faktů. Investice do datových center AI dosáhnou za období let 2024–2027 dle očekávání 1,4 trilionu dolarů. Tržní hodnota předního výrobce AI chipů, společnosti Nvidia, vzrostla více než osminásobně. Do oblasti AI se vrhly všechny přední technologické firmy světa, včetně Google, Microsoftu, Applu a Mety.

Na druhé straně jsou překážky. Britský týdeník vypočítává, že na vyučení nejnovějšího modelu GPT-4 bylo spotřebováno tolik energie, že by na rok vystačila pěti tisícovkám amerických domácností (u jejího předchůdce to byla pouhá stovka). 

Podle citovaných údajů by si natrénování modelu nové generace mohlo vyžádat investici až jedné miliardy dolarů. Jenže to je jednorázová investice do učení: pokud samotný model bude běžet už efektivně a budou ho používat miliardy lidí, investice se samozřejmě vrátí.

Dalším problémem neboli „výzvou“ bude objem textů, z nichž by se modely mohly učit. Očekává se, že brzy narazí na strop. Míněno textů vytvářených člověkem. Řešením mohou být syntetická „tréninková“ data a také data z „internetu věcí“, byť je otázkou, nakolik dokážou zlepšit úroveň tam, kde je už teď AI sama dost schopná, například v práci s textem nebo obrazem.

Ale i kdyby onen „náraz do stropu“ přišel, zas tolik to vadit nebude. Objem dat, z nichž se AI může učit, je už teď natolik obrovský, že bohatě stačí. V podstatě obsahuje celé lidské vědění. Mít celý tento objem k dispozici na dosah ruky v podobě asistenta, který vám po zadání prakticky jakéhokoli dotazu kvalifikovaně poradí, to je víc, než v co jsme mohli kdy doufat. Z někdejší sci-fi se stává „sci-re“.

AI v tomto ohledu funguje velmi dobře. Byť její kritici jako Noam Chomsky tvrdí, že AI není ve skutečnosti žádná inteligence, nýbrž „jen“ statistický model (LLM = Large Language Model). Jenže nefunguje takhle mnohdy i naše lidská inteligence – tedy že se od dětství neustále učíme právě tím, že říkáme a myslíme si jisté věci a statisticky si vyhodnocujeme, jak na ně reaguje okolí?

Uživatelé to záhy pochopili a využití AI roste geometrickou řadou. Průzkumy sice uvádějí, že například v USA využívá AI jen 5 procent firem, jenže tenhle údaj je třeba brát se značnou rezervou. Rovněž je třeba vzít do úvahy, že AI se dosud uplatňuje tam, kde šla používat prakticky okamžitě: v kreativních aplikacích jako je práce s textem, zvukem, obrazem. V dalších aplikacích bude třeba překonfigurovat celý systém – a to nějaký čas potrvá.

Technologický vývoj výrazně předběhl vývoj společenský. Dostal se nám do rukou nový nástroj, dokonce v jistém rozsahu zdarma, učíme se s ním zacházet a stydíme (anebo bojíme) se přiznat, že jsme si tím ulehčili práci – i když třeba výsledek té práce byl díky využití AI lepší. 

Motta marketérů „znalostní“ ekonomiky se totiž nepotkávají s předsudky a naším pojetím práce. Stále se domníváme, že práce musí být především pracná a lopotná. Zadavatelé nejsou ochotni za práci vykonanou strojem (byť zkontrolovanou člověkem) platit stejně jako za práci odvedenou „manuálně“.

Amerického malíře Barnetta Newmana, autora slavných minimalistických pláten, často obsahujících jedinou čáru, se jednou ptali, jak dlouho mu trvalo udělat určitý obraz. Newman údajně odpověděl: „Pouhou vteřinu, ale ta vteřina trvala celý život.“ 

Přesně tak je třeba přistupovat k práci s umělou inteligencí: hodnotit zkušenosti a cit toho, kdo s ní pracuje a výsledek, nikoli vynaloženou námahu. Ostatně, kdyby se hodnotilo podle vynaložené námahy, tak by nejuctívanějšími byli ti lidé, co staví modely lodí v lahvích. A oni si přitom často vyslouží jen shovívavé pousmání.

AI dnes používáme všude, kde se pracuje s texty. A ona samozřejmě zásadně mění způsob téhle práce. Obecný shrnující text dokáže vytvořit rychle a dobře. Na autorovi je tedy dodat „obzvláštnění“.

Stejně tak udělá skvěle novinový titulek – a na novináři je vybrat ten nejlepší, anebo ho jen doupravit. Používají ji učitelé k sestavování testů a úkolů, ale i studenti k jejich vypracování: na školském systému tedy je přestat si hrát na to, že AI ne, ale hledat způsoby nové práce. V mnohém to bude pracnější a namáhavější než předtím. V mnoha odvětvích AI zvedne kritéria posuzování toho, co pokládáme za dobré. A to vůbec není špatná zpráva.

Investorům se možná část peněz vložených do AI nevrátí úplně hned – v budoucnosti však nepochybně ano. To se ale stalo v případě všech velkých technologických milníků, včetně internetu. Každý z těchto průlomů nakonec posunul lidskou společnost a vědění dál.

Na žádné zásadní křižovatce tedy AI v roce 2025 nestojí. Jedinou křižovatkou je naše smýšlení a odvaha měnit věci. Tou největší křižovatkou bude nepochybně vyřešit zásadní etické otázky. Můžeme přitom začít s tím, že přestaneme oceňovat, zda něco někdo udělal sám a manuálně. Místo „autenticity“ se nám kritériem stane „kvalita“.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.