KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Hroutí se zlý systém? Masivní, leč pokojné demonstrace proti útokům na svobodu a pokusům o únos státu otřásají dosavadní bohorovností vládní koalice. Naplní se Husův výrok, jehož část je na prezidentské standartě a který celý zní: „Pravda navěky vítězí, byť na čas poražena bývá“?
Vláda chtěla „vystřelit z Aurory“. Pečlivě naplánovaná přepadovka 4:36 měla rozštěpit společnost, mobilizovat její voliče a vykreslit opozici jako partu neschopných slabochů, kteří pro vlastní záchranu vyzývají k pouličním nepokojům. Nic z toho však koalici nevyšlo, její vlastní granát jí doslova vybuchl v ruce a nyní sčítá škody. Vypadá to pro ni čím dál tím zoufaleji.
Scénář byl jednoduchý: Ukážeme brutální sílu, zatlačíme menšinu do kouta, vyprovokujeme protesty, které označíme za snahu svrhnout vládu pučem a znovu si upevníme voličskou základnu, která je otrávená, že neplníme sliby. Jenže sněmovní většina se přepočítala – sice se opravdu zvedla vlna demonstrací, ale jsou daleko masivnější a zároveň poklidnější, než čekala.
Kabinet zachvátily panika a zoufalství
Co nyní vidíme ve vládním táboře, je panika, dezorientace, zoufalství. Zatímco radikálové ještě pořád ve vzpurném gestu zatínají pěstičky, Andrej Babiš bere (zase) zpátečku. Strašení přepadením Kapitolu, zapalováním aut v Pařížské a atentáty na politiky mu vydrželo týden. Nyní již mluví o ochotě dohodnout model, který zachová nezávislost médií veřejné služby.
Jistě, názory premiéra jsou stálé asi jako dubnové počasí. Nicméně na druhé straně se můžeme spolehnout, že dokud potrvá tlak občanů, bude s ním řeč. Dobře si pamatuje, že minule mu statisícové a zároveň nenásilné demonstrace přivodily volební porážku. A snad už se přesvědčil, že jsem měl pravdu, když jsem před rokem varoval před spojenectvím s SPD a Motoristy.
Od počátku říkám, že za koalici s radikály, extremisty a arogantními puberťáky nakonec Babiš zaplatí politickou cenu. Byť na počátku mu umožní odvrátit odsouzení a svým řáděním pomohou překrývat jeho střet zájmů. Účet právě dorazil, přičemž (nová) televizní krize se stala pouze spouštěčem, lakmusovým papírkem pro projevení nálad společnosti naštvané na vládu.
Koalice horší než opoziční smlouva
Je to tak trochu déjà vu. Na konci roku 2000 jsem se stal jedním z vůdců vzpoury v České televizi, jež rovněž vyvolala masové demonstrace. I tehdy sice pro lidi byla důležitá svoboda slova a nezávislost veřejnoprávního média, ale zároveň (a asi hlavně) příležitost dát důrazně najevo, jak moc jim vadí opoziční smlouva.
Dnes se opět vládci snaží uzurpovat více moci, než jim dává parlamentní systém. Dle mě se Babiš s Okamurou a Macinkou chovají dokonce hůř, než Zeman s Klausem. A udělali velkou chybu, když místo, aby se snažili upustit páru z přetopeného papiňáku, tak mu během „horečky páteční noci“ neprozřetelně prudce servali pokličku. Nyní jsou doslova opaření…
Debakl koaličníků je o to větší, že ani velká část jejich voliči pro ně nemá pochopení. V průzkumu STEM pouze 23 % respondentů podporuje Klempířův zákon, zatímco 65 % si přeje zachovat nezávislost ČT a ČRo (34 % skrze poplatky, 31 % jiným způsobem). Pouze 22 % dotázaných si pak myslí, že protesty jsou nelegitimní, opačný názor zastává 54 % z nich.
„Akce 4:36“ tak nedosáhla žádného ze svých cílů. Koalici se nepovedlo aktivizovat příznivce, ani je přesvědčit, že opozice s „hrstkou“ aktivistů chystá násilný převrat. Naopak si sama řekla o masové veřejné pokoření a ukázala rozpory ve vlastním táboře. Hnutí ANO navíc přichází o členy. A z onoho nočního času hlasování se stal protivládní meme.
Místo pohybu kyvadla smrtící otřesy
Co je nyní důležité? Především vyhnout se polskému a americkému scénáři, kdy se situace neuklidňuje, leč eskaluje. Ke zmírnění emocí vede jediná cesta: Zbořit zeď mezi současným koaličním a opozičním táborem, odstavit od moci radikály a sestavit konsensuální vládu, jež odvrátí pád do krize, k níž se země řítí volným pádem. Ona hrozba se přitom týká celého Západu.
O co jde? Vidíme změnu paradigmatu: horizontální pravolevý pohyb kyvadla přechází ve vertikální kmitání mezi mainstreamem a extrémem. A ten vítězí – v Maďarsku, na Slovensku, v USA, v Česku… Což je nebezpečné. Protože stabilizovaný pohyb, zachovávající potenciální energii a hybnost společnosti, je nahrazován destruktivní silou gravitace, která ji sráží dolů zpět k barbarství.
Na rozdíl od poklidného setrvačného houpání mezi pravicí a levicí nemohou svislé otřesy trvat moc dlouho. Buď se rychle vrátíme k bezpečnému těžišti liberální demokracie, nebo triumfující autoritářství přeroste v nějakou formu diktatury. Zatím se zdá, že Maďaři, Slováci, Američané i my Češi toužíme spíše po obnově klidu.
Zbavme se extremistů z obou břehů
Lidé jsou unaveni radikály. Počítejme, že skončí i u nás. Buď rychle, či až po příštích volbách, kdy to zejména pro ANO bude znamenat větší fiasko a pro republiku víc škod.
Ale to ještě nebude konec, ba ani začátek konce, spíš jen konec začátku (Churchill). Nezapomínejme, že nástup Orbánů, Ficů, Trumpů je reakcí na progresivismus, který musí padnout rovněž, jinak mír nebude.
Devastaci civilizace a kultury zemětřeseními, jež rozbíjejí její strukturu, zabráníme jen tím, že se zbavíme obou extrémů a vrátíme se k mainstreamu společnosti nadále rozdělované horizontálně názorovou pluralitou, avšak vertikálně jednotné v hodnotách humanity, práva a rozumu.
Vertikála je zkrátka důležitější než horizontála. Konzervativci, liberálové, pravičáci, levičáci… všichni civilizovaní lidé se musíme spojit k obraně svobody před „barbary z obou stran spektra“.
Ať se naplní Husova slova a věčná pravda přemůže dočasně vládnoucí lež.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
