GLOSA PAVLA VONDRÁČKA | Před čtyřiceti lety se Argentina a Anglie utkaly v zápase, který dal světu Boží ruku i Gól století. Dnes večer o deváté se jejich cesty znovu protínají. Dočkáme se dalšího skandálu, nového fotbalového mýtu, nebo jen dalšího národního traumatu jedné z obou zemí?
Ten okamžik! Ten okamžik! Ten okamžik! Můžeme to opakovat do nekonečna, protože TEN OKAMŽIK vstoupil do fotbalových dějin a TEN OKAMŽIK se už nikdy nezopakuje, protože se nikdy opakovat nemůže. Nejde to z různých příčin (které jsem rozebíral v jednom díle podcastu HVĚZDNÉ VTEŘINY SPORTU s historikem Martinem Kovářem). Ten okamžik nastal v neděli 22. června 1986 na Aztéckém stadionu (Estadio Azteca) v Mexiku, v 16 hodin 55 minut místního času.
TEN OKAMŽIK trval pouhých deset vteřin, ale na jeho konci euforicky vybuchlo nejen sto čtrnáct tisíc lidí na stadionu a stovky milionů fanoušků u televize a rádia, ale i já, tehdy patnáctiletý chlapec, stejně vysoký nebo stejně malý jako božský Diego Armando Maradona. Ten okamžik jsem prožíval u černobílé televize značky Aurora v zapadlé obci Tři Sekery na tehdejší československo-západoněmecké hranici.
Ten den jsem viděl skutečnou HVĚZDNOU VTEŘINU SPORTU.
Někdy se to ve sportu stane, že se vše smrskne do jediného okamžiku. A přesně to se tehdy stalo: v jednom zápase padl nejlepší gól fotbalových dějin a zároveň nejprasáčtější gól v historii fotbalu, proslulá „Boží ruka“.
A právě proto bude dnešní duel Argentiny s Anglií sledován s mimořádným napětím. Uplynulo přesně čtyřicet let od nejslavnějšího střetnutí obou zemí, které se odehrálo jen několik let po válce o Falklandy. Pro Argentince to nebyl jen fotbal. Pro Angličany to nebyla jen porážka. Byl to zápas, který se proměnil v národní mýtus, trauma i legendu zároveň.
Dočkáme se dnes další kontroverze? Přijde znovu nějaká moderní „Boží ruka“, tentokrát už pod dohledem VARu? Nebo spatříme další GÓL STOLETÍ? Bude se znovu mluvit o podvodu, nespravedlnosti a historické odplatě? Nebo Angličané po čtyřech desetiletích symbolicky splatí svůj dluh?
Fotbalové dějiny mají zvláštní smysl pro ironii a zápasy Argentina–Anglie téměř nikdy nebývají obyčejné. Vždy se v nich hraje o něco víc než jen o postup či vítězství. Hraje se o paměť, emoce a staré křivdy.
Tehdy ale nepadl jen GÓL STOLETÍ. Tehdy vznikl i nejgeniálnější a nejpatetičtější sportovní komentář všech dob. Jeho autorem byl Víctor Hugo Morales, přeslavný argentinský sportovní komentátor, původem ale rodák z Uruguaye. Bez Maradonovy geniality, bez vypjaté politické atmosféry, bez latinskoamerického temperamentu, bez Moralesovo komentování by nikdy nebyl stvořen naprosto ikonický moment, který nelze překonat.
Emoce legendární zápas vyvolává i dnes, protože při komentování tohoto okamžiku v našem podcastu jsme se s Martinem Kovářem tak rozhonili, že politický redaktor Vojtěch Kristen, částečný autista, vstal od svého stolu a šel se podívat do studia, co se tam hraje za zápas.
Možná budoucnost stvoří talentovanějšího fotbalistu než byl Maradona, možná bude vstřelen geniálnější gól, ale už nikdy se desítky jisker nespojí v takový plamen emocí, který Víctor Hugo Morales vystihl těmito slovy: „Génius, génius, génius! Góóól! Chce se mi brečet! Pane Bože, ať žije fotbal! Góóól! Diego! Maradona! Promiňte, vyhrkly mi slzy. Maradona v úchvatném zápase, v zápase století! Vesmírný draku (kosmická střelo), ze které planety jsi k nám přiletěl? Abys ponížil Angličany a aby naše země jako jediná obrovská zaťatá pěst skandovala za Argentinu! Bože, děkujeme ti za fotbal, za Maradonu, za tyto slzy, za 2:0 pro Argentinu.“
A právě proto je dnes téměř povinností tento zápas sledovat. Možná budeme svědky něčeho mimořádného. Možná dalšího skandálu, možná nového fotbalového mýtu. A možná jen uvidíme jednu z nejstarších sportovních emocí – obrovské zklamání.
Buď budou Angličané znovu trpce litovat, že ani tentokrát nedobyli světový titul a fotbal se opět „nevrátil domů“. Nebo se budou Argentinci smiřovat s tím, že nedokázali obhájit svou korunu.
Dnes večer budou zkrátka padat hvězdy. Některé trpké jako pelyněk, jiné radostné jako Arcturus, hvězda radosti, jeden z nejjasnějších bodů noční oblohy. A kdo ví? Třeba za čtyřicet let bude nějaký jiný patnáctiletý chlapec vzpomínat, kde přesně seděl, když spatřil další fotbalový okamžik, který vstoupil do dějin.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a nebudete se stydět za slzy. Díky.
