GLOSA PAVLA VONDRÁČKA | České vysoké školy narážejí na finanční limity. Vláda bude muset rozhodnout, zda zaplatí více, omezí počet studentů, nebo otevře debatu o školném.
České vysoké školy možná stojí před největším rozhodnutím za poslední dvě desetiletí. Rektoři varují, že stát už nebude schopen financovat rostoucí počet studentů stejným způsobem jako dosud. Ve skutečnosti ale nejde jen o rozpočty na roky 2027 a 2028. Jde o otázku, zda si Česká republika může i nadále dovolit model téměř bezplatného masového vysokoškolského vzdělávání.
Česká konference rektorů proto zcela oprávněně vyjádřila značné znepokojení nad přípravou státního rozpočtu. Upozorňuje, že kvůli demografickému vývoji přijaly veřejné vysoké školy od roku 2024 přibližně o 15 tisíc studentů více. Jen letos nastoupí do prvních ročníků bakalářských a magisterských programů 64 tisíc studentů, tedy zhruba 74 procent všech úspěšných maturantů. Rektoři zároveň očekávají, že pokud stát nenavýší financování alespoň tak, aby zachoval výdaje na jednoho studenta na úrovni let 2024 až 2026, kvalita vysokého školství začne nevyhnutelně klesat.
Jejich obavy jsou oprávněné. Současně je ale překvapivé, jak málo se samotné vysoké školy snažily změnit systém, který je do této situace přivedl.
Kvantita místo kvality
Už řadu let slýcháme, že české veřejné vysoké školy jsou podfinancované. Výsledkem jsou nízké platy, obtížné získávání kvalitních zahraničních akademiků i stále větší tlak na masovou výuku. Přesto univerzity nikdy skutečně nezpochybnily model financování, který je založen především na počtu studentů.
Ojedinělé protesty zaznívaly pouze tehdy, když některé školy přišly kvůli slabším vědeckým výsledkům o část peněz. Samotný princip ale zůstal zachován. Hodnocení vědeckého výkonu, které rozhoduje o mezinárodní prestiži univerzit, dál hraje ve financování druhořadou roli.
České veřejné vysoké školy tak zůstávají především výrobci vysokoškolských diplomů. Každá vláda se pak může chlubit rostoucím podílem vysokoškolsky vzdělaných obyvatel. Jenže nyní se ukazuje, že stát není ochoten dostatečně financovat ani tento model. Jinými slovy: chce více absolventů, ale nechce za ně zaplatit.
Rozhodnutí už nepůjde odložit
Rektoři i vláda se tak dostávají do bodu zlomu. Rektoři by neměli ustoupit, pokud jim skutečně záleží na kvalitě výuky i výzkumu. Demografická vlna totiž během několika let odezní. Pokud nyní přijmou dlouhodobé zmrazení financování, mohou se za několik let dostat do situace, kdy budou peníze kvůli nižším počtům studentů dokonce klesat.
Stejně zásadní rozhodnutí čeká vládu. Ta bude muset jasně říct, co od vysokých škol vlastně očekává. Pokud chce více kvalitně vzdělaných lidí, musí být připravena do vysokého školství investovat více peněz. Pokud nechce, měla by to otevřeně přiznat.
Existuje ale i třetí cesta. Vláda může změnit systém financování a přestat vysoké školy odměňovat především podle počtu studentů. Znamenalo by to méně studijních míst na veřejných univerzitách – podle odhadů už příští rok až o deset tisíc. Na druhé straně by se tím otevřel větší prostor pro soukromé vysoké školy a především pro důraz na kvalitu místo kvantity.
A pak je tu možnost, o níž česká politika mluví už více než třicet let, ale nikdy nenašla odvahu ji uskutečnit: finanční spoluúčast studentů. Ať už formou zápisného, nebo školného.
Na školné zatím žádná česká vláda nenašla odvahu. Pokud by ji ale pod tlakem ekonomické reality našel právě současný kabinet, čekala by českou politiku jedna z nejostřejších debat posledních let. Teprve tehdy by se ukázalo, zda opozice skutečně hájí bezplatné vzdělávání z přesvědčení, nebo jen proto, že je to politicky výhodné.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
