KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ I Největším soupeřem a brzdou Andreje Babiše není opozice, ale investoři, kteří vládě na obrovské schodky půjčují a nakupují státní dluhopisy. Protože jsou deficity velmi vysoké a změna směru není na dohled, žádají za své peníze čím dál vyšší úroky. Aktuálně jsou s 5,09 procenty za dluhopis se splatností deset let čtvrté nejvyšší v Evropské unii. Před námi jsou jen Rumuni, Poláci a Maďaři. Všichni ostatní, včetně vysoce zadlužených Francouzů a Italů, si půjčují levněji.
Kombinace vysokých dluhů a úroků se podepisuje na tom, že příští rok přijdou splátky státních dluhů na 130 miliard korun. Upozorňuje na to sám Babiš. „Obsluha státního dluhu v roce 2021 byla 41 miliard korun a v roce 2027 bude 130 miliard korun. A kdo za to může, jsem to ukazoval,“ řekl po pondělním jednání vlády. Odkazoval se na své nedělní video a rozhovor na Primě, kam se vyzbrojil s grafy výše úroků centrální banky za jednotlivých guvernérů. „Ti guvernéři, kteří tady navyšovali sazby a nechali vydělat komerční banky,“ prohlašuje Babiš.
Terče v centrálních bankách
Nechme teď stranou, že toto tvrzení je úplný nesmysl, protože bankovní rada v čele s Alešem Michlem, Babišovým bývalým poradcem na ministerstvu financí, držela i za inflace na úrovni bezmála 20 procent sazby na sedmi procentech. Odmítala je zvedat, protože to po Michlovi před jeho jmenováním žádal tehdejší prezident Miloš Zeman. A Babiš tlačil na nízké úrokové sazby za vysoké inflace úplně stejně.
Michl ale otočil kurs. Tvrdí, že teď udělá všechno proto, aby plnil svou zákonnou roli a držel stabilní ceny. V červnu centrální banka zvedla sazby na 3,75 procenta. A nevylučuje další vzestup, protože je přesvědčena, že čelíme riziku inflace. Babiš teď Michla obviňuje z drahých úroků. Udělal si z nich terč.
Jenže o výšce úroků ze státních dluhopisů zdaleka nerozhoduje jen sazba centrální banky, ale také politické a ekonomické riziko. Evropská centrální banka se zrovna dnes chystá s nejvyšší pravděpodobností zvednout úrokové sazby ze současných 2,25 procenta, protože se stejně jako ČNB obává vzestupu cen. Při stejné sazbě jsou přitom úroky v zemích eura výrazně rozdílné. Ve Francii 4,22 procenta, v Německu 3,37 a třeba v Irsku 3,49 procenta. Přirážka se platí za politické a ekonomické riziko.
Přirážka za politické riziko
Centrální bankéři mají moc úrokovými sazbami manévrovací prostor politiků pro zvyšování státních výdajů mírnit. Proto se guvernéři stávají terči jejich výpadů. Drahé dluhy, které pak zasahují nejen stát, ale i každého, kdo má hypotéku nebo úvěr, se snaží hodit na ně.
Přeborníkem v atacích je americký prezident Donald Trump. Ten má s vysokými úroky podobné problémy jako Babiš. Přestože je dolar rezervní měnou a americké státní dluhopisy byly dlouhodobě považovány za stabilní investici, úroky z těch desetiletých nyní dosahují 4,79 procenta. Jsou nejvyšší od finanční krize roku 2008. Americká centrální banka Fed drží sazby v rozmezí 3,50 – 3,75 procenta. Nový guvernér Fedu Kevin Warsh na letním sletu centrálních bankéřů v Jackson Hole naznačil, že i on je připraven sazby kvůli riziku inflace zvednout. Trump ho přitom neustále tlačí k opaku.
Vysoké úroky jsou pro rozhazovačné politiky problém. Právě proto jako poučení z éry velké inflace po ropných šocích 70. let vznikly velmi nezávislé centrální banky, na které politici svou mocí nedosáhnou. Motivace byla jednoduchá. Kdyby se do úroků zasahovalo exekutivně, vládnoucí politici by před cenovou stabilitou dávali přednost krátkodobým efektům, řízeným podle cyklu voleb.
Francouzský extrém
Vysoké úroky samozřejmě politické body nepřinášejí. Do extrému to teď dotáhl lídr francouzské krajní levice Nepodrobená Francie Jean-Luc Mélenchon, který má podle aktuálních průzkumů šanci dostat se příští rok na jaře proti Marine Le Penové do druhého kola prezidentské volby.
V pondělí se opřel do Evropské centrální banky, aby nezvyšovala úroky a nedusila tím růst ekonomiky. „To fakt ničemu nerozumí?“ napsal Mélenchon na X. „Jsme na hraně recese! Potřebujeme úplně jinou politiku ECB. Francie není v Evropě jediná, kdo na tom má zájem. ECB nás žene do zdi.“
Zároveň vyzval ECB a Bank de France, aby odpustily Francii dluhy z jejích vládních dluhopisů, které vlastní. „ECB drží obrovské množství francouzského dluhu. Navrhuji, aby se všem zemím eurozóny odpustil dluh, který drží ECB. Všichni jsme členové eurozóny. Je to náš dluh, který vlastníme my,“ žádá adept finále francouzské prezidentské volby.
Při takových politických vyhlídkách není překvapivé, že úroky z francouzských vládních dluhopisů stoupají nad úroveň výrazně zadluženějšího Řecka nebo Itálie, kde ale aktuálně takové politické excesy nehrozí.
Evropská centrální banka drží velké množství vládních dluhopisů jednotlivých zemí eurozóny od krize společné měny v roce 2010, kdy úroky rostly tak rychle, že ohrožovaly schopnost některých členských zemí je splácet. Tehdejší guvernér ECB Mario Draghi tehdy prohlásil, že pro záchranu eura „udělá úplně všechno“. A Evropská centrální banka začala státní dluhopisy nakupovat.
Na příkladu Francie se podobně jako u nás ukazuje, jak moc zvedá úroky ze státních dluhů politické riziko rozhazovačných vlád. Strach ze zvýšení úroků je jedna z mála pojistek proti Babišovi, Mélenchovi a spol.
