Čeká nás hrůzovláda? Ne nutně, záleží to na politicích i na občanské společnosti

Začněme pozitivně. Ministerský tým ANO působí profesionálně a připraveně. Vzhledem k tomu že jde o základ vlády, můžeme snad očekávat solidní výkon. Nový premiér má – na rozdíl od Petra Fialy – velkou výhodu v tom, že může jednat jako manažer, vybrat si ty skutečně nejlepší a nemusí brát politické ohledy ani na členy vlastního hnutí, a částečně ani na partnery – vždyť šéfy resortů za SPD si nominoval sám.

Tím se ovšem dostáváme k prvnímu problému. Na ministerstvo zemědělství usedl za Okamurovu stranu Martin Šebestyán, jehož úkolem evidentně je pohlídat zájmy Agrofertu. Tedy zajistit, aby tok dotací nevyschl ani v případě, že potrvá střet zájmů. Zde opravdu můžeme tušit malér. 

Na druhé straně – ani minulá vláda de facto neudělala nic, aby pro stát vymohla miliardy vyplacené dle soudů holdingu neprávem...

Hodně se napsalo a řeklo o masových vyhazovech úředníků. K tomu ale mám zásadní poznámku: je právem každé vlády, aby si přivedla vlastní lidi – u nichž má jistotu, že jsou schopni, připraveni a ochotni realizovat její program. Obecně na tom není nic špatného. 

Samozřejmě pokud nedojde k tomu, že se na ministerstvu zahraničí rozpadnou bezpečnostní složky, které mimo jiné chrání zemi proti hybridním hrozbám a koordinují činnost se zeměmi NATO.

Potíž může nastat i s faktickým „vykostěním“ služebního zákona, kdy z něj zůstane jen slupka, ale úředníci budou podléhat zákoníku práce, což znamená že ztratí jakékoli záruky nezávislosti. Otázka zní, zda tím vyhovíme podmínkám Evropské unie pro čerpání jejich fondů. Protože byrokraté budou vydáni na milost a nemilost politickým tlakům. Například co se týká dotací a veřejných zakázek pro firmy premiéra...

Tlačit chce vláda i na veřejnoprávní média. Zde platí, že ďábel je ukryt v detailech. Samotný přechod z koncesionářských poplatků na financování přes rozpočet nemusí znamenat ohrožení nezávislosti a podřízení vůli kabinetu. Ne za podmínky, že bude zakotveno přímo v zákoně, valorizováno podobně jako penze a nezmění se systém kontroly skrze nezávislé rady volené parlamentem.

Velká hysterie panuje kolem útoku na „politické“ neziskovky. Opět záleží na provedení. Bude-li kabinet zkoušet definovat, co se tím míní, a odstřihávat od veřejných peněz prostě ty, které nemá rád, půjde o průšvih. Morální i právní. 

Standardní přístup je takový, že se zákonem zavede status veřejné prospěšnosti. Ten získají jen ty nevládní organizace, jež pomáhají konkrétním lidem a umějí to doložit. Nikdo jiný dotace nedostane a pojede si „za své“.

Největší průšvih hrozí novému kabinetu ze strany SPD. Která začala střečkovat od okamžiku, kdy se vláda přihlásila k muniční iniciativě, postavila se za Ukrajinu a odsoudila Rusko jako agresora. V té chvíli se lidé Tomio Okamury dostali pod obrovský tlak voličů, kteří jim dali hlas právě proto, že čekali příklon ke Kremlu. 

Co s tím? Když se ztotožní s linií vlastního kabinetu, hrozí jim odchod příznivců. Pokud půjdou proti ní, způsobí jí (přinejmenším) strašlivou ostudu.

Tady je ve hře několik možností: SPD by mohla přestat téma Rusko otevírat, i přes riziko ztráty voličů. Nebo by jí mohl dát premiér najevo, že když proruské propagandy nenechá, vyhodí ji z vlády.

Třetí – a nehorší – variantou je, že kampaň za zájmy Vladimíra Putina potrvá dál a Andrej Babiš se to bude snažit nějak ustát. Pak nezbývá než se spolehnout na tlak občanů, kteří dají ANO masovými vystoupeními jasně najevo, že za to zaplatí vysokou cenu.

V takovém případě by se měla probrat opozice a kromě kritiky nabídnout pozitivní východisko – třeba ve formě tolerance menšinového kabinetu. Kdyby ho Babiš odmítl, zůstal by Černý Petr v ruce jemu. 

V každém případě je absurdní, aby v zemi, kde na straně Moskvy stojí nejvýš patnáct procent občanů, měl Putin zastání přímo ve vládní koalici. Nemůžeme mást spojence tím, že premiér vystupuje prozápadně a předseda Sněmovny prorusky.

Co se týká imunity, to asi nakonec nevzbudí až tak velkou (či lépe řečeno dlouhodobou) pozornost. Na to trvá trestní stíhání Babiše už příliš dlouho a plakát s chirurgem, za nějž je obviněn Okamura, není žádná „velká pecka“. 

Něco jiného je případná „válka s EU“ kvůli střetu zájmů. Nevíme, zda na ni dojde – ale kdyby ano, rovněž by byly na místě protesty občanské společnosti. Protože tohle by nám mohlo hodně uškodit. Jak co se týká pověsti, tak i finančně.

Když to shrnu: Nemyslím si, že Babišův kabinet způsobí hospodářskou katastrofu. Jistě, nejspíše zvýší deficity. Ale co se týká erudice, rozhodně nebude slabší než ten Fialův.

Horší to je s nezávislostí úředníků a médií, s dopady potenciálně nadále trvajícího střetu zájmů premiéra a samozřejmě s onou „ruskou stopou“. Na to vše bychom si měli dát pozor. A když na to přijde, být připraveni masově vyjádřit svůj nesouhlas.

Nepochybně nový kabinet přináší řadu problémů, které ten minulý netížily. To představuje riziko docela velkých průšvihů. Ne však jistotu. Za prvé záleží na tom, co opravdu vláda udělá; za druhé se mohou projevit lidé; za třetí pořád máme opozici. 

Ultimátní hrozbou je kremelská propaganda šířená z vládních lavic. Nicméně – i kdyby bylo nejhůř, nevěřím, že se v tom dostaneme na pozici Maďarska a Slovenska. Babiš je jiný než Orbán a Fico, záleží mu na pověsti, kterou má mezi západními lídry.

Věřím, že podobu zahraniční politiky určí on a že SPD na ni nebude mít vůbec žádný významný vliv. A pokud by navíc musel čelit odporu občanské společnosti, nechtělo by se mu jít čelně proti takovému tlaku.

Ještě je nutno zmínit jednu věc. Minulé dva měsíce se vedl velký spor o Filipa Turka, což nakonec škodilo jemu samotnému a rovněž Motoristům i celé vládě. Lze ovšem čekat, že – poté, co se stal vládním zmocněnec pro Green Deal – tato aférka postupně vymizí a nebude dál otravovat veřejnou debatu a tížit kabinet.

Sečteno a podtrženo: Správa země se nezhorší. Jen bude levicovější, ale ne zas tak zásadně. A ani zahraniční politika se neotočí o sto osmdesát stupňů. 

Asi se na to někdy bude blbě koukat, ale víceméně půjde „jen“ o špatný estetický dojem. Nejsme ani Slovensko, ani Maďarsko. A premiér nemá náturu jako tamní lídři.

Poslední otázka zní: vydrží koalice ANO, SPD a Motoristé ve stejné sestavě celé čtyři roky? V průzkumu STEM pro CNN Prima News se 37 procent respondentů vyjádřilo, že vláda zůstane po celé čtyři roky stabilní a bude se potýkat nanejvýš s běžnými změnami v čele jednotlivých ministerstev. Ovšem plných 48 procent dotázaných míní, že kabinet bude mít „značné potíže“.

Co by mnoho Babišovu sestavu rozbít? Nejspíše hádky o rozpočet a o Rusko. Když se totiž Motoristé a SPD podřídí dominantnímu ANO, tedy se budou zvyšovat rozpočtové deficity a zůstane zachována prozápadní orientace zahraniční a bezpečnostní politiky, hrozí jim ztráta elektorátu, neboť jde o zásadní body jejich programu. Potenciál k rozpadu zde tedy je.

Možná sázkové kanceláře vypíší kurs, jak dlouho zůstane Babišova sestava kompletní. Jak byste si tipli vy?

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.