KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | Od rozhodnutí vlády jmenovat do funkce nejvyšší státní zástupkyně Lenku Bradáčovou uplynuly pouhé dva týdny. Tomu, kdo ji nyní pozorně poslouchal, už musí být zřejmé, co to bude znamenat pro trestní politiku státu. A bohužel i pro politiku obecně.
„Žádný slušný člověk se státního zastupitelství nemusí bát,“ prohlásila Lenka Bradáčová hned po rozhodnutí vlády.
Tahle věta přitom vystihuje problém, který by s jejím jmenováním každý slušný člověk měl mít. Proč by se neslušný člověk měl, propánajána, bát státního zastupitelství? I slušný člověk přece může spáchat trestný čin a naopak, i neslušný člověk může dodržovat zákony.
Státní zastupitelství tu přece není a nesmí být od toho, aby hodnotilo, kdo je či není slušný. Když před dvaceti lety tehdejší policejní prezident Jiří Kolář prohlásil, že slušný člověk se nemusí bát odposlechů, vyletěla ODS doslova „z kůže“. Dnes člověka s obdobnými vychovatelskými názory jmenuje rovnou nejvyšší státní zástupkyní.
Už před 12 lety jsem napsal první text, v němž jsem upozorňoval, že Lenka Bradáčová je člověk, který funkci státního zástupce vnímá primárně mocensky a skrze trestní řízení chce a bude dělat politiku. Čas a události mi postupně dávaly za pravdu.
Začalo to tím, že si ona a její lidé z tehdejšího vedení Unie státních zástupců sepsali zákon o státním zastupitelství, který by soustavu ještě více uzavřel před jakoukoliv vnější kontrolou. Zároveň by se ustavilo tzv. speciální státní zastupitelství s neomezenou působností zaměřené jen na ty „zájmové“ případy. V podstatě obdoba toho, co známe ze Slovenska, kde vznikla Speciální prokuratura. I tehdy, jako dnes, nebylo pochyb, kdo by se postavil do čela tohoto „speciálu“.
Tenhle zákon, podporovaný tehdy i Pavlem Blažkem, naštěstí neprošel. Nicméně Bradáčová tuto vizi prosazovala v pojetí funkce vrchní státní zástupkyně v Praze. Pražské vrchní státní zastupitelství se tak stalo mocenským hráčem se specializací na mediálně a politicky zájmové případy a vrchní státní zástupkyně poskočila do žebříčků nejvlivnějších lidí v této zemi.
Případy dozorované Bradáčovou či jejími lidmi byly vždy aktivně mediálně prezentovány a provázely je téměř bez výjimky také úniky do médií. Ty logicky vytvářely pro orgány činné v trestním řízení pozitivní atmosféru, v níž bylo veřejnosti zřejmé, kdo je padouch a kdo hrdina.
A tak přestože často skončily po mnoha letech u soudu neslavně, lidé si pamatovali jen tvář Lenky Bradáčové a příslib toho, že s těmi padouchy zatočí. Jak to opravdu skončilo, už totiž zajímalo jen fajnšmekry. A pokud na tyto případy vůbec byla Bradáčová dotazována v rozhovorech, které si pečlivě vybírá, odůvodnila to pochybením soudů.
Tváří v tvář blížící se volební kampani si to prostě s Lenkou Bradáčovou a jejím mediálním zázemím rozházet nechcete.
„Ona na tom Nejvyšším státním zastupitelství v Brně nebude mít tolik moci,“ byl poslední argument politiků ODS, včetně ministra Blažka, když jsem se jich na záměr se jmenováním Bradáčové nejvyšší státní zástupkyní v průběhu minulého roku ptal.
Opírali to zčásti o věcný argument, že jako nejvyšší státní zástupkyně nebude mít přímý vliv na vyšetřování případů, protože existují vrchní státní zastupitelství. A zčásti o víru v to, že přece bude dodržovat formální pravidla.
Vzhledem k tomu, že ještě hned na vládě po svém jmenování Bradáčová prohlásila, že chce zrušit obě vrchní státní zastupitelství, udělala z těchto lidí buď hlupáky, anebo lháře. Nemluvě o tom, že se jedná o čistě politickou agendu a státním zástupcům nepřísluší politikům takto direktivně sdělovat, jak má vypadat struktura státního zastupitelství.
Bradáčová tento svůj záměr odůvodnila tím, že už před těmi dvanácti lety se to Pavlovi Zemanovi skoro podařilo. A tak nevidí důvod, aby to úplně jiná politická reprezentace neschválila nyní, když to přece prosazuje ona.
Mimochodem, pokud někde je ve státním zastupitelství a v justici problém, na kterém se shodne odborná veřejnost, nejsou to vrchní soudy a státní zastupitelství, ale ty malé, okresní.
Zrušením obou vrchních státních zastupitelství však Bradáčová získá na nejvyšším státním zastupitelství právě tu moc, kterou by tam jinak formálně postrádala. V takovém případě bude totiž z Brna vykonávat dohled nad všemi osmi kraji a mít tak přehled o všem, co se v této zemi v trestním řízení šustne.
Myslím, že místo Cattaniho tady máme Johna Edgara Hoovera (první a nejdéle sloužící ředitel americké agentury FBI, pozn. red.) v plné parádě.
A argument, že změnu zákona během těch sedmi let stejně nestihne prosadit, jen prokazuje neznalost mentality drtivé většiny státních zástupců: s pověstí, kterou Bradáčová mezi nimi má, se budou od prvního dne předhánět v tom, aby vyhověli i jen neformálním dotazům na jednotlivé případy, pokud paní nejvyšší vyjádří zájem.
Ještě jeden bod z politického programu Lenky Bradáčové je třeba zmínit: ona totiž v podstatě odpískala záměr ODS liberalizovat trestní politiku. Na semináři k návrhu novely trestního zákona a trestního řádu, který se konal tento týden v Poslanecké sněmovně, totiž vyjádřila skepsi jak vůči většímu ukládání peněžitých trestů, tak k opuštění zásady „v pochybnostech žaluj“, což jsou dvě klíčové věci návrhu.
Je ovšem férové říci, že ona se těmito názory nikdy netajila. Ale je opět na místě vyjádřit údiv nad tím, že na její jmenování kývla vláda při znalosti jejích názorů jednomyslně.
Tady znovu musíme ocenit technologa moci Pavla Blažka, který Lenku Bradáčovou na jednání vlády o jejím jmenování přizval, aby byla osobně přítomna. Dokážu si totiž docela dobře představit, že i tohle zcela jistě přispělo k té jednomyslnosti rozhodnutí. Tváří v tvář blížící se volební kampani si to prostě s Lenkou Bradáčovou a jejím mediálním zázemím rozházet nechcete.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
