GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Odborný web Mediář ve čtvrtek ukázal, že si Česká televize z televizních poplatků platila lobbistu, jehož úkolem bylo u politiků vyjednat jejich zvýšení. Veřejnoprávní médium se tím poměrně výrazně odklání od svého hlavního úkolu, tedy vyrábět a distribuovat obsah.
Kdo platí televizní poplatky, žije nejspíš v naivní představě, že jeho peníze jdou především na výrobu a šíření veřejnoprávního obsahu. Což má být hlavní úkol České televize. Jak se však ukazuje, v nabobtnalé instituci s téměř osmimiliardovým rozpočtem, který by mimochodem ČT mohlo závidět leckteré ministerstvo, peníze často míří do zcela nečekaných zákoutí.
Jedním z nich je placení lobbisty, který měl České televizi prosadit zvýšení televizních poplatků v rámci takzvané velké mediální novely. Ve čtvrtečním textu o tom informuje web Mediář s tím, že tímto lobbistou byl podle nedávno odvolaného ředitele Jana Součka mediální manažer Martin Mrnka. „Jeho role byla čistě lobbistická směrem k poslancům, senátorům a komerčním televizím,“ shrnuje Mrnkovu práci pro ČT Mediář.
Že bylo v bytostném zájmu České televize jako instituce, aby jí politici televizní poplatky po téměř dvaceti letech zvýšili, je pochopitelné. Forma však už nikoliv. Pokud chtěla ČT ovlivňovat debatu, měla tuto možnost u kulatých stolů – z odborného pohledu a s využitím interních kapacit.
Těžko však ospravedlnit to, že se veřejnoprávní instituce snažila veřejnou debatu za (sic!) peníze koncesionářů významně ovlivňovat najmutím lobbisty pro vyjednávání s politiky nebo interními kampaněmi, které vzbudily poměrně negativní pozornost.
Podobným paradoxem jako najatý lobbista je i další neřest, které se veřejnoprávní média poměrně pravidelně dopouštějí – promování vybraných článků a televizních a rozhlasových reportáží na masových sociálních sítích jako je Facebook.
Divák či posluchač (této praxe se rád dopouští právě Český rozhlas) tím dostává dokonce dvojí jobovku: Zaprvé jeho poplatky na „veřejnoprávno“ míří do kasy velkých firem, jako je Meta, u kterých si veřejnoprávní média sponzorování příspěvků platí.
Za druhé jde o direkt tuzemským soukromým médiím, která musejí soutěžit s veřejnoprávním obsahem, navíc ještě podpořeným inzertními kampaněmi.
Veřejnoprávní média jsou jedním z kamenů demokracie, ale ČT vyrostla v obrovský moloch, kde se peníze vydávají na naprosté zhůvěřilosti.
Upřímně řečeno, nemám České televizi její (nakonec úspěšnou) snahu o zvýšení poplatků příliš za zlé. Média veřejné služby jsou jedním z kamenů demokracie a je dobře, že se o ně staráme. Na druhé straně je zřejmé, že ČT v průběhu let vyrostla v obrovský moloch, kde se peníze poplatníků vydávají na naprosté zhůvěřilosti typu lobbistů či reklam na sociálních sítích. A to jsou jen věci, které jsou nyní na očích.
Když už tu tedy máme silná veřejnoprávní média se šesti (a v případě ČRo 26) stanicemi, několikamiliardovým výrobním úkolem, několika tisíci zaměstnanci a spolupracovníky a programem, který z fleku konkuruje komerčním médiím, pak to poslední, co bychom měli umožnit, je důsledná kontrola této instituce.
O tom, že by té kontroly byla schopná například Rada České televize, nemám příliš iluzí – z vývoje v posledních letech je zřejmé, že tam často zasedají poměrně nekompetentní osobnosti.
Měli bychom však umožnit minimálně to, aby Českou televizi a Český rozhlas mohl kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad. Tato legislativa je nyní na stole – tak snad si proti ní Česká televize zase nezaplatí nějakého lobbistu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
