KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Dnes v Istanbulu probíhá další kolo rusko-amerických jednání, Ukrajina na programu ale podle amerického ministerstva zahraničí nebude. Zdá se, že ukončení války opět uvázlo na mrtvém bodě. Kyjev sice v březnu souhlasil s americkým návrhem na třicetidenní příměří, Moskva si ale stanovila dodatečné podmínky a pokračuje v ofenzivě. Jak by mohl rusko-ukrajinský konflikt skončit a který z možných scénářů je pro Evropu černou noční můrou?
Scénář č. 1: noční můra Evropy (a Ukrajiny)
Spojené státy na konci mírových jednání unilaterálně uzavřou takovou dohodu, která je pro Rusko v té či oné formě výhodná, zatímco Ukrajina ji odmítá jako nepřijatelnou.
Námitky prezidenta Zelenského Washington ignoruje a snahy nalézt oporu u evropských zemí nenacházejí kladnou odezvu, protože mezi evropskými státy není dostatek vůle Ukrajinu podporovat. Nejde jen o selhání evropských lídrů, ale o širší proces poklesu ochoty obyvatel vynakládat prostředky na obranu Ukrajiny.
Prezident Zelensky je nucen podepsat de facto kapitulaci a následně rezignuje, aby byl nahrazen někým, kdo je při jednání s USA a Ruskem „vděčnější“.
Rusové (dříve či později) zaberou celý levý břeh Dněpru, který prohlásí za součást Ruské federace. V pravé části je vyhlášen něco na způsob protektorátu, který je zcela pod vlivem a kontrolou Ruska.
Zbytku Evropy nezbývá nic jiného než tento „deal“ přijmout, protože NATO (bez USA) je v té či oné formě nefunkční a EU ve vojensko-bezpečnostní oblasti nemá co nabídnout.
Scénář č. 2: zamrzlý konflikt
Jednání mezi USA a Ruskem (a Ukrajinou) jsou završena podél existující frontové linie. Rusko tak získává vše, co doposud zabralo, včetně Krymu a celého Donbasu, ale ne více. Ukrajině je zakázáno usilovat o členství v EU a NATO a bezpečnostní garance pro „okleštěnou“ zemi nejsou žádné, nebo jen velmi vágní.
Jediný ústupkem ze strany Ruska je to, že nezíská celé oblasti z okupovaných území Ukrajiny. Pro prezidenta Trumpa to je důkaz, že na Rusko je spolehnutí, čímž angažovanost USA v ukrajinské válce končí, nebereme-li v potaz ekonomické aktivity.
Státy EU, resp. NATO bez USA se přinejmenším pokusí nahradit absenci americké materiální, finanční a humanitární pomoci, nicméně to se – navzdory dobře míněné snaze vybraných zemí – nedaří. Na Ukrajinu jsou sice vyslány mezinárodní mírové jednotky, ale bez evropské, potažmo západní účasti, neboť přítomnost jednotek NATO na Ukrajině Rusko nestrpí.
Mandát mírových jednotek je slabý (něco ve smyslu „modrých přileb“ OSN) a jejich počet natolik nízký, že dříve či později válka znovu propukne. Jakmile se tak stane, prezident Trump se shodne s Vladimirem Putinem, že hlavním viníkem obnovení bojů je Ukrajina, ať už bude prezidentem Volodymyr Zelenskyj, či kdokoli jiný.
Ukrajinci se dál brání ruské agresi, ovšem jen s tím, co jim poskytují ty země, které Rusko nadále vnímají jako agresora. Rusové, navzdory ztrátám, postupují na bojišti a konflikt zuří dál.
Scénář č. 3: stabilizace a jednání o míru
Na počátku mírových jednání je dohoda o příměří, na jejímž dodržování mají všechny strany zájem, i když ne všem její obsah vyhovuje v každém bodu. Ukrajina se (neochotně) vzdává asi 20 % území, které tak jako tak okupuje Rusko, ale politicky zůstane svobodnou a nezávislou zemí.
Členství Ukrajiny v EU je jen otázkou času, resp. schopnosti Ukrajinců zvládnout kritéria pro vstup. Členství v NATO je zemi zapovězeno, nicméně oproštěna od bezpečnostních garancí nezůstane.
Obava z ruské agresivity (tolerované či dokonce tiše podporované z USA) je natolik stimulující, že dojde k rozmístění jednotek „koalice ochotných“. Jejich jádro tvoří evropské země nebo takové, které sdílejí podobné hodnotové ukotvení. Kontingent disponuje silným mandátem a vojáků je dost na to, aby dokázali vůči Rusku vytvořit efektivní odstrašující sílu.
V Moskvě (ať už bude u moci kdokoli) si uvědomí, že pokračovat v agresi proti Ukrajině se v důsledku vojenské jednoty koalice ochotných a jejich ochoty znovu zavést silné sankce, nevyplatí. Příměří se ukáže veskrze stabilní natolik, že postupně přeroste v jednání o mírové smlouvě.
Scénář č. 4: konec dobrý, všechno dobré
Donald Trump konečně pochopil, že neutralita a izolace neslouží americkým zájmům. Spojené státy se přihlásí ke svým bezpečnostním garancím a nezpochybnitelnosti článku č. 5 Washingtonské smlouvy (zakládajícího dokumentu NATO), což je optimální scénář pro evropskou bezpečnost.
Obrat v americké zahraniční politice nastal v okamžiku, kdy Donald Trump změnil názor na to, kdo je hlavní překážkou mírových jednání. USA začaly vyvíjet důsledný ekonomický a finanční tlak na Rusko a současně (znovu) podporují Ukrajinu finančně a materiálně, válka tak spěje k rychlému konci.
Ukrajina je přijata do EU i NATO. Rusko ztrácí území, které si nelegálně zabralo na úkor Ukrajiny, a v důsledku vojenské porážky „imploduje“ podobně jako Sovětský svaz na přelomu 80. a 90. let minulého století.
Vladimir Putin je zabit (nebo přinucen rezignovat), protože zahraničněpolitické neúspěchy se ruským carům nikdy neodpouštěly. Naopak Ukrajina vstupem do euro-atlantických struktur výrazně profituje. Evropská bezpečnost získala nový a potřebný impuls: je silnější, soběstačnější a především odolnější.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
