KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Mysleli jste, že můžete posílat balíčky do libovolné unijní země? Tak s tím je konec. Kvůli novému unijnímu nařízení o obalech se musíte registrovat v každé zvlášť. Jako by žádná EU neexistovala… Kdo mohl vymyslet takovou hloupost? A proč s tím souhlasily vlády členských zemí? V Moskvě a v Pekingu musejí slavit…
Norma o zakřivení banánů? Pohoda!
Bruselská byrokracie je terčem mnoha vtipů a nadávek. Tohle však je úplně nová úroveň. Pamatujete na posměšky kvůli normě na zakřivení banánů? Tak ty ve skutečnosti vůbec nebyly namístě. Jednotný předpis k nim je sice dlouhý, ale nahrazuje veškerou národní regulaci. Takže stačí dostát pravidlům v jedné zemi a můžete exportovat do všech ostatních.
Zde na to šli zelení koumáci opačně a přikázali podnikatelům řídit se dle národních pravidel. Podle nového nařízení o obalech a obalových odpadech musí od 12. srpna každý exportér, kdo někam cokoliv posílá, mít razítko z cílové členské země, že plní tamní obalovou legislativu.
Musí se v každé jednotlivé zemi zaregistrovat u tamní mnohdy nově zřízené instituce a pravidelně dokládat informace o obalech – jejich složení, velikost, recyklovatelnost, šarži. A platí to nejen pro výrobce obalů, ale i pro ty, kdo si je u výrobce objednali. Vracíme se snad k Evropě suverénních národů?
Dosud platilo, že zastánci této myšlenky jsou odpůrci integrace a nemají v Bruselu žádné slovo. Ale klimahysterie dokázala zdánlivě nemožné: ti největší zastánci čím dál tužší unifikace se paradoxně stali propagátory nacionalismu, a to v té nejhorší formě.
Jedním z hlavních cílů společenství vždy bylo odstraňovat protekcionismus a umožnit volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, jako by hranice ani neexistovaly. Ostatně takto definuje společný vnitřní trh Maastrichtská smlouva, jíž se založila Evropská unie. Dokud neexistovala, nemohl Brusel vydávat takováto nařízení a tato dohoda je kvůli tomu trnem v oku odpůrcům integrace. Nyní si však její zastánci sami pod sebou řežou větev.
Brčka byla jen nástrojem pomsty
Všechno začalo obligátně. Nějaký zelený mozek napadlo, že prý se v rámci kontinentu „převáží vzduch“, protože obaly jsou zbytečně velké, což klade větší nároky na prostor a zvyšuje množství odpadu. Také, že se používá příliš velké množství jednorázových obalů – fólií, sáčků, vaniček. A není jasné jejich složení.
Už tato starost je nemístná, protože každá firma chce maximalizovat zisk, tedy racionalizuje i svou logistiku, a kromě toho EU je světovým šampionem v recyklaci – spíše se tedy mělo jít cestou vylepšování již fungující cirkulární ekonomiky.
Jenže to se nestalo a přišlo něco horšího než regulace plastových brček. Nejenže se zakazuje určitý druh zboží (obaly, které jsou příliš velké, mají špatné složení, či jsou nevhodně vyrobené), navíc to, co použít smíte, si musíte registrovat v každé zemi zvlášť. Víte, co to znamená pro malou firmu, nebo e-shop? Prostě přestane do řady států dodávat, protože kvůli této byrokracii by se dostala do ztráty.
Co se týká těch brček, lobbisté z organizace Lonely Whale později otevřeně přiznali, že nešlo o snížení objemu odpadu (brčka mají zanedbatelný podíl), ale o to vybrat potřebu, kterou lidé používají denně a skrze její zákaz je donutit brát zelenou ideologii vážně. Tohle je podobné. Ale jak řečeno, má to daleko horší důsledky pro obchod a zákazníky. Tato legislativa se totiž nedá nijak obejít a přizpůsobit se jí bude strašně nákladné.
Obalová legislativa jde proti trhu EU
Jestliže ona již ikonická brčka byla vědomě prosazena s tím, že boj proti nim má „malý přímý environmentální dopad, ale velký komunikační potenciál“, tak v tomto případě platí „malý přímý environmentální dopad, ale velký destrukční potenciál“. Škoda, že nikdo nezkusil tuhle stupiditu zažalovat u Evropského soudního dvora za porušování smluv o Evropské unii, protože jde přímo proti jejím čtyřem základním svobodám zakotveným v Maastrichtské smlouvě.
Při finálním hlasování o obalovém nařízení na Radě ministrů dopravy v prosinci 2024 se proti nepostavil nikdo. Rakousko a Malta se zdržely, zbytek včetně Česka byl pro. Jak daleko jsme se vzdálili od motta během předsednictví Unie za Topolánkovy vlády: „Evropa bez bariér“…
Přitom hlavní předností podnikání v EU je, že se nemusíte zabývat předpisy ve 27 zemích, stačí jim vyhovět doma a okamžitě dělat byznys na půlmiliardovém trhu.
Překážky v obchodu kritizovala i Draghiho zpráva coby jeden z hlavních faktorů brzdící prosperitu a růst v EU. Národní regulace působí jako cla, jež uvaluje jedna země na druhou a to ve výši 45 % na výrobu a 110 % na služby. V důsledku pak je obchodní výměna mezi členy poloviční ve srovnání se státy uvnitř USA. Jenomže bývalý italský premiér kritizoval netarifní omezení uvalovaná jednotlivými vládami a zde je na vině přímo Brusel.
Sucho v nádrži? Motoristé se opět ukázali jako strana, která umí problémy jen vytvářet, ale ne řešit
Platí si snad Moskva lidi v Bruselu?
Proč, proboha, je nařízení napsáno tak blbě, že ho nestačí splnit v domácí zemi? Výmyslům typu nuceného zmenšování bedýnek a hlídání procesu výroby obalů se asi nevyhneme. Ale když už v Bruselu něco takového bastlí, mohli by alespoň brát elementární ohled na cíle evropské integrace? Tedy neničit u toho malé firmy podnikající v oboru, neštvat lidi proti EU a nedávat další argumenty do rukou ruské propagandě, která chce Unii rozbít?
Na závěr si dáme anketu. Autoři nové obalové legislativy a) potřebovali odůvodnit svou existenci, b) jsou zabednění zelení ideologové, c) platí je Rusko (případně Čína), d) od všeho trochu. Co je podle vás správně?
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a dozvíte se o dalších jobovkách z bruselské dílny. Díky.
