Tenisky, basebalky a tlusté černé čáry… Může „efekt“ Grolich spustit lavinu?

Předseda Grolich představil styl. Na obsah si musíme počkat. Nejpozději do roka má být na stole hospodářská strategie včetně „komplexní“ daňové reformy. Tu má připravit statutární místopředseda Benjamin Činčila, nejmladší z celé nastupující garnitury (je ročník 1996). V téhle chvíli jde ale jen o radikálně jinou formu prezentace strany a „marketingovou“ transformaci. Což dokládá i speciální web věnovaný výlučně týmu „noví lidovci“.

Směr, jímž se vydají křesťanští demokraté (mimochodem toto označení jako by se zdálo pro „Grolichovce" tabu) není jasný. Zatím se zvolený předseda snažil především popírat existenci nějakého „konzervativního“ křídla, na druhé straně sám o sobě říká, že není žádný liberál. Je evidentní, že ideovou či „identitární“ debatu nehodlá vůbec vést. Chce vše dělat po svém. Zatím k tomu má prostor daný širokým mandátem (získal 85 % hlasů delegátů).

Dříve či později však na nějakou diskusi o hodnotách určitě dojde. Nemusí to být bojové (alespoň pokud se časem nezačnou cítit konzervativněji uvažující jedinci ostrakizováni). Ostatně už Pavel Bělobrádek, který lidovce dostal zpět do sněmovny, razil před patnácti lety heslo „nejsme stranou pouze pro lidi chodící do kostela. Že navenek nebude KDU-ČSL dávat okatě najevo svou „křesťanskost“, tedy není žádná revoluce. Evoluce však ano.

Jan Grolich mluvil o „tlusté černé čáře“. Říkal to tak razantně, až se někteří delegáti lekli, zda nemá jít o vytlačování konzervativních názorů a členů mimo jakýkoli vliv na reálnou politiku partaje (vylučování kohokoli za názory naopak explicitně odmítl). Nicméně je pravdou, že styl, s nímž přichází, by klidně mohli nasadit Starostové, či Piráti (tedy liberálové), křesťansko demokratický prvek v něm nejen absentuje, ale je dokonce záměrně potlačován.

Podívejme se, jak si Grolich představuje vnějškovou podoby strany, tedy to, jak chce, aby byla vnímána. Zatím nám totiž ani nenabídl nic moc jiného… Jeho nové desatero má podobu pěti bodů, „co nechceme“ a jim odpovídajících antonym „co naopak chceme“. Vcházejí vstříc módním trendům politiky, která opouští tradiční stranictví a jde cestou aktivistických ideologicky nevyhraněných hnutí, kdy je obal často důležitější než výrobek.

Rozhodně u Grolicha forma poráží obsah, alespoň prozatím. Což nakonec u strany, která má dlouhodobě nejlepší a lidmi nejvíce oceňovaný program, ale neumí ho prodat a voliči jí dokonce ani nepřisuzují kompetence ho prosadit, takže dávají hlasy jiným, kteří ho pak realizují, nemusí být nutně na škodu.

Budu se zabývat onou negativní pěticí. Protože ta definuje onu „tlustou černou čáru“ a tímto dost ostrým vymezením se, vypovídá „tým Grolich“ o sobě mnohem víc, než vcelku banálními pozitivními frázemi, jež vám kdejaký markeťák spíchne za pět minut.

Musím se přiznat, že hned první heslo mě totálně zarazilo, protože de facto přejímá falešný narativ, který o lidovcích vytvářejí progresivistické strany a novináři. Ve skutečnosti si KDU-ČSL dává dlouhodobě úzkostlivý pozor, aby nikoho nesoudila, natož aby někomu říkala, jak má a nemá žít (to je vlastní spíše Pirátům). Protože její členové dobře vědí, že narozdíl od ostatních by tohle „černoprdelníkům“ sotva prošlo.

Pokud hledáte toleranci a respekt, pak právě u křesťanských demokratů. Pravda, tohle woke aktivistům nijak nebrání na ně nevybíravě útočit a obviňovat je z toho, co činí sami. Třeba ale chtěl Grolich touto drsnou a v podstatě hluboce nespravedlivou kritikou vlastní partaje otřást veřejným míněním, aby zlomil onen hluboce zažraný předsudek? Jde tedy o taktický manévr? Možná…

S druhým sloganem je to stejné. Rčení „Kam vítr tam plášť“ na KDU-ČSL ani zdaleka nesedí, naopak na české scéně je pořád stranou která se nejvíce drží programu a slibů (byť i její politika podléhá degradaci). Určitě je i zodpovědnější, než mnozí jiní. A pokud by se tím snad myslela údajná ochota „jít s každým“, tohle už bylo tolikrát vyvráceno politologickými analýzami, že to ani nestojí za řeč.

„Pozměňováky bez strategie“ se rovněž hodí na úplně jiné partaje, lidovci patří k těm, kteří své návrhy nejvíce promýšlejí. Vizi, kompetence a priority dávno mají, jen jim nejsou médii a voliči přisuzovány. Nicméně tohle asi už nebylo myšleno tak ostře negativně vůči praxi, ale spíše jako zdůraznění. že tohle není straně vlastní. A berme to tedy jako součástí změny stylu, ne nutně obsahu, tedy coby závazek daleko lépe prodávat vlastní politiku.

Zato další bod mě opět pořádně nadzvedl. Tak nějak v tom cítím ozvěnu Babišovy „žvanírny“ jak se vyjádřil o parlamentu. A právě on celou dobu razí heslo „nekecáme, makáme“. Výsledky nejsou dobré… Že by i Jan Grolich patřil k těm, kteří obdivují jeho „efektivitu“? Takže se vydal na cestu omezování vnitrostranické demokracie ve prospěch „zjednodušení rozhodovacích procesů“?

Výtka o „malých ambicích“ spočívajících v překročení pětiprocentní hranice následovaná odhodláním řídit stát, působí při současných preferencích dvě až tři procenta poněkud velikášský. Ale tohle je v pořádku. K čemu by byl tradiční straně předseda, který nechce vyhrávat volby? Nicméně v této chvíli nesvědčí o možném spektakulárním úspěchu nic jiného, než obrovská energie, s níž se do toho Grolich a spol pustili.

Ano, do hotelu Clarion v Ostravě Vítkovicích vtrhla v pátek ráno černožlutá tsunami. Sebevědomí novému předsedovi ani jeho týmu nechybí. A touha po změnách v partaji tradičně považované za „usedlou“, pokud ne rovnou zápecnickou, byla na tom vidět náramná. Nemylme se ale, obsahovou revoluci spočívající v „otevření“ strany a v její zásadní modernizaci provedl už Pavel Bělobrádek a pokračovali v ní i Marian Jurečka a Marek Výborný.

Po pravdě řečeno, co se týká „hardware“ je v zásadě odpracováno a Grolichovi fakt zbývá vylepšit „software“ a práci „obchodního oddělení“. Ostatně jako stávající hejtman je založen spíše prakticky, na řešení aktuálních problému, není ideologem. Což se mimo jiné projevuje i na jeho názoru, že lidovci mohli ustát koalici se Starosty v roce 2017, kdy nakonec ti druzí práskli dveřmi a šli do voleb sami.

Pokud myslíte, že nástup ne snad přímo liberála, ale pragmatika, který se na svět dívá hodně jinak, než křesťanskodemokratičtí „staří pardálové“ vzbudil nějaký větší odpor, tak se pletete. Nejde jen o samotný jasný výsledek volby, v níž nakonec on ani celé jeho vedení nemělo protikandidáty. Ani v zákulisí nikdo výrazně „nebrbral“. Ostatně Grolich měl podporu tří bývalých předsedů: Bělobrádka, Jurečky, Výborného. A spokojeně se tvářil i ten čtvrtý, Jan Kasal.

Pokud „konzervy“ měly výhrady, šlo maximálně o vyslovení obav, zda Grolichovo vedení všechno zvládne. Ale během velké řady soukromých rozhovorů jsem si nevšiml škodolibosti, přání „čím hůře, tím lépe“, tak vlastní stranám jako ODS či ČSSD. Palce drželi i hodně seniorní bratři a sestry, kteří ostatně zažili tolik změn, že je žádná další neděsí. V podstatě dostal Grolich bianco šek, což podtrhuje i fakt, že si mohl kompletně nadiktovat celé vedení.

Nyní má nejméně rok času, aby se svými spolupracovníky dokázali, co v nich opravdu je. Nedá se čekat, že by mu někdo házel klacky pod nohy, v tomhle lidovci fungují lépe, než jiní (a to přestože mají širokou vnitrostranickou demokracii - nebo právě proto?) Na sjezdu za dva roky bude muset skládat účty. A buď mu spolustraníci rádi prodlouží mandát, nebo do voleb vyšlou na postu lídra někoho jiného.

V téhle chvíli byl Jan Grolich jedinou nadějí KDU-ČSL, na tom se shodli všichni. Bude jí i v roce 2028? To záleží na něm. Vedle tradiční cimbálovky působil jeho tým v basebalkách a teniskách na party jako rapperská kapela. Což budilo mírné pobavení. Zda bude „tvrdit muziku“, poznáme brzo.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.