Indie versus Pákistán: Válka slov, symbolů, nekonečného nepřátelství a kolektivní viny

Když ozbrojení islamisté zaútočili před třemi týdny, v úterý 22. dubna, poblíž Pahalgamu v indickém státě Džammú a Kašmír na turisty, byl to jeden z nejodpornějších teroristických činů, jaké jsme za poslední desetiletí viděli. 

Radikálové si cíleně vybírali muže hinduistického vyznání. Nutili je odříkat islámskou kalímu (muslimské vyznání víry) – a kdo ji neuměl, toho na místě zabili. Mezi oběťmi bylo i několik mužů, kteří zde byli s manželkami na líbánkách. 

Jiní byli nuceni si před popravou sundat kalhoty, aby teroristé zkontrolovali, zda nemají obřízku – pak byli zblízka zastřeleni. Útočníci si s mrtvými těly pořizovali i selfie. 

Těžko se divit, že Indie na něco tak zvráceného odpověděla před několika dny bombardováním pákistánské části Kašmíru i několika další míst. Oznámila, že zasáhla výcviková střediska teroristů, které podle něj Pákistán nebyl schopen nikdy eliminovat. Indové při útoku ale zničili i mešitu. Náhoda to jistě nebyla.

Vláda z pákistánského Islámábádu odpověděla dělostřeleckou palbou. Další kolo letité bitvy o nadvládu nad rozděleným a znásilněným Kašmírem tak probíhá za obav, zda z toho nebude další velká válka dvou zemí, které vlastní jaderné zbraně. 

Dovolím si tvrdit, že velká válka to nebude, ale další ostřelování a střety nelze vyloučit. Stále však panuje velká nejistota a napětí, protože obě strany vystupují daleko bojovněji než za poslední roky, možná i desetiletí.

Spor o Kašmír, který proslul kouzelnými horami, jezery a údolími, je totiž především válkou symbolů, válkou slov a potvrzováním odvěkého nepřátelství mezi Pákistánem a Indií, trvajícím od vzniku těchto samostatných států v roce 1947. 

Všimněme si u toho pozoruhodné věci – nikdo nemluví o části Kašmíru, která se jmenuje Aksai Čin. Ta je okupována Čínou, která tam nastěhovala své lidi a vojáky, a je zřejmé, že si území ponechá. Na Peking si totiž nikdo netroufne. 

Současné předpovědi o nové velké válce mohou být nafouklé – protože podobných krizí, jako je ta stávající, už jsme viděli několik. Indie a Pákistán mnohokrát vedly rozsáhlejší války – v letech 1947, 1965, 1971 a 1999. 

V letech 2016 a 2019 došlo také k přeshraničním střetům, které ale nevyústily ve větší konflikt. Někdy jsou střety omezené, protože panovalo porozumění, že jelikož obě strany vlastní jaderné zbraně, byla by eskalace do totální války velmi nebezpečná. To všem vnucovalo určitou míru kontroly nebo alespoň opatrnosti.

Platí to ale i nadále? Mezinárodní situace se změnila. V minulosti vyvíjely jak na Pákistán, tak na Indii vnější tlak Spojené státy i další země, aby se konflikty v Kašmíru nevymkly kontrole. Jenže nyní tento tlak polevuje, což by mohlo vést ke stupňování napětí. Zejména trumpovská Amerika se rozhodla do podobných konfliktů nevstupovat, leda tak nějakým prohlášením na sociálních sítích.

Následkem toho může napětí rychle eskalovat. A když k tomu dojde, je obtížné přimět obě strany ustoupit a vrátit se tam, kde byly předtím.

Indie tvrdí, že její bombardování Pákistánu bylo odvetou za teroristický útok z minulého měsíce. Pákistán popřel jakoukoli svoji účast na tomto činu. V minulosti se však již mnohokrát objevily důkazy naznačující, že ačkoli pákistánská vláda tyto radikální islamistické skupiny působící na jejím území oficiálně neschválila, existují části pákistánského establishmentu nebo armády, které je podporují – ideologicky i finančně a prostřednictvím jiných forem pomoci. 

Při předchozích teroristických útocích v Indii pocházely zbraně a další vybavení z Pákistánu – například v Bombaji v roce 2008, kdy zde došlo k sérii dvanácti koordinovaných útoků, z nichž nejznámější je ten na luxusní hotel Taj Mahal Palace.

Teď sice neexistují žádné důkazy přímo spojující Pákistán s útokem na turisty v Kašmíru – což ovšem Indii nevadí, ta se rozhodla pro prosazení kolektivní viny. V několika dnech po útoku v jižní části Kašmíru, která je proti indické nadvládě nejodbojnější, zabili Indové několik desítek lidí, zbořili některé domy, vyhnali celé rodiny i jejich sousedy. Přitom nepředložili žádné důkazy o jejich vině. Vinou je, že je někdo Kašmířan a chce samostatnost území.

Pákistán mezitím tvrdí, že útoky v Kašmíru spáchali místní Kašmírci protestující proti indické „okupaci“, nebo že se Pákistánci spontánně chopili akce. Tyto dva postoje se zjevně ale nijak neshodují.

Zbývá tedy zjistit, jak velkou cenu je kterákoli ze stran ochotna zaplatit za další eskalaci napětí. Z ekonomického hlediska je to jedno, neboť mezi Indií a Pákistánem prakticky neexistuje žádný obchod. 

A z hlediska mezinárodní reputace nemá ani jedna strana mnoho co ztratit. Většina států světa se domnívá, že dlouhodobě doutnající konflikt je bilaterální záležitostí, kterou si mají Dillí a Islámábád vyřešit samy.

Hlavním problémem pro obě strany je tedy politická cena, kterou by utrpěly v případě, že by nepodnikly vojenské akce. To by jim doma zlomilo vaz. Proto se střílí a umírají i nevinní civilisté. Je to válka symbolů. A symbolem je být akční a silný.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.