ROZHOVOR JANA MALINY | Je to paradoxní situace. Rusko se snaží tvářit jako technologická velmoc, ale spojit se dnes s Moskvou vyžaduje dvacet minut ladění a hledání funkčních kanálů. „Tohle je nová realita,“ říká přímo z ruské metropole novinář a rusista Jiří Just. V otevřeném a místy až mrazivém rozhovoru pro InfoTalks popisuje zemi, která se dobrovolně vydává „íránskou cestou“, kde se na frontě kupuje internet od nepřítele a kde i propaganda má své jasně dané mantinely, přes které nejede vlak – třeba když přijde řeč na Donalda Trumpa.
Co se dozvíte
Digitální totalita: Proč režim dusí Telegram, na kterém závisí 60 milionů lidí, a nutí je přejít na MAX.
Byznys s nepřítelem: Jak se ruská armáda dostává k terminálům Starlink? Uplatí Ukrajince.
Putinova bublina: Co jsou „rudé desky“, které prezident čte, a proč mu nikdo neřekne celou pravdu.
Vnitřní kruh: Kdo skutečně řídí Rusko? Sergej Lavrov to není. Just jmenuje šedé eminence v pozadí.
Cenzura na vlastní kůži: O čem se nesmí mluvit v ruské televizi a jak fungují „kurátoři“ propagandy.
Rusko se snaží o „ztotalitnění“. Cesta k autonomii vede přes íránský model internetu
Spojit se s tebou nebylo jednoduché, což je paradoxní v době digitálních technologií. Hltám zprávy, že Telegram, který v Rusku denně používá přes 60 milionů lidí výrazně zpomaluje. Údajně už přes něj nejdou posílat přílohy. Co se děje a jak to vnímá ruská společnost?
Ruská společnost to vnímá mimořádně kriticky. Ale začnu od konce – netýká se to jen opozice. Telegram byl sice v roce 2018 terčem útoku Kremlu, ale režim brzy pochopil, že je to platforma pro něj výhodná. Zabydleli se tam prováleční blogeři i propagandisté. Dnes jsou právě tito lidé – kteří často stojí za Putinem – v šoku, protože jim berou jejich hlavní nástroj.
Realita je taková, že Telegram je v Rusku mimořádně zpomalený. Zprávy chodí s velkým zpožděním, přílohy se nedají posílat už od podzimu a volat přes něj nelze od srpna loňského roku. Jsou to zásadní restrikce.
Snaží se tím režim lidi přesunout na kontrolované platformy, jako je MAX?
Má to širší důvody. Jistě, MAX má dnes každý – i já ho musím používat, abych napsal babičce ohledně hlídání syna, protože VPN a obcházení blokací nezvládá. I komunikace se školkou probíhá tam. Ale primárním cílem je vytvoření ruské autonomie. Nejen v geopolitice, ale i v digitálním prostoru. Vladimiru Putinovi a Kremlu jde o to, aby se cítili suverénně.
Rusko se snaží zbavit platforem, kde by mohli působit aktéři schopní narušovat tu jeho „jednotu“. Není to ani tak čínská cesta, jako spíše cesta íránská. Budou povolené určité stránky, a zbytek bude odpojený. Putinovi jde o „suverenizaci“, já tomu říkám „ztotalitnění“. Je to snaha o návrat k sovětskému modelu „kontroly informací a myšlení“.
Starlinky a korupce na frontě: „Rusové si kupují Ukrajince“
Když odhlédneme od civilního života k frontě – na Telegramu si vojáci stěžovali na nefunkčnost Starlinků. Je to téma, které rezonuje i mimo armádu?
Běžných Rusů se Starlink netýká, na území Ruska v hranicích z roku 1991 nikdy nefungoval. Týká se to armády na okupovaných územích Ukrajiny. Rusové terminály nejdříve kradli, pak je začali nakupovat přes třetí země a udělali si z toho byznys. Používali je pro komunikaci i pro ovládání dálkových dronů.
Když proti tomu Elon Musk zasáhl, je to pro ně citelné, ale bojové operace to nezastaví. Pokud se podíváme na mapy z fronty, Rusové postupují navzdory tomu, že je Starlink vypnutý. Našli si cesty. Kupují si terminály od Ukrajinců – vím o případech, kdy za 200 dolarů nebo 20 tisíc hřiven prostě uplatí protistranu. Ruská armáda bude vždy hledat cesty, jak omezení obejít.
Zmínil jsi válečné blogery, takzvané „milblogery“. Často jsou velmi kritičtí k vedení armády, tepou Gerasimova i generální štáb. Jak je možné, že mají takovou autonomii?
To je jen iluze svobody slova. Každý takový kanál, ať už válečný nebo kvazi-opoziční, má svého kurátora z FSB. Vědí přesně, co mohou zveřejnit. Pokud překročí mez, dostanou „za uši“ nebo skončí.
Názorným příkladem je Igor Girkin-Strelkov. Měl svou „kryšu“ (ochranu) v tajných službách, ale jeho kritika přesáhla únosnou mez. Kde je teď? Sedí ve vězení a nemůže ani na frontu. Ruské vězení je hermeticky uzavřené. Pokud se od něj dostaly ven nějaké texty, bylo to jen proto, že to Kreml z nějakého důvodu pustil.

Fronta se hroutí? Ne, to jen Rusům vypnuli internet. Ukrajinci trestají měsíce lží generálního štábu
Putinova bublina a „rudé desky“
Žije Vladimir Putin v iluzi? Je pravda, že nepoužívá internet a informace mu filtruje okolí?
Podle všech informací, včetně vyjádření kremelského mluvčího Dmitrije Peskova, Vladimir Putin skutečně internet nepoužívá. Dostává ony pověstné „rudé desky“ se svodkami informací. Jsou to zprostředkovaná data.
Ale pozor – nemysleme si, že je z toho nešťastný. Putinovi jde o strategické, globální cíle. Je mu víceméně jedno, jestli postup na Ukrajině jde šnečím tempem nebo rychleji. Stačí mu, že postupuje. Cítí se jako vítěz. Má ofenzivní potenciál a to mu stačí k tomu, aby se cítil komfortně. To, že by byl roztrpčený z toho, že obsadil „pouze“ 20 % Ukrajiny, je naše západní iluze. Jemu to v tuto chvíli stačí.
Vnímají lidé v Moskvě nebo Petrohradu, že je země ve válce?
Válku tam vidíte jen tehdy, když ji vidět chcete. Jistě, jsou tam billboardy s náborem do armády a portréty hrdinů. Ale jinak? Město je vyzdobené, kluziště fungují, každý měsíc je nějaký festival. V roce 2014 byly po městě stánky vybírající pomoc pro Donbas. Dnes tu nic takového není.
Lidem televize říká, že Rusko vítězí. Proč by se tedy měli válkou trápit? Ano, zdražuje se, a to hodně. Ale v obchodech je všechno. Můžete si koupit parmazán – sice ruské výroby a hnusnější, ale je tam. Můžete si koupit nejnovější iPhone, i když stojí „raketu“.
Sankce? Běžný Rus přijde do obchodu a vidí plné regály. Lidé žijí v bublině, kde se zdánlivě nic nezměnilo. Válka se dotýká chudých regionů, odkud pochází většina vojáků – ale v Moskvě nebo Petrohradě je „iluze normálnosti“ dokonalá.
Zákulisí ruské propagandy: O čem se mlčí
Ty jsi známý tím, že chodíš do ruských diskusních pořadů, které jsou často čistou propagandou. Jak to probíhá? Dostáváš v zákulisí instrukce, co smíš a nesmíš říkat?
Já tam hraji roli toho „západňáka“, který vnáší jiný pohled. Dělám to proto, abych se dostal k informacím a kontaktům, ke kterým bych se jinak nedostal. Třeba teď píšu text o carském zlatu a kontakt na experta jsem získal právě díky těmto kanálům.
Ale ta „kontrola“ tam je. Jeden ze zákazů byl velmi pikantní. Nedávno jsme byli v jedné show a tématem byl Jeffrey Epstein. Dostali jsme striktní zákaz – a opravdu důrazný – nejen spojovat Epsteina s Ruskem, ale hlavně jakkoli zmiňovat Donalda Trumpa v kontextu Epsteinových spisů.
O tom se nesmělo padnout ani slovo. Trump je pro ruskou propagandu stále citlivé téma, určitá naděje, a nechtějí ho pošpinit.
Nebojíš se, že si svojí účastí v těchto pořadech „zadáš s režimem“? Nebo že ti to naopak jednou „spočítají“?
Respektuji kritiku, že tam dělám „šaška“ nebo legitimizuji propagandu. Ale pro mě je to zdroj. Snažím se tam vnášet střízlivý pohled – i když vím, že výsledek je pod kontrolou kurátorů.
A jelikož tu mám tu rodinu, dlouhodobý pobyt, nemohou mě jen tak vyhodit. Navíc nedělám investigativu. Nejsem na frontě. Možná mě vnímají jako neškodného.
Jednou jsem měl problém, když jsem přirovnal ruskou politiku k Žirinovskému. Sebrali mi akreditaci. Vyřešil jsem to tehdy „po rusku“ – velkou lahví Becherovky na ministerstvu zahraničí.
Kdo skutečně řídí Rusko? Lavrov už to není
V poslední době se zdá, že se do popředí vrací Sergej Lavrov. Je to signál nějaké změny?
Lavrov je vykonavatel, ne autor politiky. Je to schopný diplomat, ale přesluhuje – je mu 75 let a má zdravotní potíže. Skutečným architektem zahraniční politiky je Jurij Ušakov, poradce prezidenta. Lavrov pouze realizuje to, co se upeče v Kremlu.
Kdo tedy tvoří to nejužší jádro kolem Putina?
Je to administrativa prezidenta. Sergej Kirijenko donedávna utvářel domácí politiku, Alexej Gromov řídí propagandu a média – jemu jsou podřízeni všichni mluvčí včetně Peskova nebo Zacharovové. Pak jsou tu bratři Kovalčukové, oligarchové a miliardáři, kteří mají na Putina obrovský osobní vliv, stejně jako Arkadij Rotenberg, s nímž Putin vyrůstal.
Putin své okolí mění jen velmi nerad. Je loajální k lidem, které zná desítky let. Proto se u moci drží i lidé jako šéf Rostechu Sergej Čemezov. Ti lidé tvoří uzavřený kruh, do kterého je velmi těžké proniknout.
Nedávno se objevila zpráva o atentátu na „dvojku“ GRU, generála Alexejeva. Myslíš si, že za tím stojí Ukrajinci, nebo je to vnitřní boj?
Vsadil bych si na Ukrajince. Alexejev je mimořádně důležitá figura. Řídil hybridní operace, Wagnerovce, jednotky jako Reduta nebo fotbalové chuligány z Españoly. Je to klíčový muž pro vedení války. Nedává smysl, aby si ho Rusové sami likvidovali.
Co nás čeká v roce 2026? Skončí válka?
Klíčové je, zda skončí agrese. Pokud bude pokračovat, vztahy se Západem se nezlepší. I kdyby válka skončila – třeba tím, že Rusko získá Donbas, což by prezentovalo jako vítězství –, nemyslím si, že dojde k prudkému obratu.
Rusko bude opojeno svým „vítězstvím“ a nebude mít důvod ke kompromisům. Vztahy se mohou normalizovat na bázi obchodu s plynem a ropou, ale na zrušení víz a návrat do roku 2010 zapomeňme.
Pro Vladimira Putina je tato válka existenciální misí. Jde o revanš za rozpad Sovětského svazu, který vnímá jako největší katastrofu.
Jeho cílem je zapsat se do dějin jako ten, kdo tento rozpad zvrátil. A tomuto cíli podřizuje vše.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.











