Když máte za přítele STAN, nepřátele nepotřebujete

Záležitost, kvůli níž v pátek odstoupil ministr Blažek, nabírá rozměrů mediální hysterie. Jako vždy v podobných případech, i zde platí, že čím méně se o celé záležitosti ví, tím silnější prohlášení padají. 

S jistotou toho víme málo: ministr Blažek se nezachoval politicky prozíravě, když přijal dar od člověka odsouzeného za provoz nelegálního internetového tržiště; dále víme, že ministr svou politickou chybu uznal a prakticky okamžitě rezignoval; s velkou mírou pravděpodobnosti víme, že podle všeho jednal v dobré víře, že neusiloval o osobní obohacení a že (alespoň soudě dle vyjádření odborníků) postupoval korektně.

Následovaly očekávatelné reakce. Že téma zvedla opozice, to není žádné překvapení, zejména v případě té, kterou máme v českém parlamentu. 

Bohužel překvapením nebylo ani to, že jako žralok vycítivší krev se do svého koaličního partnera pustilo hnutí STAN – jeho předseda začal hysterii živit a dokonce nevyloučil odchod z vlády. Někteří poslanci, například Josef Flek, dokonce jasně říkali, že by STAN měl odchod z vlády zvážit.

Tomu se nedá říct jinak než naprosté chucpe. Jeden můj velice dobrý kamarád to komentoval soukromě slovy: „Nač chtít nepřátele, když máš takové přátele?“ Bohužel, líp to říct nejde. 

Člověk, který má jen trošku smysl pro čest a přímé jednání, by tak nějak přirozeně očekával, že koaliční partner se zachová jinak než opoziční strana. Minimálně že zachová jistou zdrženlivost ve výrocích. 

Navíc v situaci, kdy silnější koaliční partner, zde tedy v osobě premiéra, až kavalírsky přistupoval k jejich vlastním selháním: tím zdaleka nemám na mysli jen nechvalně proslulý Dozimetr, ale především výkony ministrů za STAN, včetně předsedy Rakušana. Jenže STAN je bohužel skutečně synonymem pro podraz a pokrytectví.

Snad by šlo věřit i tomu, že roli hraje jistá žárlivost. Ministr Blažek toho za uplynulé funkční období dokázal víc než všichni ministři STAN dohromady. To ale není tak úplně překvapivé. Kompenzovat vlastní neschopnost tím, že se člověk postaví do role morálního majáku, je bohužel v lidských dějinách docela časté. U STAN je navíc ten problém, že tohle je jediný jejich modus vivendi.

Takzvaná „hnutí“ vznikla v opozici k tradičním stranám ve snaze realizovat myšlenku „nepolitické politiky“, nebo prostě být jiná. Ve skutečnosti pak jen přispěla k rozvrácení politického systému a k marasmu dnešní doby. STAN se svou ideovou vyprahlostí je toho nejlepším příkladem. 

Je v tom jistá ironie: od tradičních stran, od nichž se tolik chtěla odlišit, přejala hnutí typu STAN technologii moci a dovedla ji do cynického rozměru.

Bohužel tato technologie je jediné, co jim zůstalo. Protože nemají žádné skutečné ideové ukotvení (přejímání woke ideologie pomiňme jako povrchní a nedostatečné), musí v nezastavitelné spirále dál šroubovat svou touhu po moci. Ta přestává být prostředkem a stává se cílem.

Kolegové z Jihočeské univerzity vzpomínají na dobu, kdy studovali společně s dnešním předsedou STANu Vítem Rakušanem. Mladého studenta, který právě nastoupil, nikdo neznal, on však vzápětí polepil fakultu svými plakáty a heslem „Volte Rakušana do senátu“.

Nikdo ho neznal, on sám poměry na fakultě znát nemohl, ale věděl jasně, že chce sedět v senátu. Stejné je to se STANem teď: nevíme, jak jsou názorově ukotveni, zato jen víme, že chtějí moc a chtějí ji získat každým způsobem, přičemž podrazit partnera je ten nejoblíbenější.

Svou zkušenost s podrazáckými metodami STANu mají prakticky už všichni, kdo se s nimi dali do holportu: KDU-ČSL, TOP 09, naposledy Piráti. Teď totéž v pozici koaličního partnera zakusilo SPOLU. 

Možná se pan Rakušan a spol. domnívá, že mu to přinese nové voliče na úkor koalice. Je bohužel taky dost dobře možné, že to jen další voliče odradí. A zajímavé bude sledovat, jestli se mu budou křivit ústa, až zas někdy pronese něco o hodnotách. No, asi nebudou.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.