Od ponorky v Indickém oceánu po balistickou raketu nad Tureckem: Nejšílenější premiéry konfliktu s Íránem

Než jedné ze stran dojdou střely (a doufejme, že to budou ty patřící odpornému režimu ajatolláhů), pojďme se na některé zlomové momenty tohoto týdne podívat s chladnou hlavou. Zde jsou historická prvenství z bojiště, o kterých se tolik nemluví.

Když se podíváte na moderní námořní válku, většinou jde o přehlídku protilodních střel odpalovaných na desítky či více kilometrů. O to větší šok přišel 4. března z mezinárodních vod Indického oceánu poblíž Srí Lanky. Americká útočná ponorka (pravděpodobně třídy Virginia) si tam vyhlédla íránskou fregatu IRIS Dena. K její eliminaci stačilo jediné těžké torpédo Mk 48. Následovala masivní exploze a íránské plavidlo šlo s více než osmdesáti námořníky ke dnu.

Americký ministr obrany Pete Hegseth na tiskové konferenci neskrýval razanci tohoto kroku, když zmínil, že jde o „první potopení nepřátelské lodi torpédem od druhé světové války“.

Zde je ovšem nutné pana ministra z analytického hlediska mírně korigovat. V historickém kontextu už po druhé světové válce ponorky úřadovaly – v roce 1971 potopila pákistánská ponorka indickou fregatu a v roce 1982 poslali Britové na dno argentinský křižník Belgrano (válka o Falklandy. 

Pokud se ale bavíme výhradně o americkém námořnictvu, Hegseth má naprostou pravdu. Od srpna 1945 americká ponorka v ostrém boji torpédo úspěšně nepoužila.

Když konstruktéři navrhovali letoun 5. generace F-35 Lightning II, stvořili létající superpočítač určený primárně k nepozorovanému pronikání obranou a ničení pozemních cílů. Klasické vzdušné souboje s nepřátelskými letadly – takzvané dogfighty – se považovaly za sekundární úkol. Začátkem března ale izraelská modifikace tohoto stroje, F-35I „Adir“, definitivně ukázala, že i v této disciplíně umí být smrtící.

Přímo nad Teheránem si izraelský pilot vzal na mušku íránský bojový a výcvikový letoun Jak-130 ruské výroby. Zvukový záznam z kokpitu uvolněný velením IDF mluví za vše: „Dokončeno, cíl je zničen, pokračuji v úderu.“

Jde o historicky vůbec první potvrzený sestřel pilotovaného letounu stíhačkou F-35 (dosud měla na kontě „jen“ drony). A pro izraelské letectvo (IAF) to znamená ještě jednu velkou premiéru: první vzdušný souboj s pilotovaným protivníkem po téměř čtyřech dekádách. Od konce 80. let, kdy izraelští stíhači naposledy posílali k zemi syrské stroje, k podobnému střetu zkrátka nedošlo.

Stíhací bombardér F-15 si do března 2026 držel naprosto šílenou statistiku. Na svém kontě měl více než 100 sestřelů ku nule ztrát. Žádný nepřátelský letoun ho nikdy v historii nedokázal poslat k zemi. A můžeme být v klidu – nepřátelskému letounu se to nepodařilo ani tentokrát. Přesto Američané o tři tyto legendární stroje (verze F-15E Strike Eagle) nad Kuvajtem přišli.

Úřadovala totiž „mlha války“ v té nejtragičtější podobě: přátelská palba. Během masivních, chaotických íránských dronových a raketových útoků vyhodnotila kuvajtská protivzdušná obrana (patrně domovské stíhačky F/A-18) vracející se americké stroje chybně jako hrozbu. Všech šest amerických pilotů se naštěstí stihlo bez zranění katapultovat.

Íránská propaganda z incidentu okamžitě zkusila uplést své „velké vítězství“, ale fakta se ohnout nedají. Nesmrtelnost F-15 v boji s nepřítelem trvá. Chaos moderního bojiště přesyceného drony si ovšem vybral svou daň na straně spojenců a jde o vůbec první historickou ztrátu F-15 způsobenou zásahem z jiného leteckého/protivzdušného prostředku.

Dlouho se mělo za to, že Írán se omezí na útoky v bezprostředním okolí Izraele a Perského zálivu. V prvních březnových dnech ale Teherán překročil červenou linii, která konflikt geograficky posunula na zcela novou úroveň. Íránský sebevražedný dron rodiny Šáhed zasáhl ranvej a hangár britské letecké základny RAF Akrotiri.

Zde je potřeba být geograficky a právně přesný: Akrotiri je sice suverénním zámořským vojenským územím Velké Británie, geograficky se však nachází na Kypru – ostrovním státě a plnohodnotném členovi Evropské unie.

Přestože dron (oficiálně sice připsaný proxy silám Hizballáhu, ale experty jednoznačně identifikovaný jako íránský úder) způsobil jen omezené materiální škody a nikoho nezabil, politický dopad je obrovský. Jde o první útok třetí mocnosti na kyperské území od turecké invaze v roce 1974 a historicky první přímý zásah evropského vojenského zařízení íránskými zbraněmi v tomto konfliktu.

Londýn i Nikósie si okamžitě uvědomily, že sranda skončila, a začaly posilovat protivzdušnou obranu o francouzské a řecké systémy. Evropský kontinent byl zatažen do hry.

Když se válčí na Blízkém východě, Ankara obvykle hraje složitou diplomatickou hru na všechny strany, aby z toho vyšla co nejlépe. 4. března ale válka doslova zaklepala na dveře Severoatlantické aliance a Turecko se stalo přímým aktérem. Íránská balistická raketa proletěla vzdušným prostorem Iráku a Sýrie a nezadržitelně si to mířila k tureckým hranicím.

Došlo k vůbec prvnímu případu v historii, kdy se členský stát NATO stal cílem (byť se Írán dušuje, že střela byla jen „odkloněna“) íránské balistické zbraně. Naštěstí zaúřadoval alianční štít. Americká válečná loď operující ve východním Středomoří raketu včas detekovala a sestřelila ji ještě předtím, než mohla napáchat reálné škody. Trosky však už dopadly na tureckou půdu.

Ačkoliv Ankara neaktivovala článek 4 ani 5 Washingtonské smlouvy, útok ostře odsoudila. Pro Alianci je to precedent jako hrom. Válka s islámskou republikou totiž právě prokázala, že se neodehrává jen „kdesi daleko v poušti“, ale odehrává se doslova na hranicích našeho vlastního obranného prostoru.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.