Vesnice roku bez vody. Kruh zaspal dobu, teď ho vodovod vyjde na čtvrt miliardy

„I s domovními přípojkami vyjde podle současného odhadu vybudování vodovodu, kanalizace a čistírny odpadních vod asi na 250 milionů korun,“ říká mi na obecním úřadě Jiří Sedláček, který Kruh vede nepřetržitě od roku 2010. V přepočtu na 515 obyvatel jde o téměř půl milionu korun na hlavu.

Jako nezávislý kandidát by chtěl Sedláček ve funkci pokračovat i po letošních volbách a dotáhnout projekt, který prosazuje od roku 2018. Nabízí se ale nepříjemná otázka: proč obec začala tak zásadní problém vážně řešit až po osmi letech jeho starostování? Zvlášť když v předchozích letech proudily do výstavby vodovodů a kanalizací miliardy korun z evropských i národních dotačních programů a stavební náklady byly výrazně nižší než dnes.

„Lidé tady obecně nemají moc zájem o správu obce a minulé vedení Kruhu v tom také nebylo příliš iniciativní,“ krčí rameny starosta. Jenže po šestnácti letech ve funkci už nelze dnešní stav přičítat pouze jeho předchůdcům. Část období, během něhož Kruh promarnil příležitost řešit vodu dříve, jde nevyhnutelně i za současným vedením.

Vedle turisticky exponovaných míst je český venkov z velké části tvořen obcemi, kde se prostě žije – bez velkých atrakcí a bez davů návštěvníků. Typickým příkladem je Kruh u Jilemnice. Do krkonošských středisek je coby kamenem dohodil, stejně jako na druhou stranu do Českého ráje, obec ale leží stranou frekventovaných silničních tahů. Prostě typická česká vesnice, o níž většina země skoro neví, ale která čas od času přece jen pronikne do celostátních médií.

Důvodů je překvapivě dost. Je tu charismatický sedlák Pavel Janata, jehož rod hospodaří v kraji po staletí, a známé Subtropické zahradnictví Kruh, které funguje už od roku 1976 a své rostliny rozesílá po celé republice. Je tu také pozdně barokní Tuláčkův statek, dnes využívaný Fakultou architektury ČVUT, a místní kino spojené s Ondřejem Šírem – zapáleným kinařem, který s promítáním v Kruhu začínal už jako teenager a později se stal výraznou osobností českého kinařského prostředí.

A pak jsou tu příběhy poněkud bizarnější. Chalupu má v Kruhu také ekologistický aktivista známý pod přezdívkou Kulbába, který proslul mimo jiné bojem proti trampským tábořištím. Břeh Kružského potoka u jeho nemovitosti je přitom zpevněn vyřazenými železničními pražci – tedy materiálem, o jehož toxicitě sám v minulosti ostře psal na sociálních sítích. Laboratorní rozbory vzorků odebraných experty přímo z těchto pražců navíc podle dříve zveřejněných informací prokázaly mnohonásobné překročení limitů některých toxických látek. V obci, která sama řeší zásadní problém s vodou, jde o mimořádně pikantní paradox.

V táhlé údolní obci rozložené na obou březích Kružského potoka žije 515 obyvatel. Jejich průměrný věk lehce přesahuje 45 let, tedy zhruba o tři roky celostátní průměr. Základní školu už Kruh nemá a děti dojíždějí do sousedních Roztok, na druhou stranu tu stále funguje dnes už téměř venkovská rarita – kino. K tomu obchod a koupaliště, jejichž provoz obec spolu s kinem dotuje.

Letošní komunální volby zároveň ukazují jednu ze slabin Kruhu: malý zájem místních aktivně se podílet na správě obce. Sedmičlenné zastupitelstvo chce obsadit pouhých devět nezávislých kandidátů. Pro srovnání: v nedalekém Svojku, který má jen kolem 170 obyvatel, se o místa v zastupitelstvu uchází 16 lidí. Samotný počet kandidátů samozřejmě nevypovídá o všem, rozdíl je ale nápadný.

A právě tady je třeba být spravedlivý i ke starostovi Jiřímu Sedláčkovi. Je snadné kritizovat vedení obce za to, co mělo udělat dříve nebo lépe. Podstatně těžší je obec spravovat, pokud jen minimum jejích obyvatel chce převzít díl odpovědnosti, kandidovat a věnovat svůj čas věcem veřejným. Sedláček může tlačit projekt vodovodu dopředu, ale bez aktivní podpory zastupitelů a obyvatel se i schopný starosta malé obce snadno ocitne sám proti problémům, které dalece přesahují možnosti jednoho člověka.

A v Kruhu nejde o maličkost. Nové zastupitelstvo bude řešit největší investici v novodobé historii obce – čtvrtmiliardový projekt, který má konečně vyřešit problém, s nímž se Kruh potýká desítky let. Vodu.

Dodnes je celkem běžné, že ani relativně velké české obce nemají kanalizaci a čistírnu odpadních vod. Ale vodovod? Člověk by řekl, že tam, kde žije přes 500 lidí, ho už snad mají všude. Jenže chyba lávky.

„Letos v létě jsme byli tři týdny bez vody,“ říká nespokojeně na své zahradě jeden z obyvatel Kruhu. Jméno si nepřeje zveřejnit. Tvrdí, že otevřená kritika místních poměrů se v obci příliš neodpouští a její autoři se následně stávají terčem pomluv. Budeme mu proto říkat Ivan – podle jedné ze svérázných postaviček, na které je ostatně Kruh docela bohatý.

Tři týdny bez vody znamenají žádné normální mytí, splachování ani vaření, o zalévání zahrady nemluvě. „Kruh je z vodohospodářského hlediska v zásadě rozdělen na dvě části. Nahoře nemají staří lidé z čeho vařit, protože tam voda není, zatímco dole si klidně napouštějí bazény. Zakázat jim to nemůžete, protože je to voda z jejich soukromých vrtů,“ popisuje Ivan.

Ani vlastní vrt přitom automaticky neznamená pitnou vodu. „V obci se vyskytuje mangan, takže když někdo dělá nový vrt, může si rovnou připravit i 250 tisíc korun na technologii pro úpravu vody,“ dodává. Podle Ivana se pitnou vodou plní také obecní koupaliště.

Právě hluboké vrty jsou spolu se studnami hlavním zdrojem vody místních obyvatel, což potvrzuje i starosta. „Na 240 domů tady máme asi 70 vrtů plus studny. Když v roce 2018 několik vrtů úplně vyschlo, řekl jsem si: A dost, takhle už to dál nejde,“ popisuje Jiří Sedláček okamžik, který se stal rozhodujícím impulzem k přípravě obecního vodovodu.

Jenže právě tady se ukazuje jeden z největších problémů celého příběhu: Kruhu do značné míry ujel vlak. Vodovod se začal vážně řešit až v roce 2018. Mezitím Česko prošlo mimořádně štědrým obdobím výstavby vodohospodářské infrastruktury, kdy do nových vodovodů, kanalizací a čistíren proudily miliardy korun z evropských i národních dotačních programů. Některé byly výslovně určeny právě malým obcím do tisíce obyvatel, tedy i obcím velikosti Kruhu.

Nelze samozřejmě tvrdit, že by Kruh tehdy na konkrétní dotaci automaticky dosáhl. Jisté ale je, že kdyby obec začala vodovod připravovat dříve, pohybovala by se v podstatně příznivější době – nejen z hlediska dostupných dotačních titulů, ale především výrazně nižších stavebních nákladů. Dnes stojí před projektem za zhruba čtvrt miliardy korun.

A Kruh zdaleka nemusí být poslední. V Česku stále existují stovky obcí bez veřejného vodovodu a ještě více bez kanalizace. Je otázkou, zda si jejich vedení uvědomují, jak nákladné může být dohánění infrastruktury, kterou jiné obce vybudovaly před desítkami let. Co šlo ještě před lety řešit za výrazně nižší částky a s pomocí štědrých dotačních programů, může být v budoucnu pro malé obecní rozpočty stále obtížněji dosažitelné.

Ani v samotném Kruhu přitom podle Ivana nepanuje na potřebě společného řešení úplná shoda. „Někteří spoléhají na své vrty a doufají, že nevyschnou. Nebo mají domy v místech, kde je vody zatím dost.“

Jednu zásadní výhodu ale Kruh má: vydatný zdroj vody v areálu bývalé mlékárny. Obec má navíc štěstí, že majitel areálu je vůči jejím plánům vstřícný. Bez jeho souhlasu by se celý projekt mohl ještě výrazně zkomplikovat.

Podle Ivana přitom mohla obec problém řešit už mnohem dříve a společně se sousedními Roztokami. „Roztoky před lety nabízely společné vybudování vodovodu. Snad kvůli nějaké místní rivalitě ale tehdejší vedení Kruhu řeklo ne,“ tvrdí.

Starosta Sedláček dnes odhaduje, že stavět by se mohlo začít zhruba do dvou let. Projekt vodovodu, kanalizace a čistírny nyní posuzuje krajský úřad v Liberci. Pokud projde, budou následovat další povolovací kroky na příslušných úřadech.

Právě další úřední kolečka ale v Kruhu budí obavy. Sedláček považuje administrativní průtahy za jednu z hlavních hrozeb pro celý projekt a o některých jilemnických úřednících se tu mluví jako o „žábách na prameni“. V případě obce, která už desítky let čeká na vodovod, je to přirovnání skoro až příliš trefné.

Bylo by ale příliš jednoduché svést všechno na úředníky. Projekt za čtvrt miliardy korun musí organizačně zvládnout obec s pouhými pěti stovkami obyvatel a tomu odpovídajícím personálním aparátem. A tím se dostáváme k problému, který zdaleka přesahuje hranice Kruhu.

Kruh je totiž typickým příkladem mimořádné roztříštěnosti české obecní samosprávy. Česko má přes 6 200 obcí na necelých 11 milionů obyvatel. Pro srovnání: Německo s více než 80 miliony obyvatel jich má zhruba 11 tisíc a více než šestimilionové Dánsko pouhých 98. Ještě v roce 2007 jich přitom Dánové měli 271, rozsáhlou reformou je ale sloučili do větších celků.

A právě Kruh dobře ukazuje slabinu českého modelu. Starosta obce s pěti stovkami obyvatel musí vedle každodenní agendy zvládnout projekt vodovodu, kanalizace a čistírny za čtvrt miliardy korun. Musí se orientovat ve stavebním a environmentálním právu, dotačních programech, veřejných zakázkách a projektové dokumentaci, jednat s projektanty, právníky, krajem, státem i dalšími úřady a zároveň dál řídit běžný chod vesnice.

To všechno s personálním a odborným aparátem malé obce. Jinými slovy: po starostovi pětisetčlenného Kruhu chceme, aby byl současně starostou, manažerem čtvrtmiliardové investice, znalcem dotačních programů, veřejných zakázek i stavebního a vodního práva. A pak se divíme, že podobné projekty trvají roky.

Právě větší administrativní a odborná kapacita je jedním z hlavních argumentů pro slučování malých obcí nebo alespoň jejich mnohem těsnější spolupráci. OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj sdružující převážně vyspělé ekonomiky) dlouhodobě upozorňuje, že české obce patří k nejmenším v celém vyspělém světě, a doporučuje jejich slučování podporovat. Neznamená to, že každé spojení automaticky přinese úspory – zkušenosti ze zahraničí jsou v tomto ohledu smíšené. Větší správní celek si ale může dovolit odborníky, které obec s pěti stovkami obyvatel jednoduše nezaplatí.

Kdyby například Kruh, Roztoky u Jilemnice, Svojek, Mříčná a další okolní vesnice tvořily jeden větší správní celek – nebo byly součástí Jilemnice při zachování určité místní samosprávy –, projekt za čtvrt miliardy korun by neležel především na bedrech starosty jedné malé obce. Řešil by ho profesionální aparát, který by podobné investice připravoval opakovaně a měl s nimi zkušenosti.

Vodovod v Kruhu tak ukazuje i odvrácenou stranu romantické představy každé vesnice s vlastní radnicí, starostou a zastupitelstvem. Místní samostatnost má nepochybně svou hodnotu. Má ale také svou cenu – a u složitých infrastrukturních projektů může být zatraceně vysoká.

Rozpočet vodohospodářského projektu o celkové délce zhruba devět kilometrů se dnes pohybuje kolem 250 milionů korun. Starosta Sedláček počítá s tím, že více než 80 procent nákladů pokryjí dotace. Teoreticky to možné je: při kombinaci různých forem veřejné podpory může dotace pokrýt velmi významnou část uznatelných nákladů. Jenže papír snese leccos.

Než ale Kruh vůbec začne shánět peníze na samotnou stavbu, musí projekt projít další administrativou. Klíčové bude mimo jiné získání jednotného environmentálního stanoviska (JES), které slučuje posouzení řady zájmů ochrany životního prostředí do jednoho závazného stanoviska.

Právě na průtahy při přípravě si Sedláček stěžuje nejvíc. „První studie hovořila o nákladech bez přípojek kolem 165 milionů korun. Pak do toho ale přišla novela stavebního zákona a začínali jsme v podstatě znovu. Řeší se spousta dalších věcí – kácení stromů, chránění živočichové, které tu nikdy nikdo neviděl, ale prý tu jsou, a tak dále,“ usmívá se rezignovaně.

Čas přitom znamená peníze. Z původních 165 milionů se odhad dostal až ke čtvrt miliardě – byť dnešní částka na rozdíl od té původní zahrnuje také domovní přípojky. A čím déle bude příprava trvat, tím obtížnější bude předvídat konečnou cenu stavby.

Ještě větší neznámou jsou dotace. Starostové jiných obcí, se kterými jsem v poslední době mluvil, popisují podstatně méně optimistickou realitu, než jakou naznačují maximální možné míry veřejné podpory. Zlaté časy, kdy bylo možné na podobné projekty získávat mimořádně vysoké dotace, jsou podle jejich zkušeností pryč. Stát hospodaří s vysokými schodky, peněz není nekonečně mnoho a o omezené prostředky soutěží řada drahých infrastrukturních projektů.

Kruh tak může narazit na jednoduchý, ale zásadní rozdíl: něco jiného je maximální výše podpory, kterou dotační pravidla teoreticky umožňují, a něco jiného částka, kterou obec nakonec skutečně získá. Při projektu za 250 milionů korun přitom každých deset procent, které bude muset obec zaplatit navíc ze svého, znamená dalších 25 milionů.

A čas pracuje proti Kruhu. Pokud budou další studny vysychat, lidé logicky začnou hledat vlastní řešení – například další a hlubší vrty. Jenže tam, kde jednotlivé vrty čerpají ze stejné podzemní zvodně, může intenzivnější odběr ovlivnit hladinu vody i v okolních studních a vrtech. V krajním případě tak vzniká začarovaný kruh: kdo přijde o vodu, vyvrtá si hlubší zdroj, tím může zhoršit situaci sousedům a ti začnou dělat totéž.

Kruh se tak v otázce vody skutečně točí v kruhu. Letošní suché léto ukázalo, jak křehký zdejší systém zásobování je – část obyvatel zůstala bez vody několik týdnů. Bez společného řešení proto jednou nemusí být otázkou, kdo v Kruhu bude mít vody málo, ale zda jí bude dost pro všechny.

O to pikantnější je poslední paradox celého příběhu: obec, která ani v roce 2026 nemá vlastní vodovod a jejíž obyvatelé mohou v létě zůstat týdny bez vody, získala v roce 2017 titul Vesnice roku Libereckého kraje.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a pochopíte, že problémy se mají řešit včas. Díky moc.